Článek
Dárek, který jsem nečekala
Když mi manžel podal krabici převázanou stuhou, byla jsem zvědavá. Boty jsem od něj nikdy nedostala, většinou mi kupoval šperky nebo kosmetiku. Krabici jsem otevřela a uvnitř ležely lodičky v barvě, kterou bych si sama nikdy nevybrala. Byly zářivě stříbrné, lesklé a měly opravdu vysoký podpatek. Nevěděla jsem, co říct. Manžel se na mě díval s nadšením a čekal, že mě tím úplně oslní.
Moje první reakce
V duchu jsem přemýšlela, kam bych takové boty mohla vůbec vzít. Do práce se nehodily, na běžné nošení už vůbec ne. Ale nechtěla jsem mu kazit radost. Řekla jsem, že jsou zajímavé, a usmála se. On byl nadšený, že jsem je hned vyzkoušela. Stoupla jsem si v nich do obýváku a snažila se udržet rovnováhu. Cítila jsem se nepatřičně, ale on byl spokojený.
První příležitost
Za pár dní jsme byli pozvaní k jeho sestře na oslavu. Přemýšlela jsem, co si vzít na sebe, a napadlo mě, že to je ideální příležitost ukázat, že dárek nosím. Oblékla jsem jednoduché černé šaty a k nim obula ty nové lodičky. Před zrcadlem jsem váhala, protože jsem si připadala jako někdo, kdo se snaží být extravagantní, ale nejde mu to. Manžel se ale rozzářil, když mě viděl. To mě přesvědčilo, že to musím zvládnout.
Nepříjemné chvíle
Když jsme přišli na oslavu, všichni si mě začali prohlížet. Nejdřív jsem slyšela jen šepot, pak někdo nahlas poznamenal, že ty boty vypadají jako z maškarního plesu. Následoval smích. Někdo se dokonce zeptal, jestli jsem je dostala za trest. Připadala jsem si hrozně. Byla jsem rudá a chtěla jsem se propadnout. Manžel se snažil situaci zlehčit, ale i na něm bylo vidět, že ho reakce okolí mrzí.
Rozhovor doma
Když jsme se vrátili, sundala jsem boty a posadila se. Nemohla jsem to v sobě držet. Řekla jsem mu, že chápu jeho snahu potěšit mě, ale že takové boty prostě nedokážu nosit. Byla jsem upřímná a přiznala, že jsem se cítila trapně. On chvíli mlčel a pak se omluvil. Prý si myslel, že mě potěší něčím odvážným a že mě chtěl vidět v jiném světle.
Co jsem si uvědomila
Ten večer jsem pochopila, že nešlo o boty, ale o to, že mi chtěl dát něco, co bude jen pro mě. Možná nemá úplně cit pro módu, ale jeho úmysl byl hezký. Nakonec jsme se domluvili, že spolu zajdeme do obchodu a vybereme jiné boty, které mi budou slušet a zároveň se v nich budu cítit dobře. Ty stříbrné jsem uložila do krabice a dala do skříně. Nechala jsem si je jako připomínku, že někdy i nevydařený dárek může ukázat, že za ním stojí láska.
