Článek
Začalo to nenápadně
Bylo léto, takže ze začátku mi to nepřišlo divné. Karel se potil vždycky víc než ostatní, ale poslední týdny už to bylo jiné. Domů chodil úplně promočený, na tričku tmavé skvrny a vlasy přilepené k čelu. Seděl na gauči, popadal dech a občas se musel jít převléct dvakrát za večer. Ptala jsem se, jestli mu není špatně, a on se jen usmál, že to nic není, že měl těžký den.
Jenže pak začaly ty noci. Budila jsem se, protože vedle mě funěl, byl celý vlhký a prostěradlo pod ním mokré. Všude byl cítit kyselý pach potu a já už nemohla spát. Začínala jsem být nervózní, a když jsem mu řekla, že by měl zajít k doktorovi, mávnul rukou, že to přejde.
Začala jsem být podezřívavá
Po pár týdnech jsem si všimla, že kromě pocení je i neklidný. Přebíhal po bytě, byl protivný, pořád se někde zavíral. Když jsem ho odpoledne vyzvedla u zastávky, všimla jsem si, že má oči skelné a ruce se mu třesou. Když jsme pak seděli u večeře, hrál si nervózně s ubrouskem a sotva do sebe něco dostal. Už jsem věděla, že to není normální únava ani vedro.
Začala jsem po něm uklízet víc než dřív a všímat si detailů. V koupelně byly drobné bílě prášky na umyvadle, v koši obaly od léků, ale nikdy jsem neviděla, že by nějaké bral. Až jedno odpoledne, když jsem mu chtěla vyprat bundu, našla jsem v kapse blistr skoro prázdných tabletek. Na obalu cizí název, který mi nic neříkal.
Karty na stole
Ten večer jsem na něj čekala v kuchyni. Když přišel, podala jsem mu ten blistr a zeptala se, co to je. Zbledl, sedl si a chvíli mlčel. Pak řekl, že jsou to prášky na uklidnění, že mu pomáhají, protože má stres. Jenže já už viděla, že je na tom závislý. Potil se, ruce se mu třásly, oči uhýbaly a já měla pocit, že sedím vedle cizího člověka.
Neřekla jsem nic. Vstala jsem, šla do ložnice, sbalila mu tašku a položila ji přede něj. Řekla jsem mu, že tohle u nás nemá co dělat a ať odejde. Neprotestoval. Vzal si tašku a potichu odešel.
Ticho po bouři
Když se za ním zavřely dveře, sedla jsem si do obýváku a chvíli jen koukala do zdi. Najednou bylo v bytě ticho, čistý vzduch a já cítila úlevu. Možná jsem měla jednat dřív, ale teď už bylo pozdě na výčitky. Stačilo, že už tu nebyl on a jeho promočené košile.
