Článek
Telefon, co mi naprosto stačí
Nemám potřebu dohánět trendy. Můj starý mobil má sice tlačítka, ale funguje bezchybně. Vydrží nabitý několik dní, zvládne SMS i hovory a vím, kde co najdu. Nejsem typ, co by potřeboval deset aplikací a fotky obědů. Důležité je, že mi vyhovuje. Vnuk se mi už několikrát snažil vnucovat nový dotykový, ale pokaždé jsem ho odmítla. Mám ráda to, co znám.
Trapná poznámka od cizího kluka
V tramvaji bylo plno. Seděla jsem u okna, vytáhla mobil a začala hledat starší zprávu. Kluk vedle mě to zahlédl, pootočil se a s přehnaným výrazem se zeptal, jestli to ještě fakt někdo používá. Kamarád, co stál opodál, se okamžitě zasmál. Nepromluvila jsem ani slovo, ale bylo mi trapně. Pořád jsem se dívala z okna a jen doufala, že brzo vystoupí.
Věci se někdy srovnají samy
Dvě zastávky nato se mladík zvedl, v ruce moderní telefon, snad velikosti knížky. Když tramvaj prudčeji přibrzdila, vyklouzl mu z ruky a sjel pod sedadla. Začal se ohýbat, hledal ho pod lavičkami, ale vůbec mu to nešlo. Zatímco jeho kamarád stál a dělal, že nic nevidí, já jsem vstala a obešla jedno sedadlo. Telefon jsem zvedla a podala mu ho.
Věta, kterou nezapomene
Podala jsem mu mobil a řekla: „Tady máte ten moderní zázrak, co vám ujede z ruky.“ Nic víc. Lidé okolo to slyšeli. On jen přikývl, vzal si ho a beze slova vystoupil na další zastávce. Nepoděkoval, ani se neomluvil.
Jestli mě to těšilo? Ani ne
Necítila jsem uspokojení. Spíš takové tiché zadostiučinění, že věci někdy dojdou samy na správné místo. Ne že bych si o sobě myslela kdovíco, ale nikdo nemá právo někoho shazovat za to, co mu vyhovuje. A jestli je něco zastaralé, ještě to neznamená, že to nefunguje.
