Článek
Jak začalo naše psaní
Od prvních zpráv popisoval svou práci s nečekaným zápalem. Tvrdil, že vede celý tým, řeší porady a stará se o chod prodejny. Představovala jsem si ho v kanceláři nad papíry a kontrolami, protože tak to popisoval skoro každý večer. Psal dlouhé odstavce o tom, jak musí zvládat tlak, jak za něj všichni chodí s problémy a jak prý během směny sotva stihne oběd. Bylo to až trochu moc uhlazené, ale přesto příjemně působivé. Byla jsem zvědavá a říkala si, že by to konečně mohl být někdo, kdo má v životě jasno.
První pochybnost
Kamarádka pracuje v jiném obchodě a občas mi vypráví, jak to tam funguje. Jednou se zmínila o plánování objednávek čerstvého sortimentu, což má u nich na starosti výhradně manažer. Ta věc mi utkvěla v hlavě. Během našeho psaní jsem se ho ze zvědavosti zeptala, podle čeho pozná, kdy má objednat čerstvé pečivo na víkend, protože jsem znala přesný postup. Odpověděl zvláštně mlhavě a spíš se tomu snažil vyhnout. Psala jsem mu naprosto jasnou otázku, ale on popsal něco, co se týkalo úplně jiného oddělení.
Setkání mezi regály
O týden později jsem šla nakoupit. Úplně obyčejný den, košík v ruce, hlava plná práce. Otočila jsem se do uličky s vodami a tam jsem ho uviděla. Stál u regálu, v uniformě prodejny, s rukavicemi na rukou a skládal krabice minerálek. Chvíli jsem jen nevěřícně zírala, protože jsem se bála, že si ho pletu. Nepletla jsem si ho. Když se narovnal, poznal mě okamžitě. V jeho očích se objevil rychlý náznak zděšení. Usmál se, i když to smilem připomínalo jen opatrné zvednutí koutků. Neřekli jsme ani slovo. Byl tam jako běžný zaměstnanec, ne jako člověk, který vede porady a rozhoduje o objednávkách. Jen zvedl bednu a pokračoval ve své práci.
Vysvětlení, které nikam nevedlo
Večer mi přišla zpráva. Napsal, že prý jen zaskakoval, protože někdo onemocněl. Ta věta zněla tak neupřímně, že jsem ji ani nečetla dvakrát. Napsala jsem „Už to neřeš“. Hned poté jsem ho smazala. Ne proto, že skládal zboží. Na tom není nic špatného. Vadilo mi, že si vymyslel pozici, kterou vůbec neměl, a tvářil se, jako by byl někdo jiný.
