Článek
Veselá atmosféra
Na první pohled všechno působilo idylicky. Děti běhaly kolem stolu, muži rozebírali sport a my ženy jsme si povídaly o všedních věcech. Byla jsem ráda, že se nám podařilo všechny svolat, protože čím jsme starší, tím hůř se podobné chvíle organizují. Připadala jsem si jako součást rodiny, i když jsem někdy cítila, že ke mně tchyně zůstává chladná. Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, myslela jsem, že to časem povolí.
Cesta do kuchyně
Po nějaké době jsem se zvedla, abych odnesla pár prázdných talířů. V kuchyni bylo přítmí, jen světlo z obýváku sem dopadalo. Nechtěla jsem rušit a chystala jsem se rychle vrátit, když jsem zaslechla hlasy. Byl to hlas mé tchyně a její sestry. Zůstala jsem stát, protože jsem slyšela své jméno.
Tvrdá slova
Její věty mě zasáhly jako rána. Říkala, že se prý pořád předvádím, že jsem jen herečka, která se snaží působit mile, ale ve skutečnosti jsem prý vypočítavá. Zmínila dokonce, že jsem si jejího syna vzala kvůli penězům. Zůstala jsem jako přimražená. Nikdy by mě nenapadlo, že o mně mluví takhle, a to navíc před dalšími lidmi. Srdce mi bušilo a cítila jsem, jak se mi podlamují kolena.
Návrat mezi ostatní
Nabrala jsem dech a s úsměvem jsem se vrátila zpět k ostatním. Nikdo nic nepoznal. Seděla jsem tam, smála se vtipům a odpovídala na otázky, ale uvnitř jsem cítila, jak ve mně něco prasklo. V hlavě mi pořád zněla ta slova. Věděla jsem, že si je už nikdy nevymažu z paměti.
Co jsem si uvědomila
Domů jsme odcházeli ruku v ruce, manžel byl v dobré náladě a netušil, co se stalo. Já mlčela. Věděla jsem, že mu nemůžu říct všechno hned, protože by se to obrátilo proti mně. Ale najednou jsem si uvědomila, že ten pocit přijetí byl jen iluze. Tchyně se možná usmívala, ale za mými zády jsem byla někdo jiný. A to se těžko odpouští.
