Hlavní obsah

Na své vlastní chatě jsem nachytala přespávat cizí lidi. Řekli mi, že tam chodí už několik měsíců

Foto: Mikaela Stenström/Unsplash.com

Když jsem se po zimě vypravila na svou chatu, čekala jsem prach a zatuchlý vzduch. Místo toho jsem otevřela dveře a našla uvnitř cizí lidi. Tvrdili, že tam přespávají už několik měsíců.

Článek

Návrat po dlouhé době

Na chatu jezdím spíš v létě. Přes zimu bývá odpojená voda a já nemám tolik sil v mrazu něco opravovat. Letos jsem se rozhodla vyrazit dřív, protože jsem chtěla opravit plot a trochu to tam připravit na sezónu. Když jsem dorazila, hned mi něco přišlo zvláštní. Zámek byl sice zamčený, ale klíč šel otočit příliš lehce. V duchu jsem si říkala, že možná jen zarezl a povolil.

Nečekané setkání

Jakmile jsem otevřela dveře, ucítila jsem cizí vůni. Nebyl to ten známý zatuchlý pach, ale směs jídla a pracího prášku. V tu chvíli se ze zadního pokoje ozval šramot a objevili se dva lidé. Vypadali překvapeně stejně jako já. Stála jsem tam a nechápala, kdo jsou a co dělají v mém domě. Žena ke mně nejistě přistoupila a řekla: „My jsme mysleli, že to tu nikdo nepoužívá. Chodíme sem už několik měsíců, když nemáme kam jít.“

Smíšené pocity

Byla jsem tak šokovaná, že jsem nevěděla, jestli mám křičet, volat policii, nebo se ptát dál. Vypadali spíš ztraceně než nebezpečně. Sedli jsme si ke stolu a oni mi vyprávěli, že přišli o byt a neměli kam jít. Někdo jim řekl, že tahle chata je prázdná a nikdo se o ni nestará. Přiznali, že zámek otevřeli provizorním klíčem a od té doby tu občas přespávali.

Rozhodování

Celou dobu se ve mně mísil vztek a soucit. Na jednu stranu to bylo moje místo, moje útočiště a oni ho bez dovolení obsadili. Na druhou stranu to nebyli lupiči, ale lidé, kteří prostě ztratili střechu nad hlavou. Vysvětlila jsem jim, že tam bydlet nemohou a že musím zavolat policii. Viděla jsem v jejich očích strach, ale i pochopení. Nakonec jsem jim dala den na to, aby odešli, a slíbila, že se pokusím zjistit, jestli jim někdo z místních nemůže pomoci.

Co mi to dalo

Když jsem ten večer zůstala na chatě sama, seděla jsem v tichu a přemýšlela, co se vlastně stalo. Vždycky jsem si myslela, že takové věci se dějí jen ve filmech nebo novinách. Teď vím, že realita může být mnohem složitější. Od té doby mám zámky vyměněné a chatu lépe zabezpečenou. Ale zároveň jsem si uvědomila, že za cizími příběhy se často skrývá zoufalství, které bych si dřív ani nepředstavila.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz