Článek
Závada, která mě zaskočila
Bylo to jedno obyčejné ráno. Vložila jsem prádlo do pračky a odešla si udělat čaj. Když jsem se vrátila, stroj jen pípnal a rozsvítila se kontrolka poruchy. Zkoušela jsem všechno možné, ale pračka mlčela jako zařezaná. Neumím si představit fungovat bez praní, takže jsem hned začala hledat někoho, kdo by přijel a podíval se na to.
Telefonát, který mě urazil
Našla jsem číslo místního opraváře a zavolala mu. Popsala jsem problém a dodala, že odhadované náklady budou asi kolem 500 Kč, protože to podle mého nebude nic velkého. Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak řekl, že kvůli takové částce se mu nevyplatí jezdit. Dodal, že má spoustu práce a věnuje se jen větším zakázkám. Cítila jsem se v tu chvíli trochu ponížená. Nešlo o peníze, šlo o to, že měl tak nezájemný tón, jako by moje starost byla úplně bezcenná.
Slova, která všechno změnila
Chvíli jsem přemýšlela, jestli hovor ukončím a zkusím někoho jiného. Pak jsem ale řekla svoje jméno. Na druhé straně se ozvalo překvapené nadechnutí a ticho. Opravář si mě totiž pamatoval. Před několika lety jsem pracovala jako vedoucí kuchyně v místní škole a on tam často opravoval spotřebiče. Vždy jsem mu vycházela vstříc a pomáhala mu domlouvat termíny, když to bylo potřeba.
Náhlá ochota přijet
Jakmile si uvědomil, kdo volá, jeho tón se úplně změnil. Najednou říkal, že se určitě zastaví, a to ještě ten den odpoledne. Začal se vyptávat, jak se mám a jestli ještě pracuji ve škole. Bylo to zvláštní, protože před pár vteřinami měl úplně jiný přístup. Na jednu stranu mě potěšilo, že si na mě vzpomněl, na druhou stranu mě trochu mrzelo, že k obyčejnému zákazníkovi se takhle nechová.
Oprava a tichá dohoda
Odpoledne opravdu přijel. Závada byla drobná, jak jsem čekala. Za dvacet minut bylo hotovo a pračka zase fungovala. Když jsem mu chtěla zaplatit, jen mávl rukou a řekl, že to má ode mě za všechny ty roky, kdy jsem mu ve škole pomohla. Byla jsem vděčná, ale zároveň jsem si odnesla zvláštní pocit.
Přemýšlení po celé události
Ten den mi ukázal, jak moc záleží na tom, kdo jsme pro druhé lidi. Kdybych byla někdo cizí, asi bych musela hledat jiného opraváře a možná čekat týdny. Díky minulým zkušenostem jsem měla službu během pár hodin. Přemýšlela jsem, jestli je to dobře nebo špatně. Možná je to prostě lidské, že se k lidem, které známe, chováme jinak. Ale přála bych si, aby i ti, kteří nemají žádné spojení, cítili, že jejich problém stojí za pozornost.
