Článek
Vešla jsem do butiku s nadšením
Celé dopoledne jsem chodila po městě a vybírala si něco pěkného na večírek, na který mě pozvala kamarádka. Už když jsem zahlédla výlohu butiku na rohu, zaradovala jsem se. Za sklem visely elegantní šaty, přesně ten styl, který mám ráda. Uvnitř jsem zamířila k regálu s večerními modely a prohlížela si látky. Našla jsem krásné tmavé šaty s decentní krajkou a dlouhými rukávy. Vzala jsem je do ruky, abych si je zkusila, když vtom se za mnou ozvalo posměšné uchechtnutí.
Nepříjemné poznámky
„Tyhle? To už je dávno mimo,“ řekla mladá prodavačka, která se zničehonic objevila u mého boku. Nejdřív jsem si myslela, že se přeslechla, ale když jsem se otočila, dívala se na mě shora s pobaveným úšklebkem. „Všichni teď berou pastelové a kratší. Tohle si nechávají jen babičky,“ dodala. Zvláštní bylo, že to říkala právě mně, ačkoliv jsem přece žádné dítě už dávno nebyla, a ona snad ani nečekala odpověď. Jen stála a čekala, až šaty odložím.
Rozhodla jsem se zareagovat
Podívala jsem se na ni a chvíli mlčela. Vždycky jsem se snažila chovat slušně, ale ten její tón mě vyprovokoval. Řekla jsem klidně: „Víte, já už jsem o šatech napsala několik knih. O jejich historii i o tom, jak se trendy vracejí. A věřte mi, že tohle se nosilo, nosí a ještě dlouho nosit bude.“ Neřekla jsem to ani přísně, ani povýšeně, spíš jemně, jako když vysvětlujete něco dítěti. Chvíli na mě zírala s pootevřenou pusou. Nejspíš jí chvíli trvalo, než si uvědomila, co jsem vlastně řekla.
Ticho a rozpačitý pohled
Najednou bylo v obchodě ticho. Prodavačka se odvrátila, vzala šaty, které jsem držela, a podala mi je zpátky, aniž by cokoli dodala. Už se neusmívala, spíš vypadala, že by nejradši zmizela. Došla jsem do kabinky, oblékla si je a prohlédla se v zrcadle. Připadala jsem si v nich skvěle, přesně tak, jak jsem si přála. Když jsem vyšla ven, prodavačka mi je mlčky zabalila a podala tašku. Jen tichounce řekla: „Děkuji.“ Já jsem jí s úsměvem odpověděla a vyšla z obchodu.
Důstojnost si člověk musí udržet
Venku jsem se zastavila a podívala se ještě do výlohy. Ty šaty tam visely pořád stejně krásně jako předtím. Pomyslela jsem si, že mládí je hezká věc, ale zkušenosti a sebevědomí člověk získá až časem. Možná si na mě jednou vzpomene, až jí někdo podobný poradí, že elegance není otázkou jednoho roku ani sezóny. A že důstojnost se kupuje hůř než šaty.
