Článek
Dlouhé roky odříkání
Pamatuji si, jak jsme s manželem ještě na začátku manželství plánovali, že každý měsíc odložíme část peněz stranou. Nebylo to vždy jednoduché. Měli jsme hypotéku, běžné výdaje a někdy nám na konci měsíce zbylo jen pár stokorun. Přesto jsme nikdy nesáhli na úspory, které byly určené pro naši jedinou dceru. Věřila jsem, že jí tím dáme jistotu, až dospěje a bude potřebovat pomoc na studia, bydlení nebo cokoli důležitého.
Vize o lepší budoucnosti
Každý rok jsem si říkala, že až nadejde správný čas, naše dcera ocení, co jsme pro ni dělali. Přála jsem si, aby jednou mohla vystudovat školu v zahraničí, nebo si aspoň koupila malý byt, aby nebyla závislá na drahých pronájmech. Představovala jsem si, jak jí tyto peníze usnadní začátek dospělého života a přiblíží ji k jejím snům.
Nepříjemné překvapení
Když dcera dosáhla plnoletosti, rozhodli jsme se jí úspory předat. Bylo to víc než tři sta tisíc korun. Byla šťastná, objala nás a slíbila, že peníze využije rozumně. Jenže o pár měsíců později přišla zpráva, která mnou otřásla. Dcera se pochlubila na sociálních sítích, že si koupila letenky do Asie a plánuje dvouměsíční cestu po exotických destinacích. Na fotkách stály luxusní hotely, drahé koktejly a zážitky, které si člověk běžně dopřeje jen zřídka.
Zklamání a bezmoc
Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Všechna ta léta šetření, odříkání a obav, zda budeme mít dost peněz, byla pryč v okamžiku. Místo vysněné investice do její budoucnosti se proměnily ve vzpomínky na pláže a výlety, které se za pár let rozpustí v mlze. Nechci jí brát radost z cestování, ale bolelo mě, že nevnímala naši oběť. Očekávala jsem vděčnost, možná i trochu rozvahy, a místo toho jsem dostala pocit, že naše úsilí bylo zbytečné.
Pocit prázdna
Od chvíle, kdy jsem zjistila, na co peníze padly, se ve mně usadil zvláštní klid, skoro až rezignace. Už ji nepřesvědčuji, aby dělala věci jinak. Jen se dívám, jak si žije po svém, a v duchu si připomínám, že sny rodičů a sny dětí se mohou lišit víc, než si kdy připustíme.
