Článek
První den v kanceláři
Pamatuju si, jak k nám poprvé přišel. Vysoký pán v obleku, trochu se usmíval a působil klidně. Šéf ho představil jako zkušeného odborníka, který má za sebou dlouhá léta praxe. Řekla jsem si, že by to mohl být přínos. V práci jsme fungovali dobře, ale občas nám chyběl někdo, kdo dokáže věci držet pevně v rukou.
Nečekaná proměna
Jenže už během prvního týdne se ukázalo, že to nebude tak růžové. Když mu šéf odešel z dohledu, jako by z něj spadla maska. Začal nám diktovat, co máme dělat, a opravoval i ty nejmenší detaily, které předtím nikomu nevadily. Všechno chtěl dělat podle svého a tvářil se, že ví nejlíp, jak by měla naše práce vypadat. Přitom některé jeho rady byly zastaralé a v našem oboru už dávno nefungovaly.
Atmosféra mezi námi
Do té doby jsme byli v týmu spíš přátelé než jen kolegové. Uměli jsme se domluvit, vzájemně si pomoci a po práci občas zajít na skleničku. S jeho příchodem se to začalo rozpadat. Neustále nás stavěl proti sobě, chválil jednoho a druhého kritizoval. Postupně jsme si začali dávat pozor na to, co řekneme, aby to proti nám nepoužil. Ten klid, který jsme měli, byl pryč.
Jak se to stupňovalo
Napětí se den ode dne zvyšovalo. Začali jsme dělat chyby, protože jsme byli nervózní. Místo soustředění na práci jsme přemýšleli, co zase přijde. V pátek se situace vyhrotila. Před celým týmem mi řekl, že moje prezentace byla ostuda a že jsem úplně neschopná. Bylo to ponižující. V tu chvíli jsem měla chuť se sebrat a odejít.
Odezva týmu
Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml. Po víkendu jsme se sešli s kolegy a shodli se, že takhle to dál nejde.
Při další poradě už šéf viděl, že se něco děje. Byli jsme potichu, nikdo se nesmál, a práce začala váznout. Nakonec se jeden kolega odhodlal a řekl nahlas, že problémem je právě nový senior. Šéf nejdřív nevěřil, ale když slyšel další příběhy, zbledl. Netušil, co se v kanceláři děje, protože vždy viděl jen tu jeho „slušnou“ tvář.
Nečekané rozuzlení
O pár dní později už do práce nepřišel. Šéf nám oznámil, že se s ním rozloučili, protože jeho chování bylo neúnosné. V kanceláři se nám hned ulevilo, jako by z nás spadl kámen. Bylo neuvěřitelné, že člověk, kterého jsme znali tak krátce, dokázal během pár dní převrátit všechno naruby.
