Hlavní obsah
Příběhy

Šéfová řekla, že teambuilding je dobrovolný. Ti, co nepřišli, dostali úkoly za ostatní

Foto: senivpetro/Freepik.com

Do práce chodím hlavně proto, abych měla klid a jasně dané věci. Kolektiv beru spíš jako nutnost. O to víc mě překvapilo, co se stalo po jednom firemním teambuildingu.

Článek

Když se teambuilding oznámil

Na poradě to zaznělo docela nenápadně. Prý se plánuje víkend mimo město, program, hry, společné vaření a tak podobně. Pak šéfová dodala, že účast je dobrovolná. V tu chvíli jsem si oddechla, protože víkendy si hlídám a nerada je trávím s lidmi z práce.

Po poradě jsem se ještě zeptala, jestli to opravdu není povinné. Řekla mi něco ve smyslu „Je to fakt dobrovolné, ale bylo by fajn, kdybychom jeli všichni“. Brala jsem to jako klasickou firemní větu, nic víc.

Doma jsem si řekla, že nepojedu. Měla jsem už domluvenou návštěvu u rodičů a upřímně jsem se těšila, že budu mít víkend bez pracovních řečí.

Pondělí po víkendu

V pondělí ráno byla atmosféra zvláštní. Lidi, co jeli, si vykládali zážitky, fotky, historky z večera. Já si sedla k počítači a chtěla normálně pracovat.

Asi po hodině mě šéfová zavolala do kanceláře. Řekla mi, že protože jsem nejela, pomůžu s věcmi, které nestihli ostatní. Nejdřív jsem si myslela, že jde o drobnost.

Pak mi poslala seznam úkolů. Nebyly malé. Byly to věci za několik lidí. Když jsem se zeptala, proč zrovna já, řekla něco jako „Ti, co jeli, tam reprezentovali firmu a pracovali na vztazích“.

Seděla jsem tam a vůbec jsem nevěděla, co říct.

Jak reagovali ostatní

Nejhorší bylo, že kolegové to brali jako normální věc. Jeden mi dokonce řekl, že jsem měla jet, že se to dalo čekat. Jiná kolegyně jen pokrčila rameny.

Nikdo to neřešil nahlas. Všichni se chovali, jako by to byla logická daň za to, že jsem zůstala doma.

Pracovala jsem pak skoro celý týden déle než obvykle. Úkoly jsem zvládla, ale byla jsem otrávená. Ne kvůli práci samotné, spíš kvůli tomu pocitu, že dobrovolnost byla jen na papíře.

Jak to ve mně zůstalo

Od té doby beru podobné oznámení jinak. Když někdo řekne dobrovolné, snažím se z tónu poznat, co to znamená doopravdy. V práci už se na tyhle akce dívám víc prakticky než osobně.

Ten seznam úkolů jsem si tehdy nechala uložený v mailu. Občas ho náhodou otevřu, když něco hledám. Vždycky mě na vteřinu vrátí do toho pondělí ráno, kdy jsem seděla u stolu, pila studenou kávu a snažila se spočítat, kolik hodin navíc mě ten týden asi čeká.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz