Článek
Nečekaný útok
Seděli jsme v tramvaji, můj syn u okna, já vedle něj. V klidu si četl a nijak nerušil ostatní. U zastávky nastoupil starší muž, postavil se k nám a po chvíli začal synovi vyčítat, že je drzý, protože prý nevstal a nepustil ho sednout. Přitom šlo o obyčejné sedadlo, nikoli místo určené pro seniory. Muž začal zvyšovat hlas a lidé kolem se ošívali, ale nikdo nic neřekl.
Rozhodla jsem se ozvat
Můj syn zůstal zaskočený a raději mlčel. Viděla jsem v jeho očích, že neví, co má dělat. Zvedla jsem hlavu a klidně, ale pevně řekla, že sedí vedle mě a místo je volné naproti. Nabídla jsem mu, že si může sednout tam. To seniora ale neuklidnilo. Místo toho začal synovi vyčítat, že mladí jsou nevychovaní, rozmazlení a vůbec nemají úctu k dospělým.
Když zjistil, kdo jsem
Nechtěla jsem se pouštět do křiku, ale už jsem měla dost toho, jak se do něj naváží. Obrátila jsem se k němu a řekla, že pracuji jako vychovatelka a každý den mám na starosti desítky dětí. Vysvětlila jsem mu, že právě proto si dávám obzvlášť pozor, aby se můj syn choval slušně a ohleduplně. Podívala jsem se mu přímo do očí a dodala, že pokud má pocit, že udělal něco špatně, ať to řekne konkrétně.
Proměna v chování
V tu chvíli se senior zarazil. Najednou jako by mu došlo, že před ním nestojí jen obyčejná máma, ale někdo, kdo má s výchovou a vedením dětí zkušenosti. Jeho tón se změnil, začal mluvit klidněji a dokonce dodal, že to myslel jen jako připomínku. Můj syn na něj už jen mlčky koukal, ale já viděla, že se mu ulevilo.
Synovo ticho
Zbytek cesty seděl tiše a už knihu ani nevytáhl. Byl z celé situace rozpačitý a zaskočený. Když jsme vystoupili, zeptal se mě, proč na něj ten pán tak křičel. Odpověděla jsem mu, že někdy lidé řeší vlastní nespokojenost na druhých, a že to neznamená, že by udělal něco špatně.
Moje zamyšlení
Zůstala ve mně zvláštní pachuť. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se senior nakonec stáhl, na druhou mě mrzelo, že k tomu muselo dojít až poté, co zjistil, čím se živím. Bylo by správnější, kdyby uznal vlastní chybu a omluvil se, místo aby se najednou snažil působit mile.
Poučení
Celý zážitek mi připomněl, že děti potřebují naši ochranu nejen doma, ale i venku. Nejde jen o to, že je někdo slovně napadne, ale i o to, aby věděly, že se mají na koho spolehnout. A mně došlo, že i když pracuji s dětmi každý den, nejdůležitější je umět se zastat vlastního dítěte, když to opravdu potřebuje.
