Hlavní obsah
Příběhy

Sestřička u doktora mi bez dovolení tykala. Když zjistila, kdo jsem, omluvila se a přestala

Foto: Jeshoots/Unsplash.com

Zarazilo mě, jak ke mně hned po příchodu začala mluvit. Jako bych nebyla dospělá žena, ale malé dítě. Nejspíš si myslela, že se může chovat, jak chce. Než pochopila, že si vybrala špatného člověka.

Článek

Hned po příchodu jsem znejistěla

Objednala jsem se k nové lékařce. Změnila jsem praktického lékaře po letech, protože ten původní odešel do důchodu. V čekárně bylo narváno, ale sestřička se vynořila a vyvolala mě. Místo běžného „Dobrý den“ na mě vybafla: „Tak pojď, sedni si tady a ukaž kartičku.“ Byla jsem překvapená.

Nejsem háklivá, ale tohle mi nesedlo

Nemám potřebu vyžadovat přehnaný respekt. Ale i tak mi ten způsob komunikace přišel neprofesionální. Řekla jsem jí, že bych byla raději, kdyby mi vykala. Odpověděla mi jen úsměvem.

Zkusila jsem to přejít, ale bylo to horší

Při měření tlaku na mě dál mluvila jako na dítě. „Hezky si vyhrň rukávek, no vidíš, šikulka.“ Cítila jsem se trapně. Ve chvíli, kdy jsem chtěla odejít z ordinace, už mi to nedalo a zeptala jsem se jí, jestli takto mluví ke všem. Zasmála se a jen řekla: „Ne, ale ty jsi taková roztomilá, že mi to přijde přirozený.“

Nevydržela jsem to

Řekla jsem jí, jak se jmenuju, a dodala, že pracuju jako školitelka zdravotnického personálu a vedla jsem několik seminářů o komunikaci ve zdravotnictví. V tu chvíli její úsměv zmizel. Zčervenala a jen suše něco zamumlala.

O pár minut později přišla omluva

Když jsem čekala na výsledky, přišla za mnou. Už mi samozřejmě vykala, a tentokrát až příliš opatrně. Řekla, že se omlouvá, že si neuvědomila, jak může působit, a že prý chtěla být jen milá. Odpověděla jsem jí, že chápu, že to nemyslela zle, ale že je důležité znát hranice.

Změnilo se celé její chování

Při dalších návštěvách už byla naprosto profesionální. Sice trochu přehnaně formální, ale asi si z toho vzala ponaučení. Nevím, jestli ji to skutečně mrzelo, nebo jestli ji jen vyděsilo, že jsem někdo, kdo její chování může hodnotit, ale od té doby jsem podobný přístup nezažila.

Zůstala mi z toho pachuť

Člověk by neměl muset být „někdo“, aby s ním bylo jednáno s respektem. A mrzí mě, že omluva přišla až po tom, co se dozvěděla, kdo jsem. Protože kdybych byla jen obyčejná pacientka bez funkcí, nejspíš bych odešla s pocitem, že jsem přecitlivělá. A to není správně.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz