Článek
Přeplněná čekárna
Do ordinace jsem dorazila s předstihem, přesto už tam bylo plno. Na stěně tikaly hodiny, lidé posedávali kolem a atmosféra byla napjatá. Sestřička mě při příchodu vyzvala, abych se zapsala do seznamu. Po chvilce listování v kartách mi řekla, že čekací doba je nejméně dvě hodiny. Poděkovala jsem a šla si sednout, smířená s dlouhým čekáním.
Krátký rozhovor
Po několika minutách jsem se vrátila k okénku, protože jsem si uvědomila, že v žádance chybí doplňující informace. Automaticky jsem představila celé jméno a dodala, že jsem také doktorka. Bylo to spíš ze zvyku, než z potřeby se tím chlubit. V ten okamžik se výraz sestřičky změnil. Její přísný tón zmizel a najednou mi s úsměvem řekla, že mě pan doktor vezme ihned.
Rozpačitý pocit
Zůstala jsem stát zaskočená. V čekárně seděli lidé, kteří tam byli dávno přede mnou. Jejich pohledy jsem cítila v zádech, když jsem zamířila ke dveřím ordinace. Nebylo mi to vůbec příjemné. Bylo jasné, že sestřička rozhodla jinak jen proto, že jsem z oboru. V tu chvíli se ve mně mísila vděčnost i stud.
V ordinaci
Doktor mě přijal s přátelským výrazem, povídali jsme si skoro kolegiálně. Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že tu nejsem na rovných podmínkách s ostatními pacienty. Připadala jsem si, jako bych využila výhody, kterou jsem si nezasloužila. Byla to zvláštní situace, protože já sama bych nikdy nechtěla, aby se se mnou zacházelo jinak jen kvůli tomu, že mám titul před jménem.
Myšlenky po cestě domů
Když jsem odcházela, cítila jsem úlevu, že mám vyšetření za sebou, ale také trapnost. Ostatní lidé stále čekali a já věděla, že kdybych nevyslovila svou profesi, seděla bych tam mezi nimi. Uvědomila jsem si, že svět zdravotnictví má vlastní neviditelná pravidla, která se projeví, když člověk přizná, že je součástí stejného prostředí.
Ponaučení
Domů jsem šla s pocitem, že příště raději nic neřeknu. Dvě hodiny v čekárně nejsou nic příjemného, ale jsou spravedlivé. Ten den jsem pochopila, že výhody, které plynou z mé profese, mohou být pro okolí zdrojem nelibosti. Byla to zkušenost, která mi připomněla, že i když jsem doktorka, měla bych zůstat pacientkou jako každý jiný.
