Článek
Nepříjemný začátek dne
Ten den jsem byla nervózní už od rána. Zuby se mi ozývaly několik týdnů a konečně jsem se odhodlala objednat k zubařce. V čekárně bylo plno lidí, všichni mlčeli a koukali do země nebo do telefonů. Snažila jsem se být co nejméně nápadná.
Sestřiččin nečekaný výpad
Když jsem vstala, abych podala kartičku pojišťovny, sestřička se na mě podívala a nahlas řekla, že jsem se určitě zase spletla v datu, protože prý to dělám pokaždé. V tu chvíli jsem ztuhla. Všichni přítomní zvedli hlavy a dívali se na mě. Čekárna jako by náhle ztichla ještě víc. Cítila jsem, jak mi hoří tváře a nevěděla jsem, co říct.
Příval studu
Bylo mi trapně, i když jsem věděla, že tentokrát mám termín správně. Snažila jsem se něco koktat, ale hlas se mi třásl. Vypadala jsem jako někdo, kdo opravdu plete datumy a obtěžuje ostatní. Cítila jsem se malá a bezmocná.
Z ničeho nic přišla záchrana
Najednou se ozval ženský hlas. Jedna paní, která seděla naproti, se postavila a klidně řekla sestřičce, že by si měla dávat pozor na to, jak s lidmi mluví, protože nikdo neví, čím si zrovna procházejí. Dodala, že tohle nebylo vhodné říkat před plnou čekárnou a že si nezasloužím být takhle shazovaná.
Ticho a změna atmosféry
V místnosti bylo slyšet jen šum klimatizace. Sestřička zčervenala, rychle odvrátila zrak a tiše mi řekla, ať tedy jdu dovnitř. V tu chvíli se mi chtělo brečet, ale tentokrát to nebyl stud. Byla jsem dojatá, že se mě někdo cizí zastal.
Od té doby si to pamatuji
Zbytek vyšetření jsem skoro nevnímala. V hlavě mi pořád zněla slova té ženy. Dodala mi pocit, že nejsem neviditelná a že si nemám nechat všechno líbit. Od toho dne vím, že někdy stačí pár vět od úplně cizího člověka a celý den, možná i život, se změní k lepšímu.
