Článek
Neustálé narušování
Nejprve jsem si myslela, že šlo o omyl. Zahlédla jsem ho jednou u kůlny, podruhé u záhonů. Jenže pak už se to stalo rutinou. Otevíral si naši branku, chodil po dvoře, dokonce se zastavoval u terasy a tvářil se, že má plné právo tam být. Když jsem se ho ptala, co tam pohledává, vždycky měl nějakou výmluvu. Jednou hledal míček, jindy prý zkoumal, jestli se nám nesesouvá plot.
Pocit bezmoci
Bylo mi to čím dál nepříjemnější. Místo abych se doma cítila v klidu, pořád jsem čekala, kdy ho zase zahlédnu. Manžel se ho snažil slušně požádat, ať k nám neleze, ale soused si z toho nic nedělal. Jeho drzost byla až zarážející.
Past na neohlášeného návštěvníka
Jednoho rána už nám praskly nervy. Soused si opět bez ptaní otevřel bránu a šel dovnitř, tentokrát s lopatou v ruce. Počkali jsme, až vejde, a pak jsme za ním tiše zamknuli. On si toho zprvu nevšiml a klidně se rozhlížel po našem dvoře. Teprve když se chtěl vrátit, zjistil, že brána nejde otevřít.
Ponížený útěk
Začal bušit na bránu a volat na nás, ať ho pustíme. My jsme mu řekli, že musíme spěchat do práce, ať si poradí sám. Jeho tvář v tu chvíli stála za to. Nezbylo mu nic jiného než potupně přelézt naši bránu, a to nebyla zrovna elegantní podívaná. Chvíli tam zápasil, nakonec se vyškrábal nahoru a seskočil ven na ulici. My jsme nasedli do auta a odjeli.
Trvalý účinek
Od té doby k nám na pozemek už nikdy nevkročil. Přestal se tvářit sebejistě, když jsme se potkali, a raději se drží dál. Naše malá lekce měla větší váhu než všechny předchozí prosby a vysvětlování.
Můj klidnější život
Od té chvíle jsem si začala náš domov znovu užívat. Už žádné tajné kroky na dvoře, žádné zlostné pohledy z okna. Soused si vzal své ponaučení při překonávání vlastní potupy a já mám konečně pocit, že náš plot opravdu něco znamená.
