Článek
Začátek problémů
Bydlím na okraji menšího města, kde máme s manželkou dům s vlastní příjezdovou cestou. Ta cesta je naše, patří k pozemku a vede přímo k vratům garáže. Od začátku jsme s ní neměli žádný problém, až se naproti do domu nastěhoval nový soused. Už první týden jsem si všiml, že jeho auto často stojí právě na mé cestě. Nejdřív jsem to přešel, protože jsem myslel, že si třeba jen spletl hranici pozemku nebo že šlo o výjimku. Ale začalo se to opakovat. Každý druhý večer jsem přijel z práce a neměl kde zastavit. Musel jsem čekat, než se uráčí přijet a přeparkovat, což mě začínalo čím dál víc vytáčet.
Marné domluvy
Ze začátku jsem to zkoušel po dobrém. Zazvonil jsem na něj a slušně mu vysvětlil, že jde o soukromý pozemek a že bych byl rád, kdyby na mém příjezdu neparkoval. Jen pokrčil rameny a řekl, že ulice je přeplněná a že se snaží najít místo. Slíbil, že si dá pozor, ale už druhý den tam zase stálo jeho šedé kombi. Znovu jsem zvonil, tentokrát už jsem byl podrážděný. Tvrdil, že zrovna nakládal věci a že hned odjede. Jenže když jsem ho pak viděl, jak se u sebe doma dívá na televizi, bylo mi jasné, že ze mě dělá blázna. Takto to šlo několik týdnů a já už byl zralý na to, aby mi praskly nervy.
Nápad, který se zrodil
Jednoho večera, když jsem zase přijel domů a jeho auto mi blokovalo cestu, mě napadlo, že nejlepší bude ukázat mu, jaké to je. Už několik dní jsme s manželkou plánovali dovolenou, takže se nabízelo spojit příjemné s užitečným. Počkal jsem, až se soused večer vrátí, a pak jsem zajel svým autem těsně za jeho vůz tak, že se nedalo vycouvat ani dopředu, ani dozadu. Nechal jsem mu pár centimetrů z každé strany a v kufru jsem si ještě zkontroloval kufry na cestu. Ráno jsme sedli do druhého auta a odjeli na letiště. Jen jsem si říkal, že to konečně pochopí.
Jak jsem si užíval klid
První dva dny jsem na to nemyslel a užíval si moře. Třetí den mi ale začal zvonit telefon. Volalo neznámé číslo, takže jsem to nebral. Pak mi přišly tři SMS s prosbami, ať přijedu, že potřebuje odjet. Posílal je soused, který někde sehnal moje číslo. Neodpověděl jsem. Čtvrtý den jsem dostal dokonce e-mail, že prý má pracovní schůzku a že jsem ho zbytečně zablokoval. Neřešil jsem to. Když už se choval jako bezohledný, měl nést následky. Těch pár dnů jsem měl nečekaně klidnou mysl a poprvé po dlouhé době pocit, že mám nad situací kontrolu.
Návrat domů
Po týdnu jsme se vrátili a já byl zvědavý, co mě čeká. Jeho auto stálo přesně tam, kde jsem ho nechal. Když mě viděl vystupovat, okamžitě vyběhl z domu a začal na mě křičet. Tvrdil, že jsem bezcitný a že jsem mu zkazil důležité jednání. Jen jsem mu klidně řekl, že příště snad pochopí, že soukromý pozemek není odkladiště. Nezmohl se na nic, jen procedil mezi zuby něco nesrozumitelného a odjel. Od té doby už jsem jeho auto na příjezdové cestě neviděl. Myslím, že konečně pochopil.