Článek
Rodinná večeře, která měla být klidná
Tchán k nám jezdí málokdy, ale když už dorazí, snažím se, aby všechno bylo perfektní. Uvařila jsem jeho oblíbené jídlo, prostřela stůl a těšila se, že se po dlouhé době v klidu pobavíme. První hodinu to vypadalo dobře. Povídali jsme si o práci, o zahradě, o tom, jak rostou děti. Všechno šlo hladce, dokud nepřišla řeč na peníze a důchody.
Věta, která všechno zlomila
Tchán si nalil další víno, opřel se v židli a prohlásil, že lidi, co pracují rukama, by měli dostat vyšší důchody než ti, co sedí celý život v kanceláři. Řekl to hlasitě, s jistotou člověka, který je přesvědčený, že vyslovil pravdu. V tu chvíli jsem viděla, jak se manžel ztuhl. Nejdřív se jen tiše pousmál, ale hned potom mu v očích zajiskřilo.
„Tati, víš, že já pracuju v kanceláři, že?“ řekl klidně. Tchán kývl a mávl rukou. „No právě. Vy jen sedíte u počítačů, zatímco jiní dřou rukama a ničíte si zdraví. Tyhle rozdíly se mají zohlednit.“
Napětí u stolu
V místnosti ztichlo. Děti už dávno odešly do pokoje, a já cítila, jak se mi stáhlo břicho. Tchán pokračoval dál a začal vykládat, že dnešní generace prý neví, co je to poctivá práce. Manžel ho chvíli nechal mluvit, ale nakonec bouchl do stolu. Talíře se zachvěly a já sebou trhla.
Řekl mu, že je unavený z toho, jak všechno poměřuje podle sebe, že svět se změnil a že sedět v kanceláři neznamená být líný. Vysvětloval, že i práce hlavou může být vyčerpávající, a že dnešní doba prostě vypadá jinak než ta, ve které tchán vyrůstal. Jenže tchán si to vyložil jako urážku.
Když trpělivost došla
Začali na sebe mluvit jeden přes druhého. Já se snažila situaci uklidnit, ale bylo to marné. Manžel mu nakonec řekl, že už toho má dost, že přišel na večeři, ne na přednášku o tom, kdo má větší zásluhy. Tchán se zvedl a začal si brát kabát, ale pořád něco mumlal. V tu chvíli manžel vstal, otevřel dveře a řekl mu, že je lepší, když půjde domů.
Ticho, které po něm zůstalo, bylo těžké. Seděli jsme s manželem u stolu a já viděla, jak je rozčilený. Snažila jsem se ho uklidnit, ale byl zklamaný. Ne proto, že se pohádal s otcem, ale proto, že si uvědomil, že mezi nimi zřejmě nikdy nebude porozumění.
Večer, který ukázal víc než tisíc slov
Uklízela jsem ze stolu a přemýšlela, jak je zvláštní, že obyčejná věta dokáže otevřít tolik starých ran. Manžel se cítil, jako by ho otec celý život přehlížel, protože nešel jeho cestou. Já jen doufám, že časem pochopí, že nejde o důchody ani o práci, ale o to, že každý si potřebuje obhájit vlastní hodnotu. Ten večer nám to došlo oběma, i když každý jinak.
