Článek
Na první pohled „šaty z tržnice“
Když jsem ten model viděla poprvé, stál v obchodě na samostatném stojanu a přitahoval pozornost. Měla jsem chuť je hned vyzkoušet, ale cenovka mi tehdy vyrazila dech. I po slevě šaty stály víc, než bych za oblečení běžně dala. Nakonec jsem si je po dlouhém váhání stejně koupila. Řekla jsem si, že jednou za čas si mohu udělat radost.
Byly krásné, dobře padly a navíc měly něco, co se těžko popisuje. Jakousi eleganci bez snahy o pozlátko. Cítila jsem se v nich výborně, a právě proto jsem si je oblékla na slavnostní večer u manželovy rodiny.
Jenže sotva jsem vkročila do obýváku, slyšela jsem tichý smích. Tchyně se opřela o manželovo rameno a nahlas pronesla: „Šaty jako z vietnamské tržnice, viď? Tohle se teď opravdu nosí?“ Všichni ztichli.
Měla jsem sto chutí se otočit
Zrudla jsem a chvíli jsem jen stála u dveří. Neřekla jsem nic, ale v duchu jsem počítala do deseti. Manžel se pokusil změnit téma, ale atmosféra u stolu byla chvíli dost nepříjemná. Tchyně si evidentně myslela, že si šaty pořizuji za pár korun a že se tím nad ní nějak povyšuji.
Celý večer jsem se snažila zůstat nad věcí, ale její pohledy a tiché poznámky mě bodaly do zad jako špendlíky. Kdyby to byla nějaká cizí žena na ulici, neřeknu ani slovo. Ale vlastní tchyně, která si z vás utahuje kvůli tomu, co máte na sobě? To už je na mě moc.
Přišla nečekaná chvíle zadostiučinění
Na konci večera se mě zeptala, kde jsem ty šaty koupila. Prý se ptá jen ze zvědavosti. Tak jsem jí odpověděla naprosto klidně: „V Paříži. Ve slevách stály přes dvanáct tisíc. Původní cena byla dvacet.“
Výraz v jejím obličeji se změnil během vteřiny. Zamrkala a poprvé za celý večer ztratila řeč. Neřekla nic, jen si upravila sukni a obrátila se k manželovi, že prý už je čas jít domů.
Ten obrat byl tak rychlý, že jsem se skoro zasmála. A upřímně, udělalo mi to dobře. Ne proto, že bych jí chtěla něco dokázat, ale protože se konečně ukázalo, jak je směšné soudit lidi jen podle vzhledu.
Od té doby se chová jinak
Od té večeře si dává mnohem větší pozor na to, co říká. Když jdeme na nějakou rodinnou akci, občas mě dokonce pochválí, že mi to sluší. A já se jen pousměju. Už jí nepotřebuju nic dokazovat.
Zvláštní, jak moc dokáže jeden večer změnit vztahy v rodině. Stačí pár slov, jedna přiznaná cenovka a najednou je všechno jinak. Ty šaty jsem si koupila pro sebe, ne kvůli ní. Ale nakonec mi pomohly i tam, kde bych to nikdy nečekala.
