Hlavní obsah
Příběhy

Tchyně si mě roky dobírala, že neumím uklízet. Když u nás pak týden bydlela, nestačila se divit

Foto: freepik/Freepik.com

Když jsem se vdala, tchyně mi od začátku dávala najevo, že domácnost nezvládám. Roky si mě dobírala, ale skutečná zkouška přišla, když u nás musela strávit celý týden.

Článek

Všechno děláš špatně

Pamatuji si, jak jsem k ní poprvé přišla na návštěvu. Všude měla naleštěno, všechno vonělo čistotou a já se cítila jako malá holka, která nikdy neudrží krok. Od té doby mi neustále připomínala, že neumím pořádně uklidit. Když k nám přijela na oběd, hned okem přejela poličky a našla smítko prachu. Někdy to řekla jen tak mezi řečí, jindy si povzdechla, že můj muž byl zvyklý na jiný standard. Nikdy jsem se s ní kvůli tomu nehádala, ale uvnitř mě to trápilo. Měla jsem pocit, že se na mě dívá jen jako na někoho, kdo selhává v roli manželky.

Nečekaná návštěva

Jednou jí zavolali z nemocnice, že bude potřebovat několik dní klid a dohled po menším zákroku. Nabídla jsem jí, že může být u nás, protože manžel byl pryč a já měla čas se o ni postarat. Souhlasila a už druhý den stála ve dveřích s kufrem. Připravila jsem jí pokoj, koupila věci, které má ráda, a říkala si, že to zvládneme. V duchu jsem ale cítila nervozitu. Bála jsem se, že se zase začne dívat po každém kousku prachu a já budu vypadat neschopně.

Realita každodenního života

První ráno jsem jí udělala snídani a hned potom se pustila do běžného úklidu. Měla jsem práci, vaření a k tomu péči o ni. Už třetí den si všimla, že se věci samy nezvládají a že domácnost s běžným provozem není sterilní laboratoř. Viděla, že peru, vařím, utírám stůl a přitom odpovídám na telefonáty a starám se, aby měla všechno pohodlí. Najednou mi začala pomáhat. Vzala hadřík, umyla pár talířů a jen tak tiše poznamenala, že to asi není tak jednoduché, jak si myslela. Nebyl v tom posměch ani výčitka, spíš pochopení.

Změna, kterou jsem nečekala

Když od nás po týdnu odjížděla, podívala se na mě a řekla větu, kterou jsem od ní nikdy neslyšela. „Máš to tu krásně zvládnuté.“ Nešlo jen o slova, ale o to, že jsem poprvé cítila respekt. Ne proto, že by najednou obdivovala, jak uklízím, ale protože viděla, že se snažím udržet všechno pohromadě, a to není maličkost. Od té doby už nikdy nezmínila, že bych neuměla uklízet. A já si uvědomila, že někdy potřebuje člověk vidět realitu na vlastní oči, aby pochopil, že věci nejsou černobílé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz