Článek
Plány na velké nákupy
Celý nápad začal u kávy se sousedkou, která mi vyprávěla, jak v Polsku nakoupila za poloviční ceny. Nadchlo mě to a hned jsem přemluvila manžela, aby udělal volno a vyrazili jsme. Představovala jsem si, že si přivezu zásobu potravin, kosmetiky a možná i nějaké oblečení. Byla jsem přesvědčená, že cesta se nám vyplatí. Připadala jsem si skoro jako lovec výhodných úlovků, který se vrátí domů s pocitem vítězství.
Cesta plná očekávání
Vyjeli jsme brzy ráno a já měla v tašce seznam věcí, které nutně potřebujeme. Po cestě jsme se bavili, jak se konečně najíme pořádných pirohů a že si uděláme i malý výlet po městě. Očekávání rostlo s každým kilometrem a já si už představovala, jak budu s úsměvem skládat tašky do kufru auta. Manžel měl sice pochybnosti, jestli se to vůbec vyplatí, ale já byla odhodlaná mu dokázat, že sousedka měla pravdu.
První zklamání v obchodě
Když jsme dorazili do prvního supermarketu, nadšení mi rychle spadlo. Ceny byly skoro stejné jako u nás, někde dokonce vyšší. Procházela jsem mezi regály, porovnávala etikety a snažila se najít aspoň něco, co by mě potěšilo. Většina věcí se mi zdála předražená a kvalita nebyla nic zvláštního. Manžel se na mě podíval s výrazem, který říkal, že to tušil, ale nechal mě hledat dál. Nakonec jsme vzali jen pár potravin, které jsme stejně mohli koupit doma.
Nepovedený pokus o levnější oblečení
Rozhodla jsem se, že zkusíme ještě místní obchod s oblečením. Viděla jsem akční cedule, které slibovaly výprodeje. Vešla jsem dovnitř a hned jsem vzala pár svetrů do kabinky. Jenže látka byla tenká, švy se páraly a i přesto to stálo skoro tolik, co u nás. Cítila jsem se podvedená, jako by ty velké červené nápisy byly jen past na lidi, co přijedou s vidinou ušetřených peněz. Nakonec jsem nic nevzala, protože jsem nechtěla kupovat zklamání.
Jídlo, které nenaplnilo očekávání
Říkala jsem si, že alespoň oběd nám náladu zvedne. Šli jsme do restaurace, která vypadala útulně. Objednala jsem si pirohy a manžel guláš. Čekali jsme skoro hodinu, a když jídlo dorazilo, nebylo to nic, co by stálo za řeč. Pirohy byly studené a polité omáčkou, která chutnala jako z prášku. Účet nakonec vyšel dráž než v naší oblíbené hospodě doma. V tu chvíli jsem začínala cítit, že ten den nebude mít šťastný konec.
Když se nadšení změní v hořkost
Na cestě zpět jsem v autě mlčela. Kufr byl téměř prázdný, kromě pár sušenek a lahve minerálky. V hlavě jsem si přehrávala, jak moc jsem se na ten výlet těšila, a jak rychle se všechno obrátilo. Manžel mi klidně řekl, že se aspoň ukázalo, že ne všechno, co slibuje okolí, se vyplatí. Měla jsem pocit, že jsem naletěla vlastní naivitě.
Nečekaný účet na závěr
Když jsme dorazili domů, čekalo nás ještě jedno překvapení. V poště ležela složenka za plyn, která byla vyšší než kdy dřív. V tu chvíli jsem si uvědomila, že celá ta cesta byla nejen zbytečná, ale navíc nás stála spoustu peněz, které jsme mohli využít jinde. Místo výhodných nákupů jsme si přivezli oči pro pláč a já si slíbila, že příště si raději dvakrát rozmyslím, jestli uvěřím vyprávění o zázračných cenách za hranicemi.
