Článek
Nepříjemné ráno u počítače
Bylo to obyčejné pondělní ráno. Otevřela jsem internetové bankovnictví, abych se podívala, jestli mi přišla výplata. Místo radosti mě ale čekal šok. Na účtu chybělo víc než deset tisíc korun. Přemýšlela jsem, jestli jsem na něco nezapomněla, jestli se třeba nestrhlo roční pojištění nebo nějaká větší platba. Jenže v historii transakcí stálo několik plateb, které jsem nikdy neudělala.
Telefonát na infolinku
Okamžitě jsem volala do banky. Po několika minutách na lince jsem se spojila s operátorkou. Vysvětlila jsem jí, že mi zmizely peníze, a čekala jsem, že se začne situace řešit. Jenže místo toho mi paní suše oznámila, že to pravděpodobně bylo způsobeno tím, že jsem nedostatečně chránila své údaje. Doslova řekla: „Vaše přihlašovací údaje někdo zneužil, ale to už bohužel není naše odpovědnost.“
Hledání viníka
Zůstala jsem v šoku. Nikomu jsem žádné údaje nedávala, neklikala jsem na podezřelé odkazy, heslo mám dlouhé a složité. Přesto mi banka tvrdila, že jsem musela něco zanedbat. Prý šlo o několik plateb kartou přes internet, které byly provedené v zahraničí. Mně ale nikdy nepřišel žádný ověřovací kód ani upozornění. Nechápala jsem, jak se k těm penězům mohli dostat.
Policie a zklamání
Další krok byl jasný, šla jsem na policii. Sepsala jsem protokol, popsala všechny podezřelé transakce a odevzdala podklady. Policista mi rovnou řekl, že takové případy se řeší těžko, protože pachatelé bývají v zahraničí a dohledání je skoro nemožné. Přesto jsem měla alespoň malou naději, že se něco pohne. Jenže banka trvala na svém a odmítla mi peníze vrátit.
Bezmoc a frustrace
Nejhorší na tom všem byl pocit bezmoci. Člověk celý život spoří, hlídá si účet, kontroluje pohyby a pak během několika hodin přijde o velkou část peněz. Připadala jsem si, jako bych byla dvakrát potrestaná. Nejprve tím, že mě někdo okradl, a podruhé tím, že mi banka dala jasně najevo, že je to moje chyba.
Poučení, které jsem nechtěla
Dodnes nechápu, jak se k mým údajům pachatel dostal. Od té doby jsem si pořídila novou kartu, změnila hesla, nainstalovala bezpečnostní aplikace a hlídám si každý detail. Už ale nevěřím tomu, že je účet u banky stoprocentně bezpečný. Nejtěžší je vědomí, že i když udělám vše správně, může se to stát znovu a jediný, kdo za to ponese následky, budu já.
Tíživý pocit, který nezmizel
Peníze už jsem nikdy zpět nedostala. Nešlo přitom jen o tu částku, ale hlavně o ztrátu jistoty, že se můžu spolehnout na instituce, kterým svěřuji své úspory. Od té doby otevírám internetové bankovnictví s nepříjemným svíráním v žaludku. Vím, že kdykoliv se může stát něco podobného, a nikdo mi nepomůže.
