Článek
Svět ani člověk není černobílý. Často se v jedné osobnosti mohou promítat různé rysy, ať už zdravým či patologickým směrem. Tedy co člověk, to názor a projev chování. Přičemž protichůdné poznávání nám slouží jako hnací síla ke snížení množství konfliktů mezi poznáními.
*******
Lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět odlišně a mívají problém s navazováním a udržováním vztahů a komunikací. Některé studie poukazují na to, že postižení poruchou autistického spektra zůstává častěji nerozpoznáno u pacientek, nebo je u nich diagnóza stanovena později – zejména v případě Aspergerova syndromu.
*******
Domnívám se, že zejména jedinci s Aspergerovým syndromem přitahují narcisty. To že se přitahují, neznamená, že by se zároveň nemohli odpuzovat. V mnoha případech, se kterými jsem se kdy potkala, je obvyklé, že aspíci potlačují svou empatii, i když jsou v podstatě hyperempatičtí!
Externě orientované myšlení aspíkům usnadňuje potlačování emocí a zapojení se do logičtějšího uvažování. Na druhou stranu narcisté s interně orientovaným myšlením jsou extrémně přitahováni hyperempatií, ale paradoxně je také přitahují neemocionální projevy, protože emoce považují za známku slabosti.
Osobnost na spektru autismu včetně aspíků bude fascinována narcistickým falešným obrazem nezranitelnosti. V principu se s takovým obrazem, zejména aspíci, budou ztotožňovat.
Rozumím vám, když vám předchozí odstavec půjde proti srsti. Vždyť míchat povahové rysy narcistické osobnosti s autisty je naprostý nesmysl. „Mícháte jablka a hrušky“ namítnete. Jenže, co když jsou narcisté a autisté dvě strany téže mince?
Zamyslíte-li se nad pravou podstatou narcistické obrany, zjistíte, že funguje na základech potlačování emocí proto, aby se vyhnuli studu, bolesti a hněvu. A s podobnou formou emočně intuitivní obrany autisté operují také.
Problém je v tom, že autisté, tedy i aspíci, mají nízkou toleranci ke kognitivní disonanci, která je charakteristickým znakem patologického narcismu. Jakmile si autista uvědomí narcistickou kognitivní disonanci, opustí ho. Aha-moment je v otázce „Kolem koho se to tady sakra točí svět?“
Aspíci mohou být přitahováni k narcistům i proto, že se pateticky domnívají, že jim narcista pomáhá pochopit jejich vnitřní zmatky a chaos. Aspík si může být vědom toho, že se jeho narcista chová jako idiot, ale svým způsobem toleruje narcistický švindl v naději na lepší zítřky.
To všechno do chvíle, než se objeví výše uvedená kognitivní disonance, která zlomí všechna kouzla s definitivní platností. Na rozdíl od jiných povah jedinců se v tomto případě narcistické návraty již konat nemohou z níže uvedených důvodů.
- Narcista je naštvaný, protože aspík nevidí narcistu jako střed vesmíru. Aspík nemá tendenci smlouvat či podlézat a naopak si tvrdě stojí za svým a svá rozhodnutí nevnímá jako chybné. Pro narcistickou povahu se jedná o výzvu, protože: „Já jsem střed vesmíru a nemohu se zahazovat a trávit čas s tím, kdo to nevidí.“
- Aspík je rozčarovaný, protože narcista ve skutečnosti jen překrýval zmatený svět falešným pozlátkem. Pro aspíka je uklidňující dívat se přes růžové brýle, ale dlouho nevydrží koexistovat v předsudcích, podlostech a falších. Přičemž se více odkrývá realita nepřekonatelného odporu a totální komunikační pasti, kdy pro aspíka je narcistické přehrávání neuchopitelné. Zkrátka mu nerozumí a svou bezprostředností narcise dostává "out of game".
Závěrečné shrnutí: přirovnání s magnetizací.
Narcisté jsou silně přitahováni k jedincům s projevy na autistickém spektru. Takový člověk je pro narcistu nositelem opačného magnetického pólu. A stejně tak pro jedince s projevy na autistickém spektru. Oba dva jsou si sobě na dálku přitahováni opačnými magnetickými póly.
Jenže jakmile se tihle dva k sobě více a více přibližují, zjišťují, že se jejich magnetické póly sobě natolik podobají, že dochází k magnetické odpudivosti. Vlastně, čím déle se k sobě na dálku přitahují, dochází u jednoho z nich k přetočení magnetického pólu. Tato postupná magnetická odpudivost představuje rozsah neshod a konfliktů. Jinými slovy kognitivní disonanci. Tedy čím vzdálenější si k sobě jsou, tím se více přitahují, avšak čím blíže si k sobě jsou, tím více se odpuzují.
Odlišnou magnetizaci můžeme najít u jedinců s převažujícím projevem na spektru hraniční poruchy či s emoční nestabilitou. Emočně nestabilní člověk se snadno stává citově závislým, z důvodů jeho vnitřní nestabilní a rozporuplné povahy. Emočně nestabilní potřebuje sebepotvrzování, čehož narcis zneužije do metody cukru a biče.
Proto se hraniční jedinci nechají tak snadno manipulovat a samozřejmě přejímají instinktivně narcistické vjemy („infikují se narcismem“). Celá dynamika se utahuje do smyček emočních závislostí. V tomto případě funguje soustavné dělení jednoho magnetu na menší díly, které se vzájemně jak přitahují, tak i odpuzují „má mě rád(a) když, nemá mě rád(a) proto“.
V každém případě, pokud se dlouhodobě zdržujete v prostředí s narcisty, samozřejmě narcismem načichnete. Už jen ze základní podstaty života v tlupách. Opičením se a podřizováním se manipulaci v hierarchii tlupy. Zkrátka, kdo jsi je projekcí toho, v čem a s kým žiješ!
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
