Lichotivě falešné omluvy narcistů

Autentickou a upřímnou omluvu od narcisty nikdy neočekávejte. Péče o pocity druhých nebo obnovení důvěry obecně NENÍ hlavní prioritou narcistů. Narcisté neradi přiznávají své chyby a především se soustředí na zachování své image. V zájmu své ochrany před nepohodlím, neberou žádný ohled na nepohodlí druhého.

Z falešných omluv narcistů vám bude emočně hůř. Zejména tehdy, jakmile si uvědomíte, že váš naivní pocit úlevy byl obelháván narcistickou rafinovaností. Potom přestanete jejich omluvy brát tak vážně a naopak vás každá jejich omluva povede k podezíravosti a ostražitosti.

Omluvy, které začínají frázemi jako „Je mi to líto, ale“ nebo „Omlouvám se, pokud“ postrádají emoční intimitu a autenticitu. Falešnou omluvou se narcisté snaží vyhnout odpovědnosti, vymlouvat se, bagatelizovat to, co se stalo, vyvracet, popírat a mást nebo předčasně opouštět jim nevyhovující dialog.

Zatímco mnozí z nás se občas při omluvě minou s jejím cílem, výmluvnou charakteristikou narcistů je jejich tendence odmítat se omluvit nebo se omlouvat vůbec. Žijí v přesvědčení, že se není za co omlouvat, protože se nic nestalo. Tato narcistická sebestřednost ponechává ostatní v pocitech zmatku a v nejistotě.

1. Omluva zanedbatelná:

„Byl jsem jen…“
„Dělala jsem si legraci.“
„Jen jsem se snažil ti pomoci.“
„Jen jsem chtěla spor urovnat.“

Bagatelizací omluv narcista předstírá, že zraňující chování je neškodné nebo že je děláno pro dobrou věc.

2. Omluva prázdná:

„Je mi líto, že…“
„Je mi líto, že si myslíš, že jsem udělal něco špatně.“
„Je mi líto, že si myslíš, že jsem špatný člověk.“
„Je mi líto, ale možná jsi jen příliš citlivý .“ „Je mi to líto, ale moc o všem zbytečně přemýšlíš.“

Tyto prázdné omluvy svalují břemeno na osobu, které bylo ublíženo, jako na problém.

3. Omluva nesouvisející:

„Omlouvám se, jestli…“
„Omlouvám se, pokud jsem řekl něco, co tě urazilo.“
„Omlouvám se, jestli jsem se dotkl tvých citů.“
„Omlouvám se, jestli jsem udělala něco špatného.“

Podmíněné omluvy nedosahují úplné omluvy, naznačují pouze, že něco mohlo být zraňující.

4. Omluva opakovací:

„Už jsem to …“
„Už jsem řekl, že je mi to líto.“
„Už jsem se ti jednou omluvil.“ „Už jsem ti napsal, že se omlouvám…“

Takové výroky neobsahují skutečnou omluvu. Vyplývá z nich, že případ je uzavřen.

5. Omluva iluzorní:

„Lituji…“
„Je mi líto, že se cítíš naštvaná.“
„Mrzí mě, že došlo k chybám.“ „Lituji, že to nevyšlo.“

Lítost je pocit. Omluva je čin. Když někomu řeknete, že litujete toho, co se stalo, neznamená to, že jste se dopustili ublížení.

6. Omluva podkopávající:

„Pravděpodobně, asi …“
„To jsem asi neměl dělat.“
„Možná jsem se měl nejdříve zeptat tebe.“ „Asi jsem ti o tom neměla nic říkat.“

Omluvy za pochybení minimalizují způsobenou škodu tím, že nabízejí sebe-potlačující postoj, aniž by si přiznaly následky.

7.Omluva záhadná:

„Víš, že já…“
„Víš, že bych ti nikdy neublížil.“ … to si piš, že ublížil a vím o tom.
„Víš, že je mi to líto.“ … to si piš, že není a nikdy nebylo.
„Víš, že jsem to tak nemyslel.“ … to si piš, že jsem to tak chtěl.

To znamená, že byste neměli být naštvaní, protože se vám snaží své pocity rozmluvit.

8. Omluva kontrastní:

„Možná já, že i ty…“
„Myslím, že vám dlužím omluvu.“
„Myslím, že bych měl říct, že je mi to líto.“ „Myslím, že bych ti měl poděkovat.“ „Myslím, že právě došlo na tvá slova.“

Ty naznačují potřebu omluvy, ale ve skutečnosti jí nenabízejí.

9. Omluva protějšková:

„Omluvím se, pokud (jestli, když, kdyby, pokud, ale, jen tehdy)…“
„Omluvím se, jestli chceš.“
„Omlouvám se, pokud budete souhlasit s tím, že už to nikdy nebudete vytahovat.“
„Omluvím se, ale musíš mi odpustit.“ „Omlouvám se, ale nekřič tady, nedělej ostudu.“ „Omlouvám se, ale nevyháním tě, pokud se nechceš potkat s ….“

Narcisté jsou transakční. Nejedná se o čisté, svobodně nabízené omluvy, nýbrž o pokusy něco za něco.

10. Omluva donášková:

„Bylo mi řečeno, abych…“
„Tvoje matka mi řekla, abych se ti omluvila.“
„Můj přítel si myslí, že bych vám měl říct, že je mi to líto.“ „Mluvili jsme o tobě a asi bych se ti měl omluvit.“

Takové omluvy naznačují, že se daná osoba omlouvá jen proto, že jí to navrhl někdo jiný.

11. Omluva podmíněná:

„Je mi líto, ale…“
„Je mi líto, ale ostatní lidé si mysleli, že to, co jsem řekl, bylo vtipné.“
„Omlouvám se, ale ty si s tím začala.“
„Je mi to líto, ale nemohl jsem si pomoci.“
„Omlouvám se, ale jen jsem mluvil pravdu.“ „Omlouvám se, ale chovám se k tobě tak, jak ty k mojí …“

Omluva s podmínkou je horší, než kdyby žádná omluva nebyla, protože k původnímu zranění přidává ještě urážku.

12. Omluva univerzální:

„Všechno, tolikrát…“
„Omlouvám se, za všechno, co jsem udělal a co tě rozrušilo.“
„Omlouvám se, za každou špatnou věc, kterou jsem udělal.“ „Omlouvám se, že jsem se k tobě nechoval dobře.“

Paušální omluvy nenaznačují, že narcista měl ponětí o tom, co řekl nebo udělal. Jsou tolik paušální, že nejsou schopné identifikovat zranění, která narcista způsobil, natož aby si toho narcista byl vůbec vědom. Pokud ano, potom jedině tehdy, když sleduje svou vlastní pohnutku prospěchu.

13. Omluva příkazní:

„Už toho bylo dost…“
„Fajn! Omlouvám se, dobře!“
„Dobře, omlouvám se, za Vánoce.“
„Dej mi pokoj, promiň, ano?“
„Co chceš, abych udělal, skočil z mostu?“ „Udělej to, už jsem se ti 3× omluvil.“

Ani slovy, ani tónem, takové zdráhavé omluvy nenabízejí uzdravení. Mohou být vnímány za sebestřednou narcistickou výhružku s dopadem na pocit viny protistrany.

*******

Ve snaze vyhnout se obvinění, narcisté často kombinují několik falešných omluv najednou, například: „Je mi líto, že jsem řekl něco, co tě urazilo, ale mám silné důvody. Jsi příliš citlivá, proto jsem ti to řekl jinak, než se stalo.“ nebo: „Myslím, že bych ti měl říct, že je mi to líto. Ale ty víš, že bych ti nikdy úmyslně neublížil. Jen jsem se ti snažil pomoci.“

Naproti tomu upřímná a srdcem míněná omluva mívá všechny následující charakteristiky:

Aby se člověk mohl omluvit, musí si upřímně vyslechnout, co se stalo z pohledu druhé osoby. Měl by projevovat aktivní zájem o to, aby zjistil, jak se druhá osoba cítí. Jak mohla být nepříjemnou událostí ovlivněna. Nebát se být aktivní v navázání upřímného dialogu s maximálním respektem a zdvořilostí.

Mohlo dojít k situaci, kdy emoční vypětí způsobila jakkoliv jiná negativní okolnost. Mohli jsme se dopustit hanebností k druhé osobě. Mohlo dojít k pochybení či k nedorozumění. Jsme lidé a lidé dělají chyby. Ten, kdo si myslí, že je bezchybným, by měl odhodit svou masku a falešnou tvář nastavit pravdě.

Narcisté nemají zájem naslouchat ostatním, zejména pokud se jedná o něco, co narcista udělal špatně. Narcista nikdy neponese část bolesti, kterou způsobil zraněné osobě. Narcistům chybí jakákoliv odpovědnost a povinnost, přičemž výjimku tvoří čistě a výhradně jen jejich zájem a prospěch. Neudělá vůbec nic, aby zraněnou osobu přesvědčil, že svého konání lituje. A to nejen slovně, ale především činy. Bohužel, narcisté jsou příliš daleko od vyjádření upřímné a pravdivé empatie.

Ave poustevníci!