Článek
Většina narcistických rodičů se chová ke svým dětem výhradně jen takovým modelem lásky, který je do nás, jako do živočišného druhu, biologicky naprogramován. Narcisté chtějí, aby se jejich děti cítily dobře. Ale opravdová citová láska? Ne.
Co to znamená mít děti pro narcistického rodiče? Nejen, že jim rodičovství pomáhá zapadnout do jejich sociální bubliny, ale zároveň si v sobě naplňují potřebu moci a kontroly. Existence dítěte jim nepřímo potvrzuje jejich existenci, přičemž prostřednictvím svých děti otevírají široké pole zvrácených fantazií a projekcí, kterými vnáší svůj život do života svých dětí.
Jinými slovy narcisté chtějí, aby děti vyhovovaly jejich agendě. Narcistům nezáleží na jejich dětech, ale záleží jim na tom, co od nich mohou dostat. Pro narcisty jsou děti potřebami a investicemi pro budoucí narcistickou nabídku. Narcisté používají děti k tomu, aby hrály myšlenkové hry se svými partnery, jen proto, aby vytvořili konflikty ve vztazích.
Milují, když mohou pohlížet do zrcadla, ve kterém vidí tak trochu sami sebe v dětské verzi. Nemohou se vynadívat na svou zlatou hodnou holčičku anebo dokonalou verzi dětského „jako partnera“ poslušného chlapečka, když skutečný životní partner ani vzdáleně nedosahuje dokonalosti jejich narcistického majestátu. Jen tehdy narcisté zvráceně milují své děti.
Ovšem jak dítě dospívá a mění se z malého potomka na mladého jedince, pochopitelně si začne vytvářet svou vlastní identitu.
Dospívání je vlastně mezníkem nejen pro děti, ale i pro naprosto normálního milujícího rodiče. Natož pro narcistu, který je více a více konfrontován s tím, že dospívající dítě není a nebude v souladu s narcistickou potřebou a projektovanými představami. Narcisté začínají postupně ztrácet moc nad svou dětskou hračkou. Narcisté v této zkoušce psychické odolnosti definitivně prohrávají v neprospěch svých dětí. Narcistické zrcadlo dětského ideálu praskne a věci se změní. Manipulace a zneužívání začne nabírat na obrátkách.
Jak se rodí z hodných holek anebo poslušných chlapců černé ovce a obětní beránci? Jednoduše, když jede dítě v proudu narcistické dynamiky, bývá zlaceno. Jakmile je dítě nestabilní, nezvladatelné či jinak odporující narcistickým očekáváním, bývá očerněno. Mezi sourozenci je dynamika narcistického vlivu ještě více zřetelnější. Tedy, pokud jeden ze sourozenců „zlobí“ a vymyká se, bývá triangulací ještě více očerňován jen proto, aby ten, který je aktivně „hodný“ a poslušný byl pozlacen. Což neznamená, že narcista nemůže očerněného krátkodobě ozdobit zlatou stuhou a zlatého potrestat mlčením. Podstatné je, které dítě a jak moc okopává narcistické kotníky anebo soustavně nevědomky (později i vědomě) narcistovi nohy podkopává.
Dítě, které se stalo obětním beránkem a černou ovcí bude přes vnitřní rozpor snášet narcistické zneužívání, dokud se neosamostatní. Ovšem s narcistickými vzorci a emoční vyprahlostí, protože si ani nemůže uvědomit, že jeho intuice zoufale volá o pomoc, když mu narcistické prostředí věnovalo standard nezdravých smyček. Takové dítě nechce život, který mu vybral jeho rodič.
Většina našich problémů pochází z dětství a i ze zdánlivě klidných rodin občas vyrostou nešťastní lidé s podlomenou psychikou.
*******
Anketa
Vztah mezi narcistou a jeho dětmi může být složitý a rozmanitý a je důležité si uvědomit, že ne všichni narcisté vykazují stejné chování nebo rodičovské styly. Narcističtí jedinci však obvykle upřednostňují své vlastní potřeby a touhy před potřebami a touhami ostatních, včetně svých dětí. Jejich chování vůči dětem může být ovlivněno jejich narcistickými rysy, jako je grandiozita, nároky a nedostatek empatie.
Narcističtí rodiče mohou mít také problém vcítit se do emocí a zkušeností svých dětí, odmítat nebo minimalizovat jejich pocity a potřeby. Mohou upřednostňovat své vlastní zájmy a touhy před blahem svých dětí a zanedbávat přitom jejich emocionální nebo fyzické potřeby.
V některých případech mohou narcističtí rodiče pohlížet na své dospělé děti jako na rozšíření sebe samých a oceňují je především pro pozornost, obdiv nebo uznání, které jim mohou poskytnout. Mohou se snažit ovládat své dospělé děti, manipulovat s nimi, aby uspokojili své vlastní potřeby, nebo je využívat k posílení své vlastní sebeúcty.
Je však důležité si uvědomit, že ne všichni narcističtí rodiče nejsou schopni milovat své děti. Někteří narcističtí jedinci se mohou o své děti upřímně starat a mohou jim dokonce projevovat lásku a náklonnost. Jejich schopnost udržovat zdravé a pečující vztahy se svými dětmi však může být omezena jejich narcistickými rysy a chováním. To protože sami byli takové manipulativní dynamice v dětském věku vystaveni. Neumí to jinak, ačkoliv usilují o zvrácení toho, čemu sami museli jako děti čelit.
Celkově se vztah mezi narcistickým rodičem a jeho dětmi může značně lišit v závislosti na pestrosti individuálních faktorů, včetně závažnosti narcismu rodiče, dynamiky rodiny a odolnosti dětí. Je důležité, aby děti narcistických rodičů vyhledaly podporu u důvěryhodných dospělých, terapeutů nebo podpůrných skupin, aby se vypořádaly s výzvami, kterým mohou čelit, a rozvinuly zdravé strategie zvládání. V opačném případě existuje vysoký předpoklad mezigeneračního zatížení a kolísavého opakování.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
