Článek
Při zkoumání vztahu mezi těmito dvěma charakteristikami můžeme nahlédnout do komplexnosti, která se může skrývat za zdánlivě jednoduchým spojením mezi touhou po dokonalosti a narcistickými rysy.
K napsání tohoto článku mne přivedla myšlenka nejen vánočního úklidu v konfrontaci s perfekcionismem a narcismem.
Všimli jste si někdy, jak puntičkářští a perfektní jsou narcisté navenek? Jak nejraději a s jakou jízlivostí dokáží vytknou jediné smítko prachu? Všimli jste si, že když cokoliv demonstrativně přepečlivě a perfektně dělají, trvá jim to neuvěřitelně dlouho a pokud se kdy dohrabou ke konci, tak se jedná o veledílo hodné mezinárodního ocenění? A v neposlední řadě, všimli jste si, že když se pedantský pořádku milovný predátor dostane do situace například slaměného vdovce anebo zůstane sám, tak mu vůbec nevadí jeho vlastní nepořádek? Když byl s tebou, tak muselo být všechno ve stavu tip top a běda ti, jak ne! Avšak jakmile zůstane sám, přejde na úsporná jednorázová řešení. Když očekává návštěvu podstatného zdroje, propadne úklidové panice ze strachu z ostudy. Jakmile uklízecí euforie opadne, přejde do svého chlívku nešťastného a odstrčeného prasátka.
Co z toho vyplývá?
Perfekcionismus, může vycházet ze základů výchovy, konkrétně autoritativního postavení rodičů. Děti, které jsou odměňovány za bezchybný výkon, mohou internalizovat potřebu dosahovat vysokých standardů jako prostředku k získání lásky a uznání.
Zde se začíná rýsovat rozdíl mezi adaptivním a maladaptivním perfekcionismem, kde první je spojen s realistickými cíli a uspokojením z dosažených výsledků, zatímco druhý přináší neúměrně vysoké nároky, často spojené s nepříjemným pocitem nedokonalosti.
Zdroj: Perfekcionismus - formy a původ – Psycholog PhDr. PaedDr. Dušan Fábik (bratislavapsycholog.sk)
V kontextu narcismu je perfekcionismus pro narcisty nástrojem k udržení falešného ideálního „já“. Na rozdíl od adaptivního perfekcionismu, kde cíle jsou realistické, se narcisté snaží o dosažení zdánlivě nedosažitelných standardů, aby si udrželi svou idealizovanou fasádu. Zde se zdá být klíčovým motivem obava ze selhání a hanby, spíše než touha po osobním rozvoji.
Narcisté, nosící „plášť perfektní dokonalosti“, mají tendenci vykonávat činy, které jsou přehnané ve snaze o dokonalost. Nicméně tato snaha o dokonalost je vnitřně nesoudržná a vykonstruovaná. Každý, kdo se odchýlí od jejich stanovených norem, může být považován za „úplně špatného“. To vede k nutnosti přizpůsobit se, mluvit, jednat a myslet tak, jak to vyžaduje narcista, nebo riskovat jeho odmítnutí.
„Perfekcionismus“ se s největší pravděpodobností vyskytuje u lidí se spoluzávislými rysy. Kodepedenti (spoluzávislí) obvykle věří, že jsou nedokonalí, oškliví a špatní, ale neskrývají tuto skutečnost sami před sebou, nýbrž jí věří každým vláknem své bytosti. Jdou do světa s naprostým nedostatkem sebelásky. Od raného dětství byli vychováváni k tomu, aby věřili, že jediný způsob, jak získat lásku, je potěšit lidi a tím získat jejich zájem, lásku a náklonnost.
Jakmile odejdou z domova, jejich vnitřní kritik přebírá roli rodiče, který je neustále kritizuje a snaží se je dovést k dokonalosti. To je může vést k tomu, že na ostatní promítají potřebu být dokonalí a snaží se ovládat lidi kolem sebe, protože by měli splňovat neúprosné standardy, které si sami stanovili. (Obvyklým vnitřním hlasem bývá něco jako „takový život jsem si nepředstavovala“, nebo „tohle nechci, aby doma naši věděli“.)
Rozdíl mezi narcistou a kopendentem je v tom, že spoluzávislý může vyléčit svůj perfekcionismus a pokusit se změnit své vnímání nějakou formou terapie. Narcista nikdy neuslyší, že má chyby, a potrestá člověka za to, že jen naznačil, že by je mohl mít.
Narcisté jsou falešní perfekcionisté
Narcisté dělají to, co je třeba, aby udrželi show. Když potřebují být dokonalí a perfektní, mohou vykonat ze snahy přehnaný čin. Vycítíte, že se jedná o všechno možné od vynuceného až po vykonstruovaného, ovšem první dojem narcista zcela určitě zanechá.
Všichni narcisté, které znám, jsou „na oko“ absolutní perfekcionisté. To je důvod, proč když uděláte jednu maličkost, která vybočuje z řady, stanete se „úplně špatnými“.
Každý se musí chovat určitým způsobem, jinak se stanete „úplně špatnými“. Musíte mluvit určitým způsobem, mít stejné přesvědčení jako narcista, užívat si přesně stejné věci, které dělá, nebo riskujete, že vás bude nenávidět. Prakticky jen obtížně budete bojovat a ve finále zjistíte, že nejlepší cestou pro vás bude, bylo a je se přizpůsobit.
Závěrem lze říci, že ne všichni perfekcionisté mají narcistickou poruchu osobnosti, protože existuje mnoho poruch, jejichž příznakem je perfekcionismus, nemluvě o tom, že člověk může být perfekcionista, aniž by nějakou poruchu měl.
Perfekcionismus může být nástrojem k dosažení cílů, ale může též signalizovat hlubší psychické problémy. Je důležité rozlišovat mezi zdravým a problematickým perfekcionismem a přijmout kroky ke snížení negativních důsledků tohoto chování. Perfekcionismus a narcismus mohou být vzájemně propojeny, ale nemusí být nevyhnutelně spojeny.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
