Článek
Jakmile existuje ohrožení nebo nejistota v odkrytí podstaty, spustí se u kohokoliv několik forem hněvu. Rozhodující je umět a znát odkrývat podstatu hněvu a nenechat se projevem rozhněvaného strhnout. Máte-li tendenci se snadněji nechávat ovlivňovat, může pro vás být velmi náročné zachovat si chladnou hlavu.
Proto jsem se v předcházejících dvou článcích věnovala dětské agresi, která bývá ukázkovou příčinou toho, jaký emoční vzorec jsme si nastavili z dětství a zároveň jakou formu volíme při zpracovávání vnějšího i vnitřního hněvu. V tomto článku se budu věnovat především projevu hněvu sociopatů, kteří se stimulujícím spouštěčům a příčinám naučili v dětství.
Samozřejmě je velmi důležitým aspektem emoce hněvu, zohlednit také řadu duševních onemocnění, které doprovází intenzivního hněv a nelze jej řešit jinak, než pomocí medikace. Jedná se o emoční nastavení, se kterým se psychopatický člověk narodil.
Ve vztazích může být emoční dynamika nebezpečně pestrá. Někteří lidé, konkrétně ti s narcistickou poruchou osobnosti, ale i ti, kteří se projevují na spektru narcismu, mívají absolutní potřebu být neustále obdivováni. Prakticky permanentně očekávají výhradně pozitivní zpětnou vazbu. Jakmile zavětří nejen malinkou odchylku od sebestřednosti anebo potenciál svého zesměšnění či podkopání jejich narcistické autority, okamžitě zaujmou impulzivně agresivní bojovný a útočný postoj. Uchylují se k fyzické i verbální rozzlobené reakci, manipulaci nebo pasivně agresivnímu chování. Tato dynamika je natolik impulzivní, že nejsou schopni vyhodnotit a zvážit dosah a dopad svého projevu na příjemce. Často jsou proto jejich návaly zlosti a vzteku nepřiměřené a v podstatě si ani nemohou připustit, natož uvědomit, jaký dopad jejich projev akutního vzteku může mít pro jejich okolí. Proto si na dopady, rozsahy a účinky jejich bouře vzteku nedokáží do detailu rozvzpomenout.
Ano, mohou takové afekty hrát, ale je pro ně obtížné uchopit hranu mezi hraným a nehraným vztekem, když z hraného vzteku velmi rychle a často sklouznou ke skutečnému a nehranému hněvu, jehož demonstraci monstrózně a s notnou dávkou zákeřnosti manifestují navenek.
Podstatou bývá rozpoznat nejen to, o jakou formu narcistického hněvu se jedná, ale také kterým směrem je projev vzteku ventilován. Jedná-li se o hněv směřovaný do sebe anebo na cokoliv navenek. A v neposlední řadě také identifikovat, zda je podstatou hněvu zvrátit nepříznivou realitu adaptivní formou anebo maladaptivně ubližovat druhému. Emoce vzteku může skutečně doprovázet široký rozsah příčin a může být odrazem mnohých důsledků. Dnes se ale budu věnovat „narcistickému vzteku“.
Proč je u narcistů vztek natolik stejný, ale přesto odlišný od jiných forem hněvu? Bývá pro narcisty společným jmenovatelem jejich narcistický vztek? A proč jsou tak přecitlivěle vztahovační? Je důvodem, že svůj vnitřní hněv obrací navenek a chovají se tak, protože jejich vnitřní hněv dosáhl své meze a musí jej ventilovat na druhého?
Narcistický vztek je výbušný a nevyzpytatelný. Svou podstatou je odlišný od různorodých forem projevu vzteku. Výrazněji lze narcistický vztek identifikovat a rozpoznat v začátcích vztahů a to tehdy, když se postavíte za sebe a některým jejich žádostem nevyhovíte a odpovíte jim své jasné „ne“.
Časem totiž jejich fabulacím přivyknete a mohou se vám dokonce zdát za oprávněné, předvídatelné či patřičné. Narcisté svým vztekem překrývají své obavy a podezření z toho, že by se mohl zbortit jejich fiktivně falešný domeček z karet a mohlo by či již možná došlo k odhalování jejich narcistického sebe-obrazu. Jinými slovy se jedná o strach ze skrytého pocitu studu a hanby. Fakt, že by mohl být někým odhalen a že by někdo mohl rozšiřovat konspirační teorie o tom, že není onou osobou, na kterou si hraje, v narcistovi vyvolává nikdy nekončící nepříjemné emoce a věčné podezírání. Proto útočí, než aby byl prozrazen a stal se středobodem posměchu. Anebo poníženě upadl, proto raději bude zesměšňovat a ponižovat kohokoliv, kdo se mu připlete do cesty. A běda tomu, kdo by se na něho třeba jen křivě podíval či si dovolil si být jeho oponentem.
Tedy, když se na vás někdo afektovaně hněvá nebo tropí ve vaší přítomnosti vzteklé scény, znamená to, že se možná stalo něco špatně anebo jinak. Avšak je nutné hledět za dveře bytu vztekajícího se permoníka, protože to, co vám předvádí a vy vidíte, slyšíte nebo cítíte, je tím co chce aby ve vás popřípadě na vás ulpělo. Když se jeho emočnímu výlevu ubráníte a nenecháte se vtáhnout, zjistíte, že vám na sebe v podstatě prozradil daleko více, než by v klidných dobách vůbec kdy dovolil.
Mimochodem, narcistický vztek je termín, který poprvé použil spisovatel Heinz Kohut v roce 1972 k označení tendence lidí s narcistickou poruchou osobnosti (NPD) propadnout vzteku tím, co se může zdát jako sebemenší provokace nebo vůbec žádnou zjevnou provokací není.
Také bych chtěla upozornit na emoci hněvu člověka v diagnostickém obrazu deprese. Tento hněv může mít několik podob a to od podrážděnosti, nepřátelství po také záchvaty a útoky hněvu. Tyto rychle nastupující útoky hněvu jsou často nevhodně vyvolány triviálními záležitostmi a mohou ostatní překvapit.
Sigmund Freud věřil, že deprese je výsledkem hněvu potlačeného a namířeného proti sobě samému, spíše než aby byl vyjádřen navenek. Hněv obrácený dovnitř je u těch, kteří jsou v depresi, běžný. Ovšem ani toto nemusí být pravidlem a někteří někdy obracejí svůj hněv navenek a útočí na lidi kolem sebe. Mnoho lidí bojuje s hněvem a podrážděností související se stresujícími situacemi, posttraumatickými stavy a s depresí.
Věděli jste například, že deprese u mužů se někdy projevuje mimo jiné výbušným, nekontrolovatelným hněvem. Naproti tomu u žen s depresí se tento druh vzteku projevuje méně často, avšak více se vyskytuje v adaptivní formě, tedy se jedná o hněv namířený proti sobě prostřednictvím jejich tichého kritika.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
