Nejpůsobivější úniková hra z mlhy sociální úzkosti

Možná se cítíte se příliš zahlceni vším, co musíte udělat. A zároveň unaveni z nicotnosti či zdánlivé bezvýchodnosti přechodného stavu. A k tomu všemu si můžete přát, aby váš vztah vypadal jinak. Zkrátka takový život jste si nepředstavovali. V zásadě vám až tak nic moc nechybí, protože víte, že jsou na tom někteří lidé mnohem hůře, ale někde uvnitř sebe cítíte divný pat smutku a prázdnoty.

Když se ve vašem životě trochu setmí, zvolili byste nejraději režim "být neviditelným"? Každodenní realita vám rozdává překážky jako nechtěné dárky, a smysl existence se rozplývá jako cukr na lžičce horkého čaje. Jste přetíženi seznamem úkolů, zatímco útěk od všeho zní lákavěji než happy hour v oblíbeném baru.

Přemýšlíte, jestli byste se neměli raději vypařit, než byste ještě více přidali na hromadu „toho, co jsem pokazil(a)“. Možná by bylo fajn stát se mistrem zmizení, klidně i bez kouřové clony. Jen tak se vytratit a už nikdy nemuset poslouchat lidi, kteří vám zkazí den, nebo se dívat na ten smějící se kopec nádobí ve dřezu.

A pak přijde někdo s „dobrou radou“, jak překážky jsou tu proto, aby se překonávaly, a vy byste je měli zvládnout jako každý jiný. Podstata těchto „dobrých rad“ vám vyznívá jalově na prázdno, protože víte, že ani jeden z těch, kteří se snaží o vaší motivaci, nikdy nešel ve vašich botách a nemá ani za mák ponětí o tom, čím si právě procházíte a co prožíváte. Jejich snahy vás pozvednout fungují kontraproduktivně, a naopak se budete cítit ještě více zatraceně zmatení. Jejich snaha vás povzbudit může mít přesně opačný efekt. Jste zmatení a frustrovaní, protože i když byste chtěli, zdá se to být zbytečné a bezcílné. Umělé překonávání „na sílu“ může vést jen k vyhoření, posttraumatické stresové poruše anebo depresním stavům.

Stud a pocit zbytečnosti z marnosti zahrnuje nepříjemný pocit odhalení, který přirozeně vede k touze zmizet. Je také doprovázena fyziologickou reakcí přispívající k behaviorální neangažovanosti a stahování se do ústraní. Není na tom nic špatného, protože pocit zmizení jde ve stopách osamění.

Pocit, že byste nejraději zmizeli, je často signálem, že něco nehraje. Máme různou emoční kondici, a pokud nám chybí jasný cíl, dlouhodobý pocit ztráty sebeúcty může přerůst v trauma, syndrom vyhoření nebo různé druhy depresivních stavů. A ten původní smutek? Ten je už dávno schovaný pod vrstvami posttraumatického syndromu.

Takže když cítíte tah na branku stát se Houdinim sociální scény, pamatujte, že to není nic neobvyklého. Je to jen váš vnitřní kompas, který říká, že je čas něco změnit. A možná, jen možná, to neznamená zmizet, ale najít způsob, jak se znovu objevit.

V tomto článku poskytuji praktické rady, jak se vypořádat s touhou po úniku a zmizení.

1. Zkoumejte svou situaci s vědomím hodnocení všímavosti.

Doporučuji vám poznamenat si výsledek vašeho pozorování, co předchází vašemu pocitu chtít zmizet. Zamyslete se nad tím, co právě děláte, s kým jste, jaké emoce prožíváte, kde se nacházíte a jaké vnější podněty na vás působí. I zdánlivě nepodstatné detaily mohou hrát roli.

Například se pocit nutkání zmizet může objevit při stání ve frontě v supermarketu po náročném dni. Nakupování může být vyčerpávající, ale často není skutečnou příčinou vašeho neklidu. Touha po úniku může být obranným mechanismem proti potlačeným emocím.
Zkoumejte, co vás k těmto pocitům vede. Máte sociální úzkost v přeplněném prostoru? Nebo vám jde na nervy, že partner očekává, že nakoupíte potraviny? Možná vás zdržela dopravní zácpa nebo vám konkrétní nákupní centrum připomíná nepříjemnou událost. Možná se cítíte uvězněni v rutině mezi prací a domácími povinnostmi.

Pozorujte své pocity a myšlenky v konkrétní situaci a okamžiku, kdy se vaše emoce vynoří. Rozpoznání okolností, které vyvolávají vaše pocity, vám může pomoci identifikovat a změnit spouštěče. Místo fronty v obchodě si třeba objednejte nákup online, nebo otevřete diskusi o dělení domácích povinností.

2. Přijměte myšlenky opačných akcí

Za vaší touhou zmizet se může skrývat pocit studu, který vás nutí k izolaci. Izolace může mít vážné psychické důsledky, včetně deprese. V takových případech může být užitečná strategie opačného jednání, inspirovaná principy dialektické behaviorální terapie.

Místo aby vaše emoce určovaly vaše jednání, zkuste jednat naopak. Mistry myšlenek opačných akcí jsou například narcisté. Pokud cítíte stud, zkuste se namísto izolace zapojit do společnosti a nabídnout pomoc. Tím můžete své pocity studu zmírnit.

3. Změňte svůj příběh vyprávěním si jiného příběhu

Když si říkáte „Chci zmizet“, můžete si zesilovat pocity studu nebo sebekritiky. Pomocí techniky zvané zvnějšnění, z narativní terapie, můžete změnit svůj příběh. Namísto toho, abyste si říkali, že chcete zmizet, identifikujte, co vás k tomu vede.

Zkuste pojmenovat „to“, co chce, abyste zmizeli. Je to ostuda? Strach ze ztrapnění? Když si řeknete: „HANBA chce, abych zmizel,“ anebo „STRACH chce, abych zmizel,“ může vás to uvolnit od tíhy myšlenek o mizení a úniku. I kdybyste se stali neviditelnými, buďte si jistí, že vaše „to“ na vás bude trpělivě čekat.

4. Dejte si pauzu a dodržujte přesný denní režim

Navrhuji, abyste si dali pauzu od toho, co vás nutí mizet. Pokud je to práce, která vás nutí přemýšlet o tom, že zmizíte a nemůžete čerpat dlouhodobou dovolenou, dopřejte si den volna nebo skutečnou přestávku.

Mikropřestávky jsou v práci užitečné. Nepřetahujte pracovní dobu a nenoste si práci domů. Pokud pracujete z domova (home-office), nastavte si přesný režim. Mohou také pomoci krátké intervaly a opakování činnosti s přestávkami. Půlhodiny se věnuji práci a pět minut dělám činnost mimo svou domácí pracovnu. Stanovte si krátkodobé a malé cíle. Dlouhodobé cíle nebo velké cíle vás mohou při prvním nezdaru vést k frustraci. Občasné odpojení se od digitálního světa a strávení času v přírodě může být osvěžující.

Odpojte se od stresorů, zamyslete se nad sebou a zkuste proniknout k jádru problému, který vyvolává váš pocit chtít zmizet. Podívejte se sami na sebe, a pokuste se dostat ke kořenům toho, co se děje a co tento váš pocit způsobuje.

Zkuste se na sebe podívat pohledem nestranného pozorovatele anebo z perspektivy někoho jiného. Objektivně se zaměřte na sebe v porovnání s okolím. Buďte velmi pragmatičtí a věnujte se detailům Velmi nezaujatě avšak detailně, přičemž nezapomínejte dýchat.

Z tohoto nezaujatého a imaginárního místa se podívejte, co můžete změnit. Řešte to, co změnit dokážete a můžete. Co nemůžete změnit, nezměníte. Pokud máte pocit, že vás nikdo nerespektuje nebo máte na talíři více práce, než můžete zvládnout, můžete si o těchto bodech otevřeně promluvit se svými kolegy. Pokud to nepomůže, můžete zvážit změnu přístupu k situaci nebo dokonce změnu zaměstnání, ale rozhodně není řešením úplně se vytratit, jak vás možná napadá.

Přistupujte k sobě s laskavostí a trpělivostí a hledejte cesty, jak posílit svou emoční pohodu. Zastavte se a zamyslete se nad svým vnitřním světem, abyste objevili prameny svých pocitů.

5. Neuchylujte se k berličkám a vyhledejte terapii

Automaticky nesahejte po nejsnadněji dostupném řešení, ze kterého se po 30 dnech praktikování stane zvyk. V případě potřeby vyhledejte odborníka na duševní zdraví. Občasná touha „zmizet“ nemusí znamenat, že trpíte depresí nebo máte sebevražedné myšlenky. Někdy to může být prostý impulz vyhnout se nepříjemné situaci. Ale také se může jednat o varovný signál, že s vaším duševním zdravím se toho děje víc, než si uvědomujete. Nicméně, pokud se tyto myšlenky objevují opakovaně a často, je to důvod k vyhledání odborné pomoci.

Odborník vám pomůže prozkoumat příčiny vašich fantazií o zmizení a nabídne strategie, jak se s nimi vyrovnat. Mohou vám pomoci rozplést to, co zakrývají pocity a také pomoci zamyslet se nad problémy, přičemž vám může pomoci najít nástroje, jak se s vašimi pocity vypořádat, nebo vás nasměrovat k objevení změn, které chcete nebo potřebujete ve svém životě udělat.

Každý člověk a jeho životní situace jsou jedinečné a individuální. Proto doporučuji vaší situaci řešit s odborníkem, neboť ani tento článek nemůže reflektovat na vaše konkrétní pocity, problémy a životní okolnosti.

Mezi další příznaky sezónní deprese patří:

Konzultace s psychologem může zahrnovat hodnocení rizika a průzkum vašich myšlenek. Jedná se o myšlenky na sebevraždu, nebo spíše o podvědomé touhy uniknout z obtížné situace? Vězte, že sdílení sebevražedných myšlenek s psychologem automaticky nevede k hospitalizaci. Otevřený rozhovor s psychologem může vést k efektivní léčbě a vytvoření bezpečného plánu, zvláště pokud existuje obava, že byste mohli být v nebezpečí.

Pamatujte, že vyhledání odborné pomoci je znakem síly a prvním krokem ke zlepšení vaší situace. Psycholog vám může poskytnout podporu a návod, jak zvládat výzvy, které před vámi stojí, a navrátit vám pocit kontroly nad vlastním životem.

Ave poustevníci!