Článek
Jeden z mých prvních klientů s exhibicionistickou adaptací na narcistickou osobnost věřil, že trpí emočně nestabilní poruchou, neboť si byl vědom nestability svých emočních projevů. Jednalo se o prudkou a nepředvídatelnou náladovost.
Kdo za to může?
Narcisté mívají úplně stejné problémy, které mívá většina lidí v situacích, kdy se s někým nepohodneme a nejsme si jisti, čí to vlastně byla chyba. Pokud nejsme příliš narcističtí a naše sebevědomí je snesitelně stabilní, můžeme se ptát: Udělali jsme něco špatně? Pokud člověk trpí narcistickou poruchou osobnosti, je mnohem méně pravděpodobné, že by si takové otázky mohl vůbec pokládat.
1. Narcisté nemohou tolerovat svůj díl viny
Rozdíl je v tom, že si většina z nás dokáže připustit a tolerovat sebe-přiznání svých omylů či zapříčinění dějů hádek, zatímco lidé s narcistickými adaptacemi tohoto „sebezpytování“ nejsou vůbec schopni a nedokáží si pochybení a škody uvědomit. Protože narcistům „přiznat si, že se mýlím“ narušuje jejich obranné velikášství a ničí jejich sebeúctu. Narcista nikdy nedopustí, aby došlo k sebemenšímu poškození jeho obranného pláště, pod kterým se chrání před celým světem.
2. Dívají se ven, nikoliv dovnitř
Narcisté si nedokáží přiznat, že udělali cokoliv špatně. Soustavně kritizují všechno a všechny kolem sebe. Cokoliv, co se pokazí, musí být chyba někoho jiného. Ať už to je pravda či nikoliv. Z principu toto neustálé obviňování druhých lidí je nutí dívat se ven a nikoliv dovnitř na sebe. Rozpoznání vlastního narcistického chování vyžaduje vidět věci realisticky a nepřenášet vinu na jiné lidi. A když už není lidský viník po ruce, tak je to hmotná či nehmotná okolnost.
3. Celkový obraz
Narcisté nemusí rozpoznat, že mají narcistickou poruchu, protože:
- Své příznaky mohou připisovat něčemu jinému – například bipolární anebo emočně nestabilní poruše.
- Aby rozpoznali svůj narcismus, museli by poodstoupit a podívat se na své chování objektivně, aniž by své chování omlouvali.
- Aby skutečně „viděli“ sami sebe, museli by odhodit své zábrany, což by je učinilo velmi zranitelnými a vystavenými hanbě a možnému ponížení.
- Museli by uchopit emoci strachu ve své pravé a nezvrácené podstatě.
Závěrem
Teprve v posledních několika letech se o narcismu a jeho vlastnostech začalo hodně veřejně mluvit. Mluvíme o fenoménu, za kterým snadno ukrýváme nám nevyhovující projevy chování druhého jen proto, abychom ho svým způsobem znehodnotili narcistickou nálepkou. Dokonce i psychoterapeuti často rozpoznávají pouze ty nejextrémnější a nejzjevnější případy narcismu. Nepřekvapuje mě, že mnoho narcistů si není vědomo toho, že jejich problémy a copingové strategie jsou klasickými příklady narcistického chování.
*Co jsou „copingové strategie“ a zvládání zátěžových situací si můžete přečíst například zde: Jak se manažeři vyrovnávají se stresem, aneb víte, co jsou to copingové strategie? (froeschl.cz) nebo zde: Důležitost odhadu copingových strategií klientů – Psychologie zdraví pro praxi (practicalhealthpsychology.com)
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
