Článek
Obětujete se pro něco za někoho, co držíte ve svém podvědomí jako závazek. Dobrým příkladem jsou děti, které přichází a odchází. Možná právě s dětmi sázíte podvědomě na kartu návratnosti a jakéhosi sociálního závazku. Možná očekáváte kompenzaci ve formě vděčnosti. Ale tady jsou 2 propasti, neboť příliš očekávání mnoho přináší zklamání a vděčnost není povinnost. Projev vděčnosti nemá nic společného s projevem úcty. A projev úcty nemusí být projevem čisté lásky. Pokuste se nad tím pouvažovat.
Můžete si vybírat a být přitahováni k partnerům, o jejichž blaho se podvědomě snažíte pečovat. Zahltíte je intuitivní láskou v pečovatelském syndromu, ke kterému jste mohli být v dětství vedeni. Možná i to může být jeden z důvodů, proč si vybíráte povahově slabší jedince proto, abyste je nějakým způsobem opravili, napravili a pečovali o ně.
A zároveň toužíte po tom být opečovávaná, chráněná a zabezpečená. Bývá to v živočišně instinktivním nastavení ze života v tlupách, kdy žena pečuje a obstarává a muž zajišťuje podmínky přežití. Posléze byl tento systém fungování přenesen do předsudku základního postavení osob v sociální interakci. A samozřejmě generacemi předáván v podporující propagandě, kdy žena patří k plotně a muž do práce vydělávat peníze. Aneb za každým úspěšným mužem stojí úspěch pečující ženy a za každou úspěšnou ženou stojí podíl muže na tom, jaká atmosféra doma panuje a jak se ve vztahu oba cítí.
Tedy zpět k tématu tohoto článku, pokud se tedy snažíte o uzavření minulosti, měli byste porozumět tomu, proč se vám nedaří udělat za svou minulostí tlustou čáru. Chceš něco jinak, ale stojíš jednou nohou ve dveřích. Bývá to protože svou minulost vidíte zrakem toho, kdo na své minulosti lpí. A i sebemenším lpěním a vracením se do minulosti si nevědomky vytváříme svou budoucnost.
To co si myslíme o své minulosti je zrcadlem toho, co jsme si stihli zapamatovat, pakliže ne, tak dokreslit. Svou minulost si přetváříme dnes a denně podle toho, jak se nám právě hodí a potřebujeme pro svou budoucnost. Čímž neříkám, že některé etapy minulosti zmizeli a definitivně nejsou, nýbrž si troufám tvrdit, že jsou skryté a vynoří právě tehdy, když bychom je měli nejvíce pragmaticky a nezkresleně zpracovat.
Nikdy se ti nepodaří uzavřít minulost, když zůstaneš zahleděným do sebe. Obrazně řečeno, ale podstata zůstává stejná.
O čem mluvím, si můžeme demonstrovat v příkladech.
Říkáte, že chcete takového a makového partnera v přítomnosti, ale seznamujete se s pravým opakem svých představ. Proč asi?
Můžete se přestěhovat, kam chcete, třeba na konec světa a věřte mi, že i když tam bude jen 100 lidí a 1 jediný toxický člověk, tak si ho přitáhnete znovu do svého života.
Představte si sebe sama jako odraz v zrcadle. To lidem ukazujete. Fajn, každý to tak má. Každý zrcadlí sám sebe v tom nejlepším odrazu, jakým se může a dokáže ztvárnit.
Jenže obraz v zrcadle je statický, vyumělkovaný a nepřesvědčivý. Proto každý odraz v zrcadle hledá kompatibilní životadárnou energii-určitý rámec vibrace. A tady přichází ke slovu projekce. Každý jeden odraz člověka v zrcadle se snaží projektovat sebe do odrazu jiného zrcadla někoho jiného.
Když budu stále projektovat jsem zoufalá, nešťastná, biologické hodiny mne dohání k šílenství, jsem závislá na tom být na někoho závislá, ke komu si myslíte, že tento tok projektované energie a vibrace bude kompatibilní?
Ano, ke krátkodobému povyražení, které překryje zoufalost a vyburcuje invazi pocitů štěstí a biochemické touhy, z čehož může dojít k početí potomka, avšak jak rychle přijde, tak rychle zmizí a vyprchá. Z emocionálního závisláka se mávnutím kouzelné hůlky stane citový vyděrač a potom už existuje krůček k tomu, abychom začali mluvit o obětování se. Projekce z minulosti se odzrcadlila do přítomnosti a ovlivnila budoucnost.
Změníte-li energii své projektované vibrace například na jsem úspěšná, nic mne nepřekvapí, sebevědomí předchází mou pověst a přesto bych nějaký vztah chtěla, samotné mi je tak trochu smutno. Co myslíte, že bude k tomuto projektovanému energetickému pásmu kompatibilní?
No jasně, zlatokop a ten, který rád leze po zádech všech, kteří by mu mohli otevřít dveře tam, kde by chtěl být. Z drobků chleba a ze zbytků slavnostní hostiny budete stavět bič, který použijete sami proti sobě, až zjistíte, co všechno a proč jste obětovali na oltář představ o dokonalém vztahu. A co teprve, když vám falešná parodie na životního partnera začne vyčítat svým obětováním se!
Takže co zrcadlíš, je tvůj vlastní obraz toho, koho chceš, aby jiná zrcadla viděla. Ale jakým světlem své projektované vibrace svítíš do jiných zrcadel, takové obrazy k sobě přitahuješ. Razantně odlišná zrcadla bývají slepá.
Nic se ve vašem životě nezmění, když si budete hýčkat svou vlastní toxicitu. Proto je tolik důležité vidět nejen okolí, ale i sebe v uceleném kontextu a nasloucháním porozumět provázanosti.
Pokuste se zkrotit živly, které vás ovládají. Nenechte se ovlivnit pýchou. Nepodléhejte sebeklamu, když cokoliv nevychází podle vašich představ. A neubližujte slovem sobě ani druhým. Zvažujte každé slovo, neboť jej nikdy nevezmete zpět. Slovo si vizualizujte jako kámen. Každé zrnko písku bylo kdysi součástí jednoho velkého kamene! Ten kámen tě učí!
Pozvedněte své upřené pohledy na negativitu toxických důsledků.
Často pozoruji, jak se lidé chovají, když si myslí, že se nikdo nedívá. Nejlépe totiž ukazují, kdo jsou a jaké vibrace vysílají do svých vztahů. Pokusím se vám své pozorování demonstrovat na luční rostlině. Pokud milujete v závislosti, potom si budete chtít květinu přivlastnit, utrhnout a odnést s sebou domů. Budete svědkem toho, jak květina v nepřirozeném prostředí uvadne a uhyne. Nakonec jí vyhodíte. Z rostliny se stala oběť vaší nenasytné touhy a pošetilosti.
Pokud miluješ v respektu, potom budete rozumět tomu, že rostlinu ponecháte v jejím přirozeném prostředí. Rostlina odkvete, vytvoří semena a vlivem opět přirozeného prostředí vyroste dalších několik rostlin. V dalším období vám bude nabídnuta možnost obejmout další a možná větší skupinu rostlin. Už rozumíte rozdílu mezi, milovat s obětí a milovat s objetím?
Oblíbenou otázkou je „Řekni mi rozdíl mezi, mít rád a milovat? V čem je podle tebe rozdíl? A kdy jedno končí a druhé začíná?“
Zastávám názor, že to co roste, kvete, žije, nech růst, kvést, žít. Jediné co můžeme udělat je, podpořit přirozený proces, respektovat jej a ctít. Dívejte se svou duší na detaily obyčejné všednosti kolem sebe.
Možná na své léčebné cestě potkáte a objevíte někoho, kdo může být v daný moment vaším „dobrým andělem“, který rozdává pochopení a podporu. Pokuste se vnímat s pokorou a vděčností svou léčebnou cestu. Krása dokonalosti je skryta v detailu, pokoře a ve střídmosti. Bílé pírko na chodníku je pozitivním znamením. Nezáleží na tom, jestli je město plné holubů a je zřejmé, že všude bude hromada peří. Jedná se o sílu okamžiku, když právě vy obdržíte takové malé poselství přinášející naději v dobro.
Pokuste se také rozeznat rozdíly mezi vaším názorem (pohledem), který může být pokřivený tím, co si pamatujeme z minulosti a pragmatickou skutečnosti v přítomnosti na partnera, rodiče, kolegy, dítě, kohokoliv.
Sepište si vlastnosti všech svých partnerů, co měli společného a co vás tolik přitahovalo. Co se vám tolik líbilo a jak došlo k adoraci. Jakmile potkáte někoho dalšího, porovnejte jej se svým seznamem. Pokud se budou vlastnosti shodovat, budete vědět, že třeba to či ono chcete anebo naopak již nechcete opakovat.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
