Článek
Jedná se v celku o neškodný doplněk stravy s mnoha pozitivními účinky, a proto je dostupný i pro použití mezi dětmi a dospívajícími. Během několika let se doplněk dostane na privilegované místo a je uznávaný širokou veřejností. Zkrátka se z něho stane globální fenomén.
Jeho marketing je dokonale propracovaný a brzy je všudypřítomný v bohatých i chudých zemích. Zejména děti užívají „kouzelnou“ živinu pravidelně několikrát denně.
Na zpočátku neškodný doplněk stravy získají všichni jeho uživatelé závislost.
První pozorování však naznačují, že nový doplněk může mít řadu nežádoucích účinků. U dětí a dospívajících se změní pozornost, emocionální reakce, a dokonce ovlivňuje jejich sociální interakce a schopnosti učení. Děti napříč zeměmi jsou impulzivnější, neklidnější, méně soustředěné a stále více emocionálně stresované. Opakující se a shodné nežádoucí symptomy jsou vykazovány napříč zeměmi v souvislosti s pravidelným užíváním.
Vím, že to zní jako dystopický scénář, který by zodpovědné společnosti a vládní regulátoři nikdy nedovolili, aby se stal v reálném životě. Ale věřím, že jsem výstižně popsala to, co se právě nyní odehrává s ohledem na množství času, který investujeme do „být online“.
Čas, který děti stráví u obrazovek, není jen diskutabilním dopadem digitální revoluce, ale jedná se především o jeden z nejzávažnějších dlouhodobých problémů, kterým jako lidstvo čelíme.
Svým způsobem to považuji za neuvěřitelně riskantní experiment v reálném čase.
Úzkost, deprese a osamělost jsou v mládí na vzestupu
Internet v roce 2019 používalo již 81 % Čechů starších 16 let. Chytrý telefon pak 70 % z nich. Dále potom podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) v roce 2021 internet využívalo 83 % lidí starších 16 let, což představuje 7,3 milionu osob. Téměř všichni patnáctiletí mají doma přístup k internetu a mohou používat mobilní telefon. Tuto informaci sděluje ČSÚ na svém webu v roce 2020.
Internet má v Česku silnou pozici a jeho využití se stále rozšiřuje. A nejen to, protože tam kde jsou pozitiva, existují také negativa. Proto si čas strávený u obrazovky mezi mladými lidmi vybírá svou daň ve zvyšující se tendenci úzkostí, depresí a osamělostí. Tato skutečnost se odráží v údajích, které respondenti sami uvádějí. Téměř čtyři sebevraždy každý den. Takový je český průměr za posledních deset let. Uvádí server ČSÚ s odkazem na Sebevraždy v nové infografice ČSÚ | ČSÚ (czso.cz).
*******
Dostávám dotazy typu „Proč se mi chce stále plakat, nechci nikam chodit, všechno mne nudí, nemám žádnou perspektivu, nechci být sám, nic nezvládám, nikdo mi nerozumí, jsem zbytečný, k ničemu a všechno stojí za …“ a to je jen velmi stručný výčet pocitů dnešních dospívajících.
Frustrovaný člověk své emoční vzestupy i pády obvykle ventiluje od pasivně agresivního chování k projevům zoufalého volání o pomoc. „To je obecně platná definice příčiny a následku, proč se na mne obrací dospívající se sociálně emoční disharmonií“.
*******
Lze skutečně tolik znepokojivých trendů připsat rostoucímu využívání technologií? Tvrdím, že odpověď zní ano a že nyní existují přesvědčivé důkazy o příčinné souvislosti.
V letech 2004 až 2006 byl Facebook představen společnosti nejprve na univerzitních kampusech. V České republice se psalo v roce 2014, že Facebook a spol. firmy netáhnou s odkazem zde: Internet firmy využívají, ale pro obchodování málo | ČSÚ (czso.cz) Ovšem v roce 2021 je patrné, že se firmy bez těchto platforem již neobejdou a užívá je z celkové skladby respondentů průměrně 49,4% s odkazem zde 4627ffbb-21fb-4c2a-8c55-c6b0bfcd0424 (czso.cz)
A to se pohybuji na malém českém rybníčku. Jaká je realita života ve světě, který je stále více digitální a založený na technologiích se například dočtete v zajímavém článku s odkazem zde: Proč je TikTok tak návykový?: Analýza mechanismů, které jsou základem nejnovějšího světového šílenství na sociálních sítích – Brown Undergraduate Journal of Public Health
Kromě sociálních médií teprve začínáme chápat složité důsledky času stráveného před obrazovkou na vyvíjející se mozek.
Rostoucí lidský mozek neustále buduje nová neuronová spojení, zatímco méně používaná odumírají. Proto je mozek „ochuzen“ o stimulaci reálným životem, když člověk většinu času stráví před obrazovkou. Všimla jsem si, že svět mimo internet je označen za nudu. Ovšem ona nuda, je prostorem, ve kterém se odehrává kreativita a představivost.
Zatímco všudypřítomné připojení prostřednictvím sociálních médií a digitálních zařízení slibovalo bezprecedentní nárůst lidské propojenosti, ukazuje se, že míra osamělosti a pocitů odcizení mezi mladými lidmi drasticky stoupá. Sociální média a čas strávený před obrazovkou podkopávají zkušenost sounáležitosti.
Boj se závistí, žárlivostí a nedůvěrou
Je jasné, že zařízení brání dětem trávit čas venku a trávit čas tváří v tvář s přáteli. Je však také jasné, že používání sociálních médií přispívá k poklesu důvěry.
Domnívám se, že procházení kanálů sociálních médií s větší pravděpodobností vyvolává pocity závisti, žárlivosti a odsuzování/posuzování. V důsledku se jedná o radost z neštěstí druhého anebo tragikomické upoutávání pozornosti. Vzdálenost a relativní anonymita online života způsobují, že lidé méně často pociťují empatii než v situacích tváří v tvář. Tento faktor vede definitivně k vysoké míře nedůvěry k ostatním lidem a institucím, zejména mezi mladými lidmi.
Myšlenkový experiment o všudypřítomném doplňku, který jsem vám nabídla v úvodu tohoto příspěvku, není dystopické sci-fi. Je to analogie toho, čemu nyní čelíme. Otázka zní: „Co s tím uděláme?“
Sociální média jsou „jako moře“. To znamená, že než rodiče nechají své děti plavat na otevřeném moři, měli by se ujistit, že je jejich dítě dobře vyškolené a umí nejen plavat, ale také umí zacházet s bezpečnostní vestou a je neustále pod dohledem. Tady je odkaz na zahraniční neziskovou organizaci, která nabízí rodičům pomoc, jak tyto dovednosti rozvíjet a zvládat.
V konečném důsledku nemůžeme klást břemeno na řešení tohoto problému mladým lidem, dětem anebo rodičům. I když je snadné říct dětem, aby si šly hrát ven nebo si četly knihu, jedná se o systémové problémy týkající se struktury naší ekonomiky a společnosti.
Evropská unie navrhla předpisy, které mají společnosti provozující sociální média pohnat k odpovědnosti za škody a zajistit transparentnost algoritmů, které používají. V USA podala skupina 42 generálních prokurátorů žalobu na mateřskou společnost Facebooku, Meta, s tvrzením, že funkce jejích sítí jsou návykové a zaměřují se na mladé lidi.
Nedávná vysoce sledovaná zpráva o osamělosti a izolaci nabízí řadu doporučení pro sociální média a technologické společnosti, včetně pokynů, jak se vyhnout „konstrukčním prvkům a algoritmům, které vedou k rozdělení, polarizaci a mezilidským konfliktům“.
Pokud velké technologické společnosti skutečně chtějí posílit propojenost a komunitu, pak je důležité upřednostnit tyto hodnoty před motivem zisku. V konečném důsledku to může znamenat, že budou muset zásadně změnit svůj obchodní model.
Pokud by nový doplněk stravy, ehm jakákoliv škodlivě návyková droga, měla takové dopady na naše děti, nepochybuji o tom, že by požadavku na její úplný zákaz bylo prioritně vyhověno. Faktem je, že sociální média jsou nyní tak všudypřítomná, a tak zásadní pro životy mladých lidí, že je těžké si představit podstatnou změnu.
Ave poustevníci!
