Článek
Terapeutické vztahy jsou postaveny na důvěře a empatii, a je přirozené, že klienti cítí spojení a vděčnost za podporu v těžkých časech. Zároveň však musí obě strany udržovat vhodné hranice a terapeut by měl zachovat profesionální a objektivní postoj s cílem zajistit účinnost terapie.
Může se klient podvědomě připoutat?
Ano, klienti si mohou vytvořit připoutanost ke svým terapeutům, což je běžný aspekt terapeutického procesu. Tato připoutanost bývá označovaná jako „terapeutické spojenectví“ či „terapeutický vztah“ a může vzniknout několika způsoby:
1. Emocionální pouto: Terapie poskytuje klientům bezpečný a důvěrný prostor, kde mohou sdílet své myšlenky, pocity a zranitelnost. Postupem času může toto emocionální sdílení vést k silnému citovému poutu mezi klientem a terapeutem.
2. Důvěra a podpora: Dobrý terapeut vytváří prostředí důvěry a poskytuje emocionální podporu. Klienti se mohou na tuto podporu spolehnout a tím podpořit svůj pocit připoutanosti.
3. Závislost: V některých případech si klienti, kteří se v minulosti potýkali s toxickými vztahy, mohou vyvinout závislost na svém terapeutovi jako na stabilní a pečující postavě ve svém životě.
4. Přenos: Přenos je psychologický jev, kdy klienti promítají své pocity a zkušenosti do terapeuta. To může vést k tomu, že se klienti cítí více propojeni s terapeutem, než by tomu mohlo být v jiných vztazích.
5. Pocit porozumění: Klienti často oceňují, když jim terapeut pozorně naslouchá, potvrzuje jejich zkušenosti a pomáhá jim získat vhled. Pocit hlubokého porozumění může přispět k připoutanosti.
6. Pokrok a růst: Klienti, kteří v terapii udělají významný pokrok, se mohou cítit být vděční a připoutaní ke svému terapeutovi za to, že jim pomohl dosáhnout osobního růstu a pozitivní změny.
Připoutanost k terapeutovi je vnímána jako pozitivní aspekt terapie, motivující klienta k otevřenému zapojení do procesu. Klíčem je však udržovat vědomí této vazby a její dynamiky, aby zůstala zdravá a terapeutická.
Lidé s narcistickou poruchou osobnosti anebo se projevující na spektru narcismu vidí svého terapeuta jako prodloužení své vlastní existence. Jejich chování v terapii často odráží vzorce, které uplatňují i mimo terapeutický rámec.
· Terapeut jako služebník
Honza, extrémně sebestředný exhibicionistický narcisistický klient, který požadoval třetí opis výsledku testu poruchy osobnosti.
„Vím, že jste mi kopii výsledku mého testu poslali mailem, ale asi jsem to omylem smazal. Domnívám se, že jsem si výsledky zálohoval na externí disk a originál mám někde doma, ale opravdu jsem příliš zaneprázdněný, než abych to hledal. Prosím, pošlete mi co nejdříve další kopii.“
Připomněla jsem Honzovi, že přišel na terapii, aby si zachránil práci. Jeho šéf řekl, že ho vyhodí, pokud nebude lépe vycházet s lidmi, kteří pro něho pracují. Honza se choval tak, jako bych byla jeho osobní asistentkou.
„Teď se ke mně chováte stejně povýšeně, jako by mou základní funkcí bylo sloužit vám tím, že vám zpříjemním život. Jsem váš terapeut, ne vaše sekretářka.“ Odpověděla jsem.
To byl pro Honzu těžko pochopitelný rozdíl. Vůbec ho nenapadlo, že by přidával práci jiným jen proto, aby si odlehčil. Ani si neuvědomoval, že to vyvolává zášť. Musela jsem to zdůrazňovat různými způsoby znovu a znovu, dokud si toho postupně nezačal všímat. Jsem si jistá, že kdyby jeho práce nebyla v sázce, raději by terapii ukončil, než aby musel přemýšlet o svém chování.
· Terapeut jako prestiž
Roman, velmi snobský exhibicionistický narcis, řekl, že by se mnou možná nemohl pracovat, protože si myslí, že moje praxe není umístěna na dostatečně prestižní adrese. Myslel si, že by to snížilo jeho vlastní postavení. Proto mi řekl:
„Nejsem si jistý, zda s vámi mohu pracovat bez ohledu na to, jak dobrý terapeut jste, ačkoliv jste mi byla vřele doporučena.“
Proč ne? Zeptala jsem se.
„Vaše praxe je mimo město, někde na vesnici. Potřebuji terapeuta, který vyjádří mou prestiž, když za ním pojedu. Nepojedu někam do horoucích pekel. Proč nemáte praxi na Václaváku v Praze? Co si o mně lidé pomyslí?“
Romanovi jsem musela zdůraznit, že terapie není o vnějším vzhledu a ani o tom, jestli a kam by musel jezdit (zejména v době, kdy terapie mohou být v omezené míře poskytovány také online odkudkoliv), ale o vnitřních změnách.
· Terapeut bez hranic
Jednoho dne uprostřed oběda mi nečekaně vyzváněl telefon s neznámým volajícím. Volání jsem přijala a na druhé straně mluvila žena, jejíž hlas jsem nepoznávala.
„Doufám, že vám to nevadí, ale vaše telefonní číslo jsem dostala od své kamarádky. Mám trochu naléhavou situaci a potřebuji vaši pomoc právě teď.“
Řekla jsem: „Omlouvám se, ale v tuto chvíli jsem zaneprázdněna. Napište mi prosím e-mail a já se vám ozvu s dalšími dostupnými časy a některými informacemi o mých poplatcích a zásadách.“
Řekla: „Ale já vás potřebuju právě teď! Potřebuji vaši pomoc, abych dostala svého muže zpět. Opustil mě, protože říká, že myslím jen na sebe. Musím mu dokázat, že se mýlí. Nemůžeme se sejít hned teď? Pak byste si s ním mohla promluvit a vysvětlit mu, jak jsem se změnila.“
Opakovala jsem: „Teď nejsem k zastižení. A mým úkolem není přesvědčovat vašeho muže o čemkoliv.“
Pomyslela jsem si: „No pane, jo! Tahle ženská se ke mně chová přesně tak, jak to její muž nenávidí. Zdá se, že nemá tušení, že ignoruje mé hranice, aby získala to, co chce. Pravděpodobně to bude dlouhá a nepříjemná terapie. Už teď jsem na ní naštvaná. Odkážu ji na jiného terapeuta.“
Dala jsem jí kontakt na jiného terapeuta v jejím okolí, a zatímco mi na stole chladl můj vynikající oběd, věnovala jsem svůj čas někomu, komu jsem zdvořile vysvětlila, proč by bylo lepší, aby se setkal s někým jiným, pokud je to vůbec možné.
O několik týdnů později mi tato žena z ničeho nic volala znovu a povídá mi: „Cítila jsem se velmi depresivně a potřebovala jsem vaši pomoc.“
Ptám se: „Zavolala jste osobě, kterou jsem vám navrhla?“
Říká: „Ne, byla jsem příliš rozrušená. Tak jsem si řekla, že se vás zeptám znovu někdy později. Prosím, můžeme se sejít právě teď? Potřebuji vaši pomoc.“
Já říkám: „Nejsem váš terapeut. Je nerozumné očekávat, že mne můžete navštívit, kdykoliv se vám to hodí, bez objednání. Požádala jsem vás, abyste mě kontaktovala e-mailem. To jste ignorovala. Udělala jsem si čas, abych vám dala doporučení na jiného terapeuta, kterého jste však nikdy nekontaktovala. Nemyslím si, že vám mohu více pomoci, vzhledem k tomu, že opakovaně ignorujete to, co vám říkám, a očekáváte, že udělám to, co chcete a potřebujete.“
Narcističtí klienti se v terapii obvykle chovají velmi podobně, jako se chovají mimo terapii. Může to být velmi těžká práce přimět některé z nich, aby si všimli, že se mnou zacházejí nespravedlivě anebo nedbale. Může pro ně být velmi obtížné pochopit, že ostatní lidé, včetně mě, mají své vlastní priority a nejsou tu jen proto, aby jim sloužili.
V celém procesu je klíčové, aby terapeuti byli schopni správně balancovat mezi emocionálním spojením a profesionálním přístupem. Terapeutický vztah je dynamickým procesem, kde reflexe, nastavování hranic a vhodná integrace emocí hrají klíčovou roli v udržení zdravého a efektivního spojení mezi terapeutem a klientem.
Pakliže vás zajímá toto téma, navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Ave poustevníci!
