Hlavní obsah

35 let od zvolení Lecha Wałęsy prezidentem. Zasloužené vítězství polské demokracie

Foto: Wikimedia Commons, CCo

9. prosince si připomínáme 35. výročí významného momentu polské moderní historie, který má nutný přesah i do té naší. Tehdy se Lech Wałęsa stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Polska.

Článek

V roce 1990 vyhrál prezidentské volby a otevřel novou kapitolu polské demokracie po desetiletích komunistické vlády. Tento den se stal symbolem naděje, svobody a odvahy, která dokázala změnit celý národ.

Životopis Lecha Wałęsy

Lech Wałęsa se narodil 29. září 1943 v Popowě v chudé rodině s hlubokými náboženskými hodnotami.
V roce 1950 začal navštěvovat základní školu v Chalině a v roce 1959 pokračoval ve studiu mechanizace zemědělství na odborné škole v Lipně, kterou absolvoval v červnu 1961. Pro zajímavost: z 18 vyučovaných předmětů měl pouze u tří vyšší než dostatečné známky (matematika – dobrá, tělesná výchova – velmi dobrá, hospodaření podnikem – dobrá).

Během mládí patřil do Socialistického mládežnického svazu, Svazu venkovské mládeže a Ligy přátel vojáka. V letech 1961–1967 pracoval jako elektrikář a údržbář elektrických zařízení ve státním strojním závodě v Łochocině. Mezi lety 1963–1965 absolvoval základní vojenskou službu, kde vystudoval Školu poddůstojníků a mladších specialistů vojenské komunikace a dosáhl hodnosti kaprála. Dne 2. června 1967 nastoupil do Gdaňské loděnice jako lodní elektrikář.

Foto: Foto: Giedymin Jabłoński / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 pl

Lech Wałęsa – od dělníka k vůdci „Solidarności“

V 70. letech pracoval Wałęsa jako elektrikář v Gdaňské loděnici a aktivně se zapojoval do odborového hnutí. Podílel se na stávkách, kritizoval státem kontrolované odbory a opakovaně byl vyslýchán či zadržován bezpečnostními službami. V roce 1976 byl propuštěn, ale dál spolupracoval s opozičními organizacemi a tiskem.

V srpnu 1980 se stal klíčovou postavou stávky v Gdaňské loděnici a po vyjednání hlavních požadavků dělníků jako zvýšení mezd, návrat propuštěných a pamětní deska obětem událostí z prosince 1970. Lech se stal prvním předsedou nově vzniklého odborového svazu „Solidarność“. Ten se rychle rozrostl v masové hnutí s deseti miliony členy a významně ovlivnil politickou situaci v zemi.

Po vyhlášení stavu válečného v prosinci 1981 byl Wałęsa internován a vláda se ho snažila využít pro vlastní propagandu, což odmítl. Po propuštění v roce 1982 zůstal pod dohledem bezpečnostních služeb, ale dál koordinoval podzemní odbory až do konce 80. let.

Dne 5. října 1983 oznámil Nobelův výbor rozhodnutí o udělení Nobelovy ceny za mír Lechu Wałësovi. V odůvodnění výbor vyzdvihl jeho klíčový přínos k prosazování svobody organizování po celém světě a ocenil jeho odvahu zvolit mírovou cestu. Nobelova cena za mír představuje výjimku a je tradičně předávána v Oslu norským Nobelovým výborem, který jmenuje norský parlament, zatímco ostatní Nobelovy ceny se udělují ve Stockholmu a uděluje je švédská Akademie věd. Wałęsa se rozhodl nevycestovat do Osla, aby si vyhnul problémům při návratu do Polska. Cenu v jeho zastoupení převzala manželka Danuta s tehdy třináctiletým synem Bogdanem.

V říjnu 1986 vyzval americkou vládu ke zrušení hospodářských sankcí proti Polsku a účastnil se řady jednání s katolickými představiteli o možné účasti ve státní Radě konzultantů. V listopadu 1986 se podílel na vytvoření Dočasné rady NSZZ „Solidarność“ a v říjnu 1987 stanul v čele nově vzniklé Národní výkonné komise NSZZ „Solidarność“.

Kulatý stůl a svobodné volby

V roce 1988 organizoval stávku v Gdaňské loděnici, která vedla k jednáním mezi pracovníky a vládou. Wałęsa se stal spolutvůrcem a koordinátorem občanské části těchto jednání tzv. Rozhovorů u kulatého stolu, které probíhaly od 6. února do 5. dubna 1989. Výsledkem byla změna ústavy Polské lidové republiky a umožnění částečně svobodných voleb.

Volby se konaly 4. června 1989. Občanský výbor získal 99 ze 100 senátorských mandátů a všech 161 „svobodně volených“ míst v Sejmu. V srpnu 1989 Wałęsa inicioval koalici se Zjednoceným lidovým a Demokratickým stranickým svazem, což vedlo k vytvoření první nekomunistické vlády v Polsku po druhé světové válce, vedené Tadeuszem Mazowieckim.

Foto: Wikimedia Commons, CCo

Lech Wałęsa a George Busch, listopad 1989

Prezidentské období

Dne 17. září 1990 oznámil kandidaturu na prezidenta Polska. Ve druhém kole voleb v prosinci 1990 získal 74,25 % hlasů a 22. prosince složil prezidentský slib.
Během svého prezidentského období navštívil Vatikán, Itálii, USA, Izrael, Německo a další evropské státy.

Nutno říci, že jako prezident nebyl Wałęsa tak úspěšný nebo populární jako v roli vůdce „Solidarności“, jeho politické působení bylo spíš rozpačité, konfliktní a mnohdy neefektivní. Ale to vůbec nesnižuje jeho historický význam: byl symbolem boje za svobodu a demokratizaci Polska a jeho role při pádu komunismu byla klíčová.

Ve volbách 1995 prohrál obě kola s Alexandrem Kwaśniewskim a úřad prezidenta vykonával do 22. prosince 1995.

Doba po prezidentském úřadu

Po odchodu z prezidentského úřadu založil Institut Lecha Wałęsy a politickou stranu Křesťanská demokracie III. republiky Polska. V roce 2000 se vzdal aktivní politiky po neúspěchu ve volbách prezidenta. Od té doby se věnoval činnosti veřejné, podporoval demokratické hnutí na Ukrajině, účastnil se mediací a reprezentoval Polsko při významných událostech.

V roce 2005 vystoupil z odborů „Solidarność“ kvůli jejich politickému zaměření, stal se kritikem některých pravicových médií a aktivně se zapojil do veřejných debat.

Lech Wałęsa se stal pro Poláky symbolem odporu proti komunistickému režimu a reprezentantem dělnické třídy, podobně jako Václav Havel v Česku zosobňoval intelektuální opozici a boj za svobodu. Wałęsa stál v čele hnutí Solidarność, které vedlo k podpisu gdaňských dohod a postupné demokratizaci Polska. Za svou činnost získal Nobelovu cenu míru a jeho životní příběh byl zfilmován v snímku Wałęsa. Člověk naděje. Jeho energie, charismatická osobnost a schopnost sjednocovat lidi učinily z Wałęsy nejen významného politika, ale i symbol změny a naděje pro celou zemi.

Lech Wałęsa a Václav Havel

Lech Wałęsa a Václav Havel byli klíčovými postavami pádu komunismu ve střední Evropě a navzájem se podporovali už v době disentu. V 70. letech, kdy čelili represím komunistických režimů, si vyměňovali dopisy, ve kterých vyjadřovali podporu a sdíleli přesvědčení, že jejich boj za svobodu je společný. Po pádu komunismu se jejich spolupráce ještě prohloubila, například v březnu 1990 se setkali na Sněžce, symbolickém místě spojeném s nelegálními přesuny disidentů. V roce 1991 pak společně s maďarským premiérem Józsefem Antallem podepsali deklaraci o úzké spolupráci svobodných evropských zemí, což vedlo k vytvoření Visegrádské skupiny. Osobně si velmi vážili jeden druhého. Wałęsa o Havlovi mluvil jako o „neuvěřitelně chytrém člověku“, jehož přítomnost mu chyběla. Jejich vztah byl založen na vzájemném respektu a sdílených hodnotách a představuje příklad mezinárodní solidarity, která významně přispěla k demokratickým změnám v Polsku a v Československu.

Seznam zdrojů:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz