Článek
Nejsem příliš velký fanoušek současné české kinematografie. Takže když narazím na snímek, který mě donutí svůj vlažný vztah přehodnotit, mám z toho radost. V poslední době se mi to stalo u tří filmů: televizního filmu Máma, snímku Vlny a u Neporazitelných, který pojednává o mistrovství světa v para hokeji v roce 2019.
Na film jsem se chystala do kina, ale nenašla jsem nikoho, kdo by ocenil téma a nechtěla jsem jít sama. Proto jsem kvitovala s nadšením, když se film objevil na Netflixu.
Film mě nadchl a to hned z několika důvodů. Paradoxně, i když mi sport mnoho neříká a to dokonce ani ve fanouškovské dimenzi, mám ráda filmy o sportovcích, o vítězství píle a vůle.
V případě Neporazitelných to nebylo jen o sportu, ale o výkonu a hendikepu, o tom, s jakou odvahou a nasazením se lidé dokáží postavit nejen soupeřům na ledě, ale i životním překážkám.
Para hokejisté v roce 2019 čelili velmi náročné situaci. Nešlo jen o to, že většina z nich nebyla mladá a že sport pro ně byl vášní. Zatímco zahraniční týmy fungovaly profesionálně, naši hráči museli často zároveň zajišťovat rodinu a chodit do zaměstnání. Hokeji obětovali zbytek svých sil a času, a přesto se dokázali držet na nejvyšší úrovni.
A v neposlední řadě, jako Ostravačka, si pamatuji tu neopakovatelnou a naprosto nečekanou atmosféru, která město tehdy doslova zachvátila. Ať už šlo o mé tehdy ještě školou povinné děti, kolegyně v práci nebo klienty rovněž z řad zdravotně znevýhodněných, všichni jsme cítili, že se děje něco výjimečného. Město žilo podporou svých sportovců a každý zápas provázelo nadšení, které se těžko popisuje slovy. Bylo to více než sport.
Filmový příběh
Film Neporazitelní splétá dohromady příběhy tří mužů, které postihla nepřízeň osudu. Nadějný sportovec Radim Musil (Tomáš Havlínek) je pobodán útočníky, před nimiž chránil jiného muže. Majitel reklamní agentury Petr Fišer (Hynek Čermák) musí najít způsob, jak zachránit svou rodinu před rozvodem s manželkou (Lenka Vlasáková) a získat si zpět důvěru dospělého zdravotně hendikepovaného syna. Podivínský trenér Robert „Bob“ Krulich (Ivan Trojan) ukončil svou kariéru, protože má pocit, že „jeho svět“ čeká zánik. Přesto všechny tři spojuje jedno. Nevzdávají se a ukazují, že s odhodláním, nadhledem a vytrvalostí lze vyhrát i ty nejtěžší životní bitvy. Výjimečné je, že část rolí ztvárnili skuteční para hokejisté, jejichž přítomnost ve filmu dodává scénám autenticitu a divák má pocit, že sleduje skutečný tým v akci. Film tak propojuje osobní dramatické příběhy s autentickou sportovní dynamikou a staví příběh o odhodlání, týmovosti a schopnosti překonávat překážky.
Skutečný příběh
Film Neporazitelní čerpá z Mistrovství světa v para hokeji, které se odehrálo v Ostravě v roce 2019, a které znamenalo zásadní zlom pro český para hokej, dříve označovaný jako sledge hokej. Do té doby šlo o sport, který existoval spíše na okraji zájmu. Přestože reprezentace fungovala, hráči trénovali a jezdili na turnaje, veřejnost o nich věděla málo a para hokej byl vnímán spíš jako zábava pro zdravotně znevýhodněné, než jako plnohodnotná sportovní disciplína. Chyběla mu pozornost, respekt i širší zázemí.
Mistrovství světa v roce 2019 tento obraz zásadně proměnilo. Rozhodnutí uspořádat světový šampionát v Ostravar Aréně bylo od počátku považováno za riskantní. Panovaly obavy, zda se podaří zaplnit tak velký prostor, zda o para sport bude vůbec zájem a zda se investovaná energie neukáže jako marná. Para hokej do té doby nikdy nezažil podobnou pozornost a mnozí pochybovali, že by si diváci našli cestu do haly.
Jedním z hlavních hybatelů celé myšlenky byl Jiří Šindler, autor námětu filmu a dlouholetý šéf českého para hokeje. Právě on prosazoval přesvědčení, že pokud lidé uvidí para hokej naživo, pochopí jeho náročnost, rychlost i fyzickou intenzitu. Nešlo jen o sportovní výkon, ale o příběhy hráčů, jejich odhodlání a schopnost překonávat omezení, která by mnohé jiné zastavila. Šampionát byl připravován s vědomím, že úspěch není jistý, ale že stojí za to riskovat.
To, co se v roce 2019 odehrálo, změnilo vnímání para hokeje zásadním způsobem. Aréna se zaplnila a to opakovaně. Na některé zápasy se lidé vůbec nedostali. V hale panovala atmosféra, kterou do té doby žádný para sport nezažil. Diváci fandili, prožívali zápasy, reagovali spontánně plni emocí. Para hokej se stal tématem širší veřejnosti a přestal být vnímán jako okrajová disciplína.
Tento zlom měl konkrétní důsledky. Pro samotné družstvo znamenal nový impulz v době, kdy tým stárnul a kdy hrozilo, že se postupně rozpadne. Úspěch šampionátu dodal hráčům motivaci pokračovat a ukázal, že jejich úsilí má smysl a odezvu. Otevřel také cestu k systematičtějšímu rozvoji. Para hokej začal přitahovat pozornost partnerů, vznikly nové projekty, rozvojové kempy a mezinárodní turnaje. Český para tým se postupně etabloval mezi světovou špičkou a od té doby se drží na předních příčkách mezinárodních soutěží.
Rok 2019 tak nebyl jednorázovou akcí, ale bodem, od kterého se český para hokej začal prosazovat na jiné úrovni. Změnil se způsob, jakým je vnímán veřejností, institucemi i samotnými hráči. Z okrajové záležitosti se stal sport s jasnou identitou, sebevědomím a dlouhodobou vizí. A právě tato proměna, která se odehrála mimo kamery a výsledkové tabulky, tvoří skutečné jádro příběhu, z něhož film Neporazitelní vychází.
Jako Ostravačka si pamatuji, jak neopakovatelná a naprosto nečekaná byla ta atmosféra 2019. Město doslova žilo mistrovstvím.
Bylo fascinující sledovat, jak para hokej, který předtím zůstával na okraji, dokázal spojit lidi různých generací a životních zkušeností.
Příběh nesobeckosti
To, co mě na para sportech fascinuje možná ještě víc než samotné sportovní výkony, jsou lidé, kteří je umožňují. Nejen ti, kteří bojují navzdory svému hendikepu, ale i ti, kteří jim vytvářejí podmínky, věří jim a stojí za nimi, často mimo světla reflektorů. Bez trenérů, organizačních týmů, podpory rodin, dobrovolníků a lidí ochotných riskovat a jít proti pochybnostem by žádný zlom nenastal. Rok 2019 tak nebyl jen triumfem hráčů na ledě, ale i výsledkem dlouhodobé práce, odhodlání a víry těch, kteří para hokej drželi při životě.
Právě tuto často neviditelnou vrstvu dokáže film Neporazitelnívelmi dobře zprostředkovat. Nezůstává jen u výkonů a emocí na ledě, ale ukazuje, že za nimi stojí vztahy, podpora a někdy i počáteční skepse, která se postupně mění v respekt. Díky tomu nepůsobí jen jako sportovní film, ale jako výpověď o prostředí, kde se setkává dřina, odvaha a lidská solidarita projevující se v mimořádné podpoře.
Paralympiáda je před námi
Olympiáda sice skončila, ale jsou před námi paralympijské hry, jejichž slavnostní zahájení se uskuteční 6. března. Čekají nás silné příběhy, obdivuhodné výkony a obrovská dávka odhodlání. Nezapomeňme fandit našim para sportovcům.
