Článek
Film se mi líbil a zároveň mě poněkud naštval. Líbil se mi coby latentnímu romantikovi. Ne snad, že bych byla na vanilkové milostné příběhy, ty mě opravdu nesmírně nebaví, ale vztahy okořeněné drsnou smyslností, vztahovou toxicitou a zakázanými touhami ve mně rozhodně dokážou vzbudit zájem. A zároveň mě film rozladil coby milovníka knih, který sice respektuje, že filmová adaptace vyžaduje kompromis, což ovšem neznamená, že s vaničkou vyleji i dítě.
Proč film vidět? Temný epický příběh
Román Bouřlivé výšiny od Emily Brontëové nevznikl náhodou. Jeho temnota a vášeň mají kořeny v těžkém životě autorky a její rodiny. Emily spolu se sestrami Charlotte a Anne byla jednou ze tří přeživších sester Brontëových, které vyrůstaly na odlehlé faře v yorkshirské vesnici. Chudé jako kostelní myši se živily, ale příliš neuživily, psaním a svými knihami vstupovaly do světů, které samy nikdy nemohly prožít.
Ve filmu funguje divoká příroda i vyobrazení vášnivých, problematických a tragických postav Kateřiny a Heathcliffa. Vášeň funguje uvěřitelně. Film rozhodně není něžnou romantikou. Anomální svět obou hlavních hrdinů je dobře vyobrazen. Mrazí i děsí. Zároveň si člověk dokáže představit spalující, milostnou, sebezničující extázi.
Na to, že Emily byla dcerou duchovního, se nijak nestydí odkrývat příběh, který ve viktoriánské Anglii hluboce pobouřil veřejnost. Pokud jste zvyklí na cudnou Janu Eyrovou (miluji Janu Eyrovou), kterou napsala sestra Emily Charlotte, tak Kateřina vás bude šokovat a nerudný a rozpolcený pan Rochester Vám bude připadat jako slabý čajíček ve srovnání s divokým a destruktivním Heathcliffem.
Co filmu chybí? Filmové adaptace více či méně poškozují knižní předlohy
Román Na větrné hůrce (někdy překládaný jako Bouřlivé výšiny) je kniha s hutným příběhem a množstvím postav odehrávajícím se v letech cca 1770-1803. Není to zdaleka jen příběh o Heathcliffovi a Kateřině. Je to generační drama, kde si snad žádná postava nezíská sympatie čtenáře. Ve filmových adaptacích je Heathcliff sice vyobrazen jako temný vášnivý muž, ale v konečném důsledku ne přímo jako negativní postava plná pomstychtivosti, nenávisti, vypočítavosti, kterou ve skutečnosti byl, i když člověk zná důvody, proč se to tak u něj „pokazilo“. Drama obyvatel Větrné hůrky i Drozdova a dvou rodin si podle mě zaslouží pečlivější zpracování a ořezávání na pouhý milostný příběh mi kazí celkový dojem.
Knižní předloha
Jen velmi stručný nástin děje, aby bylo zřejmé, že celkový příběh skrývá mnoho dalších odstínů.
Příběh knihy se odehrává mezi lety 1770 a 1803 a je vyprávěn služebnou Nelly. Do Yorkshiru přijíždí na začátku 19. století gentleman z Londýna, pan Lockwood, unavený společenským životem a pronajímá si Drozdov. Majitelem domu je Heathcliff, který žije na nedaleké Větrné hůrce. Lockwood se v neutěšené domácnosti seznamuje s mladou Katkou Heathcliffovou a Haretonem Earnshawem a z vyprávění služebné Nelly Deanové se dozvídá historii dvou rodin, začínající kolem roku 1770.
Tehdy starý Earnshaw přivedl na Větrnou hůrku sirotka z Liverpoolu, malého cikánského chlapce jménem Heathcliff, který si rychle získal přátelství Kateřiny, ale Hindley, bratr Kateřiny, se k němu choval povýšenecky a jejich vztah se proměnil ve vzájemnou otevřenou nenávist. Po smrti starého Earnshawa se Heathcliff ocitl v ponižující pozici pacholka, zatímco Hindley se stal pánem domu. Hindley si přivedl mladou ženu Frances, která mu porodila syna Haretona, ale krátce poté zemřela na tuberkulózu. V té době Kateřina navázala vztahy s dětmi Lintonových, Isabelou a Edgarem, ale pouto s Heathcliffem zůstalo pevné.
Když Kateřina dospěla v mladou ženu nevypočitatelné povahy, přiznala lásku k Heathcliffovi, přesto se podvolila společenským konvencím a vybrala si Edgara Lintona. Zrazený Heathcliff odešel a po čtyřech letech se vrátil jako finančně zajištěný muž. Kateřina ho nadšeně přijala, ale situace se zkomplikovala, když se Heathcliff ubytoval na Větrné hůrce u Hindleyho a zamilovala se do něj Edgarova sestra Izabela. Heathcliff Izabelu odvedl a vzal si ji za ženu. Kateřina těžce onemocněla, ale před smrtí porodila dceru, malou Katku.
Manželství Izabely s Heathcliffem bylo krátké, plné domácího násilí. Izabela od svého krutého manžela utekla a porodila syna Lintona. Po její smrti Heathcliff přivedl Lintona na Větrnou hůrku, aby měl nad chlapcem, který nebyl příliš zdravý, moc. Nechoval se jako milující otec, ale spíše jako tyran. Katka se seznámila s Lintonem a vzniklo mezi nimi pouto. Heathcliff je přinutil ke sňatku, aby ovládl majetek Edgara, který zemřel nedlouho po smrti své manželky Kateřiny.
Linton krátce po svatbě zemřel a Katka zůstala uvězněná v nehostinném hospodářství s Heathcliffem, Haretonem, starým Josefem a Nelly. Přestože Hareton vyrůstal v ponižující situaci a bez vzdělání, Katka ho nakonec začala učit číst a psát a vznikla mezi nimi opravdová láska, kterou Heathcliff už nedokázal překazit. Po jeho záhadné smrti nic nebránilo mladým lidem uzavřít sňatek.
A co na to recenzenti z Československé filmové databáze?
Když jsem se dívala na recenze na ČSFD, zjistila jsem, že film „Bouřlivé výšiny“ od Emerald Fennell vyvolává mezi diváky rozporuplné reakce, které by se daly shrnout asi takto. Na jedné straně jsou diváci, kteří oceňují odvážný vizuální a stylový přístup režisérky, a na druhé straně jsou ti, kteří se cítí zklamaní a považují adaptaci za zradu Emily Brontëové a její původní předlohy.
Příznivci filmu vyzdvihují estetickou stránku snímku. Kamera a výprava jsou pojaty s nápaditou přesností a každé prostředí působí jako pohádkově snové. Interiéry i exteriéry statku jsou pečlivě stylizované a reflektují psychologický stav postav. Hudba, zejména skladby od Charli XCX, dodává scénám moderní rytmus a podtrhuje erotické napětí, které mezi hlavními postavami vzniká. Margot Robbie a Jacob Elordi jsou chváleni za přesvědčivé herecké výkony, jejich vzájemná chemie je označována za hmatatelnou, a to i v intimních nebo emotivně intenzivních scénách. Ti, kteří film vnímají pozitivně, oceňují také volný přístup k adaptaci. Emerald Fennell vyzdvihla toxické a komplikované vztahy, psychologické nuance postav a zároveň vsadila na moderní experimentální styl. Film podle nich nabízí nový pohled na klasický příběh a drží diváka v neustálém napětí.
Na druhé straně jsou kritici, kteří vidí film jako zradu předlohy. Podle nich Emerald Fennell odstranila klíčové prvky, které dělají „Větrnou hůrku“ tím, čím je. Heathcliff ztratil svou temnou, mstivou a krutou povahu, postavy jsou přetvořené, vymazány byly vedlejší linie a dokonce celé generace. Film se příliš soustředí na vizuální efekty, sexualitu, zatímco psychologická hloubka a dramatické napětí původního románu byly potlačeny. Film sice může být vizuálně atraktivní, ale emocionálně a dramaticky selhává, protože podstatná složka knihy, tedy destruktivní láska, pomsta a sociální a generační konflikty, byla redukována nebo zcela odstraněna.
Existují také názory smíšené. Někteří diváci uznávají vizuální a hudební kvality filmu, výkon hlavních herců a stylizovanou estetiku, ale zároveň nesouhlasí s volnou adaptací a vynecháním klíčových motivů z knihy.
Film „Bouřlivé výšiny“ fascinuje, rozčiluje, baví, šokuje a vyvolává diskuzi, ale především rozděluje publikum podle toho, jak hluboko je ochotné přijmout režisérčinu interpretaci klasického příběhu.
