Článek
Rodina blízká i ta vzdálenější a celá její parta přátel. Přijela jsem se svým partnerem Danielem, se kterým žiji již několik let. Oslava byla skvělá, jedlo se, pilo se a všichni se bezvadně bavili i tancovali.
Ale někteří jsme ještě neměli dost radovánek, a když starší nebo unavenější ulehli ke spánku včetně Daniela, mnozí z nás se rozhodli pokračovat o dům dál. Jenomže o dům dál vlastně nebylo reálné, protože usedlost se nacházela na samotě. Vzhledem k letnímu dnu to nevadilo. Večer bylo příjemné letní chladno. Vyrazili jsme tedy do přírody na procházku s cílem navštívit nedaleký zatopený lom a vykoupat se tam.
Partu sestřiných přátel znám, ale byl tam On. Neznámý kamarád, kterého jsem dosud nepoznala. Vlastně ani nevím, jak se jmenoval, jakoby to nebylo důležité. Říkejme mu třeba Kristián. Byl o něco mladší než my. Roztomilý bohém s nevinným úsměvem, který snad ani neměl svůj byt a pendloval jako bezdomovec od kamaráda ke kamarádovi. Vždy mu někdo poskytl rád krátkodobý azyl. Dalo by se říct nezodpovědný spratek, ale právě že tak nepůsobil. Skrývala se v něm lehkost, empatie, něžnost, čistota a nadhled.
Když se na mě usmál naskočila mi husí kůže. Když mi ve tmě džentlmensky nabídl paži, abych ve tmě neklopýtla, cítila jsem, jak mě zaplavuje dopamin a oxytocin. Vlastně to nebyla láska na první pohled, ale enormní vzrušení a touha na první dotek. Nic se nestalo, jen to viselo ve vzduchu jako sladký příslib příště… Snažili jsme se nedat své okouzlení najevo. Ale nepodařilo se.
Ranní chaos a velmi bolestný pád do reality
Ráno jsem se probudila. Bylo to nepříjemné probuzení. Veselý večírek, ohavné ráno. Neskutečný nepořádek všude kolem vzbuzující paniku. Kde začít? To snad nelze nikdy uklidit. A navíc, mnozí hosté už odešli a úklid víceméně nechali na sestře, mě a asi dvou sestřiných kamarádkách.
Odjel také Kristián, aniž by řekl, zavřete oči, odcházím. Překvapivě mezi hosty, kteří odjeli, byl také Daniel. Beze mě. Zavolala jsem mu, ale nezvedal mi telefon. Za nějakou dobu mi zavolala jeho sestra, vždy milá a zdvořilá. Až do této chvíle. Nadala mi, že jsem … Však si jistě domyslíte co. A že Daniel se z mé eskapády zhroutil a nechce mě už nikdy vidět. Zaplavila mě bolest. Daniela miluji. Hlubokou láskou. Je tak slušný, seriózní, spolehlivý a ne, nepovažuji to za nudu. Skutečně si toho vážím a miluji to na něm. Jak se to dozvěděl?
A pak ke mě přistoupila. Kamarádka sestry Barbora. Nehezká závistivá afektovaná ženská, kterou jsem nikdy neměla ráda a vlastně ani nechápu, jak se v partě celkem fajn lidí vůbec ocitla. „Copak?“ zeptala se škodolibě a já měla jasno. Barbora nezůstala ani tak ze solidarity, aby nám pomohla uklízet, ale aby si vychutnala mou bolest a lítost. Mou prohru. Jen tak. Z čiré zlomyslnosti. Ten den jsem usínala s nesmírnou bolestí v srdci. Kristián byl sladký přízrak, Daniel krvácející rána v mém srdci.
Bludný přízrak vztahu neuškodí
Čekala jsem, že se probudím do bolestného rána s pocitem, že mi někdo vytrhl srdce. Ale Daniel byl u mě. „Ty se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se užasle.
„Za co?“ zeptal se jakoby nic a já cítila nesmírnou vděčnost a lásku. Můj život se vrátil do správných kolejí.
A pak se Kristián jednoho dne náhle objevil. Zničeho nic. Opět smršť hormonů štěstí. Vášeň a spalující touha. Přitom Kristián není vůbec můj typ. Mám ráda seriózní muže, kteří vědí, co od života očekávají a počínají si zodpovědně. Kristián je jako vítr, vlaje kde se mu zachce a s ničím si nedělá těžkou hlavu. A zároveň není vůbec povrchní. Nevím, zda si to dokážete představit. Lehkost bohéma a empatická hlubina mudrce. A do toho silná přitažlivost, která se skrývá ani ne tolik v kráse jako v pohybech, slovech, úsměvech a dotycích. Zároveň jsem cítila strach. Daniela miluji. Nabízí bezpečí, které nechci ztratit.
„Neboj se. Můžeš být se mnou kdykoli si to budeš přát,“ zašeptal Kristián. „Nikdo o mě neví a nikdy se o mě nikdo nedozví.“
Zaplavil mě pocit úlevy. Uvědomila jsem si, že Kristián je pouhý blud. A je jen můj. Jsem totiž schizofrenička a zatímco jiní nemocní bojují s děsivými přeludy, které sužují jejich duše, já si flirtuju s Kristiánem. Zároveň mě zaplavil ten stísněný pocit, když jsem si uvědomila bolestnou realitu své nemoci.
Aha, to byl zase jen sen
A pak jsem otevřela oči. Stále s ambivalentními pocity stísněnosti a okouzlenosti, které se pomalu vytrácely. Byl to jen sen. Další můj praštěný sen. Své sny beru dost vážně a od šestnácti let, kdy jsem četla knihu Sen a snění od českého psychologa Michala Černouška je také dost analyzuji, abych porozuměla svým podvědomým procesům. Již staří rabíni psali, že sen je jako dopis z hlubin našeho nitra. Nepřekvapí, že potomek rabínů Sigmund Freud na tom vystavěl svou kariéru.
Můj sen byl kombinací dvou filmů, které jsem na Netflixu shlédla velmi krátce po sobě a totiž Čisté duše o geniálním matematikovi, který trpěl schizofrenií a Stříbrné brusle o prostém nevzdělaném mladém muži z Petrohladu, který se zamiloval do vzdělané aristokratky. Není divu, že výsledkem se stala taková směs emocí, přitažlivosti a absurdního chaosu.
Dlužno říci, že tu a tam se mi zdají sny o jiných mužích. Kamarádka říkala, že mám vyřídit Danielovi, že mi chybí sex, ale já kontrovala, že mi sex vůbec nechybí, spíše postrádám tu bláznivou chemii, které se říká zamilovanost, to vzrušení, dobývání, přísliby, které se prostě po dlouholetém vztahu a s přibývajícím věkem přece jen trochu vytrácí.
Naposledy se mi například zdálo, že se do mě zamiloval jeden slavný český herec s neuvěřitelně sexy hlasem. (Vlastně celý je dost sexy.) Zdálo se mi, že mě s ním seznámila nějaká společná známá. A zajiskřilo to mezi mnou a panem hercem. Ve snu se totiž dějí i takové věci, že můžete přitahovat celebritu. Políbil mě a chtěl mě vášnivě obejmout. Já ve studu objetí zabránila a on svým úžasným hlasem pomalu řekl: „Nevadí. Láska stojí za čekání.“ Celý den jsem si takřka zamilovaně v duchu opakovala větu. „Láska stojí za čekání.“
A před lety se mi zdál sen o nesnesitelném ale velmi atraktivním kolegovi. Takový ten typ, který si mužské charisma a fyzickou přitažlivost dokázal udržet do zralého věku. Konflikty s ním jsem řešila skoro pořád, protože jsem byla vedoucí oddělení, s nímž jeho oddělení téměř každý den spolupracovalo. Opravdu jsem ho nesnášela, i když oku ladil. Jednou se mi zdálo, že jsme se spolu nedopatřením ocitli na nějaké společné akci a přeskočila mezi námi jiskra. Tančili jsme smyslné tango a neplánovali jsme skončit jen u toho. Bláznivé a dost divné. A taky trochu vzrušující… Několik měsíců jsem se před ním styděla, jakoby se to stalo doopravdy a měla jsem onu pověstnou chuť chodit kanálama, zachránil mě pak covid a lockdown.
A jak to máte vy se svým vztahem ke snům? Svůj názor můžete vyjádřit prostřednictvím ankety.
