Článek
A právě primárně na Černého rytíře bych se ráda zaměřila, i když jeho život a především jeho smrt ozřejmí mnoho ze života jeho manželky, kterou všichni známe jako Čachtickou paní.
Právě v Sárváru se otevírá příběh, který rozděluje historiky i veřejnost.
Ferenc Nádasdy pocházel z jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších uherských rodů. Jeho otec Tamás Nádasdy (1498–1562) byl významnou osobností uherské politiky.
Tamás Nádasdy patřil mezi průkopníky humanismu v Uhrách. Podporoval šíření vzdělanosti a renesanční kultury, stál u zakládání první tiskárny v Uhersku, kterou zřídil v roce 1537 právě v Sárváru a podpořil také překlady bible do maďarštiny, čímž přispěl k rozvoji literárního jazyka i vzdělanosti. Díky Tamásovi se Sarvár stal centrem humanismu, kde se setkávali učenci, překladatelé i tiskaři.
Starobylý tiskařský lis
Jeho manželkou a matkou Ference byla Orsolya Kanizsai, která pocházela z významného rodu Kanizsai, vlastnícího rozsáhlé majetky a hradní komplexy, včetně strategicky důležitých panství. Díky sňatku Tamáse a Orsolyi došlo ke spojení dvou vlivných rodů a majetků, což zajistilo Nádasdyům obrovské bohatství a mocenské postavení v Uhrách.
Vzácný starobylý výtisk Bible
Ferenc Nádasdy
Na narození jediného syna čekali s manželkou mnoho let a už se vzdávali naděje na narození dědice. Nakonec se dočkali, Ferennc se narodil již poměrně starému otci (na tu dobu) a ne právě mladé matce.
Ferenc navázal na otcovu úspěšnou dráhu humanistického mecenáše. Sídlo v Sárváru bylo i nadále centrem vzdělanosti v tehdejších Uhrách.
Socha Ference Nádasdyho v Sárváru
Bylo by však chybou považovat Ference za upjatého intelektuála a vzdělance, protože Ferenc byl především významný a tvrdý bojovník, postrach osmanské armády. Díly svému černému brnění získal přezdívku Černý rytíř maďarsky Fekete Beg. Zastával hodnost hlavního velitele Zadunajských vojsk. Jeho zásahy proti Turkům byly pověstné. Prameny i lidová tradice mu připisují mimořádnou krutost, kdy se na válečné kořisti a s osmanskými zajatci zacházelo tvrdě, a někteří kronikáři popisují, že osobně nařizoval jejich mučení či exemplární popravy. Traduje se, že do bitev přijížděl s napíchnutými hlavami Turků na svém kopí, které s sebou vozil jako mrazivou výstrahu nepříteli. Byla to forma psychologické války, která měla zastrašit Osmany a ukázat, že s Nádasdym se nevyjednává. Tato pověst souvisí s realitou válečných praktik té doby, kdy brutalita a odplata byly součástí zastrašovací taktiky i snahy zadržet další vpády Osmanů.
I fresky na stěnách zobrazují boje s Turky
Navzdory této pověsti je Ferenc v Uhrách vnímán dodnes jako hrdina a obránce země, který ochránil mnohá města a panství před tureckým vypleněním a uvrhnutím země a jejích obyvatel do otroctví. Díky svému vlivu a vojenským zásluhám se stal jednou z nejmocnějších postav své doby.
Jakkoli dnes jeho vojenské postupy působí krutě, v tehdejší době byla tvrdost a zastrašování často jediným způsobem, jak uchovat integritu země, když diplomacie ztrácela jakýkoli prostor. Krutost nebyla otázkou libovůle, ale součástí přežití v časech, kdy uherské království čelilo neustálé hrozbě tureckých vpádů.
Interiér hradu
Čachtický hrad jako svatební dar
Pojďme si říci o soukromém životě Ference Nádasdy. Ve dvaceti letech se oženil s patnáctiletou Alžbětou Báthory, které věnoval jako svatební dar hrad Čachtice v Horním Uhersku tedy dnešním Slovensku. Alžběta Báthory byla příbuzná polského krále. Pro zajímavost byla vzdělanější než její manžel a výrazně vzdělanější než jiné šlechtičny té doby. Alžběta ovládala maďarštinu, němčinu, latinu i řečtinu. Tento sňatek spojil dva významné rody středoevropské aristokracie a upevnil jejich moc a majetek. Manželé patřili mezi nejvýznamnější a nejbohatší rody ve střední Evropě a byli nejbohatší rodinou v Uhrách a často poskytovaly obrovské půjčky císaři.
Alžběta Báthory
I když byl Ferenc skoro neustále v boji (jednalo se o patnáctiletou válku), stihl s Alžbětou zplodit pět (některé zdroje uvádějí šest) dětí, z nichž ovšem pouze tři dožily dospělosti.
Manželství bylo na tehdejší dobu považováno za šťastné a pevné. Ferenc, neustále zaneprázdněný vojenskými taženími proti Osmanům, nechával správu rozsáhlých panství na Alžbětě, která si vedla velmi schopně a energicky. Dokázala řídit hospodářství, jednat s poddanými, řešit soudní spory i udržovat ekonomickou stabilitu majetku, zatímco její muž byl na bojištích a Ferenc si toho vážil.
Oba patřili mezi nejbohatší magnáty své doby a jejich manželství spojilo vliv dvou mocných rodů. Společenský status a majetek jim dávaly mimořádnou nezávislost – byli bohatší než císař Rudolf II., který měl u Nádasdyů dokonce dluhy.
Zároveň se později tradovalo, že právě Ferenc, známý svou tvrdostí vůči Turkům, mohl Alžbětu „naučit“ krutým metodám trestání služebnictva a poddaných.Existují dobové pověsti, že jí například ukázal používání jehel při trestech pro služky a že sám byl příležitostně krutý vůči nevolníkům.
Smrt manžela a obvinění
Ferenc Nádasdy zemřel na bojišti, ale nikoli v samotném boji, ale na následky neznámé nemoci, která ho sužovala již mnoho let v roce 1604 a zanechal po sobě mocnou a samostatnou vdovu. Alžběta se ujala správy rozsáhlých majetků – včetně Čachtic, které měly být jejím zázemím a bezpečím. Jenže situace v Uhrách a ve střední Evropě se měnila. Císař Matyáš Habsburský, který nastoupil na trůn po zesnulém Rudolfovi II. i uherská šlechta potřebovali peníze a majetek. A silná nezávislá vdova s rozsáhlým majetkem bez mocného manžela za zády byla pro mocenské zájmy nebezpečná.
Ve spolupráci s palatinem Jurajem Thurzem začaly proti Alžbětě Báthoryové vznikat obvinění z krutých zločinů – mučení a vražd mladých dívek. Její proces byl bezprecedentní a kontroverzní: výpovědi byly získávány pod nátlakem a mučením, soudní proces byl spíše politickým manévrem než spravedlivým soudem. Palatin Juraj Thurzo ve svých dopisech popisoval, jak při prohlídce Čachtic nalezli dvě mrtvé dívky, jednu polomrtvou a dokonce jednu „připravenou“ k mučení. Tyto detaily se staly základem pro obvinění Alžběty Báthoryové. Jenže historické prameny ukazují, že Thurzo se tehdy v Čachticích vůbec nenacházel, což otevírá otázku, kdo a jak vlastně tyto „důkazy“ shromažďoval a zda nebyly některé informace později zkresleny nebo přibarveny.
To vše přispívá k tomu, že průběh soudu je stále předmětem debat a spekulací mezi historiky.
Alžběta Báthoryová byla uvězněna bez řádného soudního rozsudku — zavřená ve věži svého hradu v Čachticích strávila zbytek života až do své smrti v roce 1614. Byla si plně vědoma politických tlaků a zájmu císařského dvora, a proto včas převedla většinu svého rozsáhlého majetku na svého syna Pála Nádasdyho.
Právě tato skutečnost výrazně přispěla k tomu, že se nakonec nedošlo k oficiálnímu rozsudku — nebyl z něj žádný užitek a „izolace“ Alžběty v Čachticích byla spíše formální než skutečně trestní. Tento fakt ukazuje, jak důležitou roli hrály majetkové a politické zájmy v celém příběhu.
Díky tomuto právnímu kroku rodina o své rozsáhlé statky nepřišla a Nádasdyové si udrželi svůj vliv a bohatství i po Alžbětině smrti. Habsburkové a jejich spojenci tak sice Alžbětu izolovali, ale na majetek legálně nedosáhli.
Legendy a fakta
Nechci tady dělat obhájkyni ženě, která je v Guinessově knize rekordů zapsána jako největší sériová vražedkyně v dějinách. Jenže historie často zveličuje a démonizuje, a je velmi obtížné určit, kde končí pravda a začíná pomluva. Alžbětina dehonestace a s ní spojená konfiskace majetku by ale nepochybně mnoha lidem přinesla výhody – především císaři Matyášovi a palatinovi Juraji Thurzovi.
Právě Thurzo, který Alžbětu zatýkal, byl kdysi blízkým přítelem jejího manžela Ference Nádasdyho, který ho na smrtelné posteli prosil, aby byl oporou jeho vdově Alžbětě. Jenže mocná, vzdělaná a bohatá vdova se v rozvráceném Uhersku nikomu nehodila. Její obrovský majetek ano. Císařská pokladna po letech válek s Osmany zela prázdnotou a Habsburkové zoufale potřebovali finance. V takové době nebylo místo pro ženu s nezávislostí, kontakty na polský královský dvůr a bohatstvím, o kterém se císaři mohlo jen zdát.
Neznamená to, že Alžběta byla nevinná. Znamená to, že bychom měli být opatrní, než uvěříme každé legendě, kterou historie s oblibou vypráví.
Ani historikové si nejsou úplně jisti, jak to s Alžbětou Báthoryovou bylo doopravdy. Někteří se přiklánějí k názoru, že byla sadistickou sériovou vražedkyní, která vraždila už za života svého manžela, který ji úspěšně kryl, protože sám byl sadista, který si vyvíjel sadismus na bojišti, jiní ji vnímají spíše jako oběť intrik. Co ale většina odborníků uznává, je to, že mnohé části legendy jsou výrazně přehnané a nadsazené — od počtu obětí až po krutosti, které se jí přisuzují.
Zajímavé je, že pověsti o sadistické hraběnce začaly ve skutečnosti kolovat až zhruba sto let po její smrti.Za jejich šířením stáli zejména jezuité, kteří ji vykreslovali jako bytost ovládanou ďáblem — protože se odklonila od „pravé“ katolické víry, byla protestantkou. V době, kdy Habsburkové usilovali o rekatolizaci celého císařství, se tak její příběh stal mocným nástrojem, jak zdůraznit nebezpečí odpadlictví a posílit autoritu církve a císaře.
Tato pozdní propaganda zásadně ovlivnila obraz Alžběty Báthoryové v lidové i kulturní paměti, a tak dodnes nelze jednoznačně říci, kde končí historie a začíná legenda.
Abych byla spravedlivá, ani protestanté nejednali v rukavičkách — o tom svědčí například mučednická smrt katolických světců Jana Sarkandera či Melichara Grodeckého. Náboženské války mezi katolíky a protestanty v dnešní ekumenické době působí naprosto nepředstavitelně svou krutostí a fanatismem. Přestože obě skupiny stály na opačných stranách náboženských sporů, dokázalo je spojit jediné — společná obrana před tureckou hrozbou. I to ale nebylo pravidlem: některé frakce dokonce uvažovaly o spojenectví s Osmany proti svým náboženským nepřátelům. Tento složitý kontext je důležitý pro pochopení doby, ve které žili i Ferenc Nádasdy a Alžběta Báthoryová.
