Dívka s perlou přezdívaná Mona Lisa severu. 350 let od smrti malíře Jana Vermeera

A právě tento obraz otevírá cestu k životu jeho autora, Jana Vermeera, muže, který spojoval nesmírnou preciznost s chaotickým, finančně nejistým a nesmírně náročným rodinným životem.

Jan Vermeer se narodil 31. října 1632 v Delftu a byl pokřtěn jako Johannis van der Meer v protestantském kostele Nieuwe Kerk. Jeho otec, původně Reynier Janz Vos, si později změnil příjmení na van der Meer či zkráceně Vermeer z neznámých důvodů. Pracoval jako hostinský, ale po svatbě se prezentoval jako výrobce hedvábí, což se odráží na množství látek a tapiserií na obrazech jeho syna. Otec také nakupoval a prodával obrazy a byl členem cechu sv. Lukáše. Vermeer a jeho rodina, příslušníci nižší střední třídy, žili ve velkém domě, zájezdním hostinci Mechelen. Janovi prarodiče byli negramotní, stejně jako jeho matka. Jan se narodil jako druhé dítě a jediný syn. Motivace mladého Jana stát se umělcem a jeho první malířské kroky jsou nejasné, ale musel šest let navštěvovat ateliér mistra, který byl členem cechu sv. Lukáše. Teprve v roce 1653 mohl sám do cechu vstoupit a signovat a prodávat vlastní díla. Někteří badatelé se domnívají, že se Vermeer mohl vydat studovat do Amsterdamu či Utrechtu, aby své dovednosti zdokonalil.

Po dokončení studia a vstupu do cechu sv. Lukáše se Jan Vermeer začal prosazovat jako malíř. V té době se také oženil s Catharinou Bolnes, dívkou z bohaté katolické rodiny a kvůli sňatku s ní konvertoval ke katolictví.

Jeho manželka pocházela z bohaté katolické rodiny, ale skutečným vlastníkem majetku byla její matka Maria Thins. Vermeer tak žil v domě, který nebyl jeho, a přesto v něm zůstával desetiletí jako zeť, manžel, otec a malíř. Dům nebyl malý, ale ani nešlo o honosné sídlo. V husté zástavbě Delftu se žilo v několika menších místnostech, do nichž se vměstnalo patnáct dětí, služebnictvo a tchyně. V tomto shonu vznikala jeho díla v tiché, jediné místnosti, kterou si uchoval jako ateliér.

Manželka byla téměř neustále těhotná. Její život se odehrával mezi porody, kojením, péčí o děti a správou domácnosti. Vermeerovo tiché a meditativní umění vznikalo zároveň s hlukem, křikem a chaosem domu, který musela vést jeho žena.

Jan Vermeer maloval neuvěřitelně pomalu a pečlivě. Každý obraz vznikal v mnoha vrstvách. Podmalba tvořila základ světla a prostorových vztahů a na ni přicházely poloprůsvitné lazury, které vytvářely měkkost tónů a sametovost povrchů. Nikdy nespěchal a nikdy neimprovizoval. Maloval jako pozorovatel, který raději desetkrát zkoumá, než jednou nanese barvu.

Jeho důslednost byla neúprosná. Zachycoval světlo s přesností, jako by jej pozoroval optickým přístrojem. Některé obrazy nesou stopy práce s camera obscura. Jemné rozostření okrajů, drobné světelné odlesky a přesná geometrie kompozice dávají obrazům téměř fotografickou přesnost.

Na jednu stranu vrstvil barvy do dokonalosti, na druhou stranu eliminoval některé detaily, například u Dívky s perlou nenajdeme obočí a člověk sleduje výraz tváře, aniž by rozmělňoval koncentraci ve zbytných detailech.

Vermeerovy obrazy dokonale zachycují detaily každodenního života a výrazy postav jsou psychologicky propracované. Člověk má pocit, že se ocitl přímo v daném okamžiku. V Mlékařce stojí žena nad džbánem a nalévá mléko s hlubokým soustředěním, které působí téměř posvátně. V Ženě v modrém čtoucí dopis je zachycen intimní moment tak tichý, že má divák pocit, že těhotnou dámu ruší. V Geografovi stojí muž nad mapami a nástroji, ponořený do přemýšlení, které je téměř hmatatelné.

Klid a harmonie prostupuje i jeho další díla. V Koncertu interiér čeká na začátek hudby, Dívka u okna čtoucí dopis Vás vtahuje do svého listovního tajemství, v Uliční scéně se světlo odráží od cihel, v Pohledu na Delft se Vás dotkne umělcova láska k městu a hra světla na vodě, pevnost staveb a jemný pohyb nebe vytváří pocit skutečné přítomnosti.

Vermeerovy postavy jsou lidské bytosti zachycené v okamžiku soustředění, přemýšlení nebo jemné melancholie. Nepotřeboval dramatická gesta, stačil pohled, gesto ruky nebo skloněné oči. Snad žádný jiný malíř nezachytil detail okamžiku tak dokonale a s takovou psychologickou hloubkou.

Prostestantské Nizozemsko necílilo jen na náboženské symboly nebo antiku, jak bylo výsadou italského malířství, které čerpalo ze spirituality a od dob renesance také z antiky. Vlámští mistři vsadili na každodenní život a obrazy se pro svou civilnost a lidskost stávaly oblíbené nejen v palácích aristokracie, ale také v měšťanských domech. V tom spočívá jejich význam. Přiblížili umění nejširší populaci.

Přesto i duchovními náměty se Vermeer inspiroval a stojí za zmínku Kristus u Marie a Marty, který nabízí sugestivní atmosféru evangelijního příběhu, který se Vás dotýká.

Vermeer maloval pomalu s neuvěřitelnou precizností, neměl mnoho zákazníků a do dnešních dnů se zachovalo pouze 37 jeho obrazů.

Pojďme si nyní říci pár slov o Vermeerově nejslavnějším obrazu Dívka s perlou, které se přezdívá Mona Lisa severu. Tato tajemná mladá žena není historickou osobností ani objednanou modelkou, ale spíše takzvanou tronií. Tronie je označení pro zobrazení hlavy nebo obličeje, které neslouží jako portrét konkrétní osoby, ale jako studie výrazu, charakteru a světla. Pojem měl původně širší význam a mohl označovat i jiné motivy. Postupně se ale ustálil pro charakterové typy, a to jak idealizované, tak i výrazně stylizované či groteskní. Obvykle jde o hlavu nebo poprsí a hlavním záměrem je vystihnout emoci nebo povahu, nikoli identitu modelu.

Historie tronie sahá do Nizozemska 16. století. Žánr byl inspirován některými groteskními Leonardovými portréty, které zdůrazňovaly výraz a charakter tváře. Nizozemští a vlámští umělci tento přístup převzali a dále rozvíjeli. V 17. století se tronie stala běžným zbožím na uměleckém trhu. Šlo o volně prodejné studie výrazů a typů, někdy malované podle živého modelu, jindy podle podoby samotného malíře. Formát tronie využívali i umělci jako Vermeer nebo Rembrandt. Vermeerova Dívka s perlou patří k tomuto žánru, protože nezobrazuje konkrétní osobu, ale idealizovanou studii tváře a světla.

Pomalý a precizní Vermeer nedokázal svým uměním uživit rodinu. Jan tudíž nepůsobil pouze jako malíř. Jeho rodina byla značně závislá na finanční podpoře tchýně, která poskytovala stabilní zdroj obživy. Přesto i Vermeer musel přispívat do rodinného rozpočtu svým dílem. Malování samo o sobě nikdy nestačilo k pokrytí běžných výdajů. Proto se zapojil i do dalších činností spojených s uměním. Podobně jako jeho otec působil jako obchodník s obrazy a zároveň pracoval jako odhadce hodnoty uměleckých děl a byl často pověřován posuzováním dědictví a sbírek. Tyto činnosti mu poskytovaly pravidelnější a jistější příjem než malování a díky nim mohl zajistit příjmy do domácnosti. Vermeer tak trávil velkou část života nejen u malovacího plátna, ale i u obchodní a administrativní práce. Posuzoval obrazy, odhadoval jejich hodnotu, jednal s kolegy a zákazníky, zajišťoval transakce a dohlížel na dědictví a sbírky. Přesto nikdy nezanedbával svou malířskou tvorbu.

Vermeer měl neoficiálního mecenáše, Pietera van Ruijvena, zámožného Delftčana, který si u něj pravidelně objednával obrazy a nakupoval jeho díla ve větším množství. Jeho finanční podpora byla pro početnou rodinu klíčová. Van Ruijven byl nenápadný, nepřikazoval, nekorigoval a nezasahoval do umělcovy tvorby. Jediným způsobem, jak podporoval Vermeera, byla pravidelná koupě obrazů, která mu dávala možnost pracovat vlastním tempem.

Rok 1672, takzvaný Rok katastrofy, znamenal pro Nizozemsko politickou a finanční krizi. Zahraniční války, vnitřní nepokoje a kolaps trhu s uměním ohrozily většinu tradičních zdrojů příjmů umělců. Právě v tomto období se Van Ruijvenova podpora ukázala jako klíčová a umožnila Vermeerově rodině přežít nejisté časy. Malování samo o sobě nikdy nestačilo k pokrytí běžných výdajů a Vermeer musel kromě tvorby přispívat do domácího rozpočtu i dalšími profesemi, například jako obchodník a odhadce uměleckých děl, a právě tyto činnosti byly v období krize ohroženy.

Nebyl to ovšem jen rok 1672. Tragédie pro Vermeera pokračovala v letech 1673–1674. V roce 1673 zemřela jeho tchýně Maria Thins, která byla velkou oporou rodinného rozpočtu a v roce 1674 zemřel Van Ruijven, jeho hlavní mecenáš. Ztráta těchto dvou klíčových lidí znamenala pro Vermeera nejen definitivní finanční nejistotu, ale i emocionální ránu. Rodina se propadla do dluhů a Vermeer upadl do deprese a beznaděje.

Vyčerpán stresem, finančními problémy a náročným životem Jan Vermeer zemřel 15. prosince 1675 ve věku 43 let, pravděpodobně po krátké nemoci. Podle slov jeho manželky jej „náhlý pád do bídy úplně zničil“.

Krátce po smrti upadl Vermeer v zapomnění. Zájem o jeho dílo se probudil až v 19. století a od té doby stále roste. O jeho tvorbu se velice zajímali zejména Vincent van Gogh, Salvador Dalí a další umělci, kteří obdivovali jeho schopnost zachytit světlo, detail a psychologii okamžiku. Počátkem 20. století se Vermeerovy obrazy staly předmětem zájmu amerických sběratelů a milionářů, kteří za ně platili astronomické částky. Vermeerovy obrazy byly také často padělány. Nejznámějším padělatelem je Han van Meegeren.

Jan Vermeer žil ve světě plném dětí, dluhů a povinností, přesto maloval jako člověk, který se uměl oddělit od chaosu a vytvořit dokonalá díla. Jeho věčně těhotná manželka, jeho důslednost, která zpomalovala tvorbu, jeho zadlužení, to vše formovalo život, který byl těžký a rozpolcený. A právě díky tomu jeho obrazy zůstávají jedním z vrcholů lidské senzitivity a pozorovatelské geniality.

Obraz Dívka s perlou volně inspiroval natočení stejnojmenného filmu z roku 2003 s Colinem Firthem v hlavní roli. Colin Firth nehraje samotného malíře, ale postavu učitele perspektivy a mecenáše, která se zaplétá do příběhu kolem modelky. Film se nepokouší o rekonstrukci Vermeerova života, ani nevypráví konkrétní události spojené s jeho dílem. Místo toho se volně inspiruje atmosférou 17. století, malířovým světem a emocionální hloubkou jeho umění, aby vytvořil napínavý, vizuálně poutavý a dramaticky bohatý příběh. Postavy, jejich vztahy a konflikty jsou fikcí, která má divákovi přiblížit intenzitu okamžiku, kterou Vermeer dokázal zachytit na plátně. Film tedy funguje jako poetická reflexe obrazu a umělcovy schopnosti zachytit psychologii a světlo, nikoliv jako dokumentární záznam historie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vermeer

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/vermeer-nenamaloval-jen-divku-s-perlou-do-louvru-privedl-i-astronoma-nebo-mlekarku-100553

https://www.mauritshuis.nl/en/our-collection/our-masters/johannes-vermeer

https://www.britannica.com/biography/Johannes-Vermeer

https://en.wikipedia.org/wiki/Johannes_Vermeer

https://www.nga.gov/collection/artist-info.1951.html

https://slavneobrazy.cz/cs/reprodukce-obrazu/vermeer-jan

https://www.penstudio.cz/l/jan-vermeer-zivot-a-dilo/