Článek
Smrt Patrika Hezuckého byla otřesem, který zasáhl národ i jednotlivce hluboce. Jeho hlas provázel každé ráno tisíce lidí a připomněl, jak zranitelné Husákovy děti skutečně jsou. Patrik byl jen o málo mladší než já, stále plný energie a ve formě, a jeho náhlý odchod ukázal, že konec může přijít rychle, tvrdě a bez varování, a že se může týkat kohokoli z nás. Tato zkušenost byla především lidská a bolestná, a přesto byla pochopitelná a opravdová.
Theodor Pištěk, Rodinný portrét (1976) Museum Kampa
Teodor Pištěk tichý génius který formoval kulturu
Ve stejných dnech se veřejnost téměř nepozorovaně rozloučila s Teodorem Pištěkem, jehož pohřeb byl mediálně upozaděn právě kvůli pohřbu Patrika Hezuckého, přestože si zasloužil rovněž mimořádnou pozornost. Teodor Pištěk nebyl jen kostýmní výtvarník, který získal Oscara za film Amadeus, byl také fotograf, malíř a grafik, vizuální génius, jehož práce ovlivnila svět filmu i výtvarného umění. Byl člověk, kterého každý znal jménem, ale málokdo dokázal vyjmenovat všechny oblasti jeho tvorby a skutečný rozsah jeho nadání. Jeho přínos zůstává hluboký a trvalý, přestože mediální prostor jeho odchod přehlédl.
Theodor Pištěk, expozice v Domě umění města Brna, 2019
Co nám připomínají oba pohřby
Tyto dva pohřby ukazují rozdíl mezi každodenní přítomností, která nás emocionálně oslovuje, a tichou genialitou, která formuje kulturu a vizuální paměť generací. Patrik Hezucký nám připomněl, jak jsme zranitelní a jak náhle může skončit život, který jsme považovali za samozřejmý. Teodor Pištěk nám připomněl, jak křehká je paměť a jak snadno může uniknout pozornosti veřejnosti člověk, jehož práce nás přesahuje a který zanechal nesmazatelnou stopu v historii umění a filmu. Oba příběhy jsou součástí našeho času a našich životů, a přestože byly prožity odlišně, oba si zaslouží, aby si je veřejnost připomněla s patřičnou úctou.
