Erich Maria Remarque jako hlas ztracené generace

Tato slova připomínají, že i v době, kdy svět kolem nás upadá do bezohlednosti a tyranie, můžeme zachovat svou lidskost. Autorem je Erich Maria Remarque, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Hrdina, který se nebál Hitlera, a autor, jehož díla nás učí, že morální odvaha je možná i tváří v tvář největším hrůzám historie. Dnes si připomínáme 55. výročí jeho úmrtí.

Erich Maria Remarque patří do tzv. ztracené generace. Stejně jako je v umění známý klub 27, označující umělce, kteří tragicky zemřeli ve 27 letech, ztracená generace zahrnuje mladé muže a ženy, kteří vyrůstali během první světové války a nesli hluboké stopy jejího utrpení a nesmyslnosti. Tento pojem zavedla spisovatelka Gertrude Stein, a její definice upozornila na generační ztrátu iluzí, hodnot a orientace v životě.

Do této generace patřili spisovatelé, umělci i intelektuálové, kteří v meziválečném období hledali smysl života v chaosu moderní doby a často se vyjadřovali prostřednictvím literatury, filmu či výtvarného umění. Mezi nejznámější představitele patří právě Erich Maria Remarque, dále Ernest Hemingway, F. Scott Fitzgerald nebo John Dos Passos.

V dílech této generace se často prolínají motivy války, lásky, přátelství, ztráty a hledání vlastní identity. Jejich členové se cítili „ztraceni“ nejen kvůli válečným zkušenostem, ale i kvůli kolapsu tradičních hodnot a autorit, které již nedokázaly poskytnout pevný kompas pro život. Remarque v románech jako Na západní frontě klid či Cesta zpátky dokonale zachytil psychologii a frustrace těchto mladých lidí – a stal se jedním z nejvýraznějších hlasů ztracené generace.

Erich Maria Remarque se narodil 22. 6. 1898 jako Erich Paul Remark končící na písmeno ká. Rodinné příjmení Remark pochází z francouzských předků. Erich Paul Remark byl druhý ze čtyř sourozenců. Starší bratr Theodor Arthur (1896–1901) zemřel ve věku pěti let. Jeho mladší sestry byly Erna (1900–1978) a Elfriede (1903–1943).

Umělecké jméno Erich Maria Remarque vzniklo počátkem 20. let 20. století. Od roku 1921 začal občas používat francouzskou variantu příjmení „Remarque končící na que“. Druhé jméno Maria přidal v listopadu 1922 na počest básníka Rainera Maria Rilkeho a zároveň jako poctu své matce. Předtím psal i pod různými jinými pseudonymy. Když vyšel román Na západní frontě klid, byl autorem uveden jako Erich Maria Remarque, a toto jméno se stalo jeho oficiálním a soukromým jménem.

Remarque vyrůstal v Osnabrücku a jeho rodina se během jeho dětství často stěhovala, důvodem byly neutěšené rodinné finance. Navštěvoval různé školy a od roku 1915 se připravoval na učitelský seminář.

V listopadu 1916 byl povolán do první světové války a v červnu 1917 sloužil na západní frontě ve Flandrech. Byl raněn granáty a střelou do krku a léčen v nemocnici v Duisburgu. Vliv válečných zkušeností formoval jeho celoživotní pacifistický a antimilitaristický postoj.

Remarque byl velmi traumatizovaný první světovou válkou a po návratu z fronty měl problém zařadit se do společnosti a do života, dokončil si učitelské vzdělání a pracoval jako učitel na několika školách. Mezitím se věnoval psaní a publikoval drobné texty a romány, z nichž první ale nebyl úspěšný. Chtěl se také prosadit v hudbě a malířství.

Ikonický román Na západní frontě klid začal psát v roce 1927 a vydán byl v roce 1928. Děj vychází z jeho vlastních zkušeností a z vyprávění raněných vojáků. Hlavní postava, Paul Bäumer, není přímým alter egem autora, ale román autenticky zachycuje hrůzy války. Remarque byl za román nominován na Nobelovu cenu za literaturu i mír.

Po nástupu Hitlera k moci byly Remarquovy knihy v Německu zakázány a v květnu 1933 veřejně spáleny. Filmová adaptace románu byla cenzurována a zakázána. Remarque se v lednu 1933 natrvalo přestěhoval do Švýcarska. V roce 1938 mu byla odebrána německá státní příslušnost.

Od roku 1939 žil Erich Maria Remarque oficiálně ve Spojených státech, kde se setkával s dalšími významnými emigranty, jako byli Bertolt Brecht, Lion Feuchtwanger, Emil Ludwig, Thomas Mann nebo Carl Zuckmayer. Na rozdíl od mnoha jiných spisovatelů, kteří z politických důvodů opustili Evropu, těšil se v Americe vysokému uznání. Jeho knihy byly úspěšné také v angličtině, což jeho reputaci ještě posílilo. V roce 1947 získal americké občanství.

V tuto chvíli musím připomenout jeho nejmladší sestru. Elfriede Scholz byla nejmladší sestrou Ericha Maria Remarque, narozená v roce 1903 v Osnabrücku. Během druhé světové války žila v Německu, zatímco její bratr již emigroval do Švýcarska a později do USA, aby unikl nacistickému pronásledování.

Elfriede byla známá svou odvahou a otevřenou kritikou válečného režimu. Vyjadřovala se proti válce a k nacistickému režimu, což v té době znamenalo obrovské riziko. Kvůli těmto kritickým poznámkám byla v roce 1943 zatčena gestapem a postavena před soud, který ji odsoudil k trestu smrti. Historikové a zprávy svědčí o tom, že byla během vyšetřování mučena, aby poskytla informace, a že byla psychicky i fyzicky zdeptaná. Elfriede zaplatila svou otevřenost a odpor k nacismu tím nejvyšší cenou.

Erich Maria Remarque se o její smrti dozvěděl až po válce, v roce 1946, což jej hluboce zasáhlo. Tento šok a osobní ztráta se odráží i v jeho tvorbě. Román Jiskra života z roku 1952 je věnován právě jí a ještě se k němu vrátíme.

V roce 1948 se Remarque vrátil do Švýcarska, kde po devíti letech poprvé opět vstoupil do své vily v Porto Ronco. Od té doby žil střídavě v Evropě a v USA, přičemž cesty přes Atlantik podnikal až do roku 1960 celkem osmkrát. Poslední krátký pobyt v Americe proběhl v roce 1966. Remarque nevyvíjel snahu o navrácení německého občanství, které mu bylo odebráno v roce 1938. Na doporučení Richarda Katze se v roce 1955 obrátil na právníka Roberta Kempnera kvůli otázkám finanční náhrady za nacistické zásahy. Kempner úspěšně prosadil odškodnění za zabavené bankovní prostředky z roku 1933. V roce 1967 pak Remarque obdržel Velký záslužný kříž Spolkové republiky Německo, který mu byl předán německým velvyslancem ve Švýcarsku.

Erich Maria Remarque vedl bohatý a komplikovaný milostný život, který odrážel jak jeho uměleckou citlivost, tak náročné životní okolnosti. Dvakrát se oženil – se svou první manželkou Ilse Jutta Zambona, s níž se rozvedl a později znovu oženil, přičemž druhé manželství mu umožnilo zajistit její bezpečí a emigraci do Švýcarska a později do USA. Po emigraci v jeho životě hrály významnou roli i další ženy. Jednou z nejznámějších byla herečka a ikona Marlene Dietrich, s níž udržoval intenzivní vztah v letech 1937 až 1940, zaznamenaný rozsáhlou korespondencí a společnými cestami mezi Paříží, Antibes a Beverly Hills. Remarque měl také vztah s herečkou Natalie Paley, který inspiroval jeho pozdější románové motivy, a mezi lety 1941 a 1943 se objevila celá řada dalších slavných a krásných žen. V roce 1958 se oženil s herečkou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina, se kterou žil až do své smrti v Ticinu. Remarque neměl vlastní děti, stal se však kmotrem dvou dětí přátel.

Erich Maria Remarque nebyl jen válečný kronikář a spisovatel meziválečného období, ale také vášnivý milovník automobilů a závodů. Automobilismus v jeho životě nebyl jen koníčkem, ale zároveň zdrojem inspirace a adrenalinových zážitků, které promítal do svých textů. Aktivně sledoval automobilové závody a dokonce psal reportáže, čímž spojoval své novinářské schopnosti s osobní vášní pro rychlost a techniku. Tato stránka jeho života odráží touhu po svobodě, dobrodružství a intenzivních prožitcích – kontrast k tíživému světu meziválečné Evropy.

Remarque byl také vášnivým sběratelem umění, zejména impresionistických obrazů. V roce 1969 byla část jeho sbírky odcizena, ale v květnu 1970 byla navrácena.

Erich Maria Remarque zemřel 25. 9. 1970 na aneuryzma aorty. Byl pohřben na hřbitově v Roncu sopra Ascona, kde po jeho smrti byla později pohřbena i jeho manželka Paulette Goddard a její matka Alta. V roce 1977 Paulette Goddard darovala jeho pozůstalost a knihovnu New York University a postupně prodávala i jeho uměleckou sbírku.

Erich Maria Remarque není jen historickou postavou exilu či milostných afér – je především autorem, jehož literární hlas zanechal hluboký otisk v moderní světové literatuře. Jeho styl je přitom dvojznačný, složený z jemného pacifistického odkazu a zároveň z tvrdého, dekadentního tvrdého až cynického tónu.

Jeho hrdinové často balancují na hranici beznaděje a extáze, zápasí se světem, ve kterém přetrvávají korupce, ztráta hodnot a hledání smyslu. Jazyk je u Remarqua syrový, realistický, někdy až vulgární, což umocňuje autenticitu jeho postav a prostředí.

Tento kontrast – citlivý pacifistický apel proti brutalitě a dekadentní, syrový tón – vytváří napětí, které je pro Remarqueovu literaturu charakteristické. Dává jeho dílu emoční hloubku i intelektuální váhu: čtenář se může cítit stejně zranitelný jako jeho postavy, a zároveň je konfrontován s temnějšími stránkami lidské přirozenosti a společnosti.

Remarque tak nepíše jen o válce nebo lásce – píše o samotném lidském přežívání, o odvaze žít v nespravedlivém světě a o kráse i brutalitě lidské zkušenosti. Je to autor, který dokáže být jemný i tvrdý, intimní i drsný – a právě tato kombinace činí jeho dílo nadčasovým.

https://de.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque

https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ztracen%C3%A1_generace

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/erich-paul-remark-131