Článek
Sikhská tradice ale slaví výročí narození při úplňku měsíce Kartik, a proto svátek zvaný Gurpurab většinou připadá na listopad.
Sikhismus je náboženství, které je v našich končinách poměrně málo známé. Ti, kdo o něm něco zaslechli, ho často považují jen za jakýsi synkretismus hinduismu a súfismu. Ve skutečnosti je to však svébytná duchovní cesta s hlubokou tradicí a jasnými hodnotami. Vznikl v prostředí, kde se potkávaly různé náboženské proudy, a vytvořil mezi nimi most. A právě proto je zajímavé se s jeho poselstvím seznámit, i když jsme od Indie 15. století na první pohled velmi vzdálení.
Guru Nának a vznik sikhismu
Na konci 15. století, v době, kdy se na severu Indie prolínaly hinduistické a islámské vlivy, se narodil duchovní učitel, který překročil hranice obou tradic. Guru Nának (1469–1539) položil základ sikhismu – jedné z nejmladších velkých světových náboženství. Jeho učení nevzniklo jako kompromis, ale jako most: most mezi hinduismem, islámem, súfismem a především mezi člověkem a Bohem.
Dětství a duchovní obrat
Nának se narodil do hinduistické rodiny kšatrijů v dnešní pákistánské provincii Pandžáb. Už v dětství odmítal slepý ritualismus. Když mu bylo patnáct, vyhnul se tradičnímu obřadu přijetí posvátné šňůry a řekl, že pravá víra nespočívá v symbolech, ale v pravdě a soucitu.
Kolem třicátého roku života prožil zásadní duchovní zkušenost. Na tři dny zmizel – a když se vrátil, pronesl slavná slova:
„Není hinduista, není muslim. Je jen Bůh.“
Od té chvíle začal učit, že nad všemi rozdíly stojí jediný, všudypřítomný Stvořitel – Ik Onkar.
Putující guru
Následující roky strávil Nának na cestách. Podle tradice prošel Himaláje, Tibet, Mekku, Bagdád i Srí Lanku. Možná všechny cesty nejsou historicky doloženy, ale jejich smysl je zřejmý: jeho poselství přesahovalo hranice.
Jeho etické zásady lze shrnout do tří pravidel:
- Kirat karo – žij z poctivé práce,
- Vand shako – děl se s potřebnými,
- Naam japo – neustále vzpomínej a oslavuj Boha.
Sikhismus a súfismus
Sikhismus se rodil v prostředí, kde se potkávalo hinduistické hnutí bhakti a islámský súfismus. Oba proudy kladly důraz na osobní lásku k Bohu, odmítaly prázdný ritualismus a otevřeněji než oficiální náboženství hlásaly rovnost lidí.
Hinduismus je starobylé indické náboženství a filozofický systém, založený na konceptu dharmy (morální řád), karmy (důsledků činů) a reinkarnace. Zdůrazňuje duchovní rozvoj, božskou řadu bohů a bohyň, ale také osobní cestu k poznání a osvícení. Hnutí bhakti, vzniklé v hinduismu, klade důraz na lásku a oddanost Bohu, osobní vztah s božskou silou a odmítá slepý ritualismus.
Ze súfismu převzal Guru Nának především důraz na mystické spojení duše s Bohem – zkušenost, která se nedá předat, jen prožít. Také forma zpívaných hymnů (kirtan), která se stala jádrem sikhské bohoslužby, má jasné paralely s hudebními sešlostmi súfijských řádů (sama).
Dnes je islám mnohými spojován s extremismem a terorismem, což vytváří zkreslený obraz celé víry. Súfismus je však hluboce mystická duchovní tradice a menšinový směr, který s dominantním sunnismem nemá prakticky nic společného. Súfijské řády byly navíc často perzekvovány a pronásledovány právě ze strany těch, kdo usilovali o politickou či náboženskou nadvládu.
Nának ale šel ještě dál: jeho učení odmítlo kastovní hierarchii a přineslo novou komunitní identitu, jež se stala základem sikhského národa. Sikhismus se tak stal mostem mezi duchovními světy– čerpajícím z bhakti i súfismu, ale zároveň jedinečným.
Náboženská disputace představitelů súfismu a hinduismu s guru Nánakem
Smrt a pokračování
Guru Nának zemřel roku 1539 v Kartarpuru. Legenda vypráví, že po jeho smrti se hinduisté a muslimové přeli, zda jej pohřbít nebo spálit. Když však odhrnuli jeho plášť, nalezli jen květiny. Hinduisté je spálili, muslimové pohřbili – a tak i po smrti Nának symbolicky spojil dva světy.
Po něm následovalo devět dalších guruů, kteří upevnili sikhskou komunitu. Poslední, Guru Gobind Singh, předal roku 1708 autoritu nikoli člověku, ale knize – Guru Granth Sahib. Od té chvíle je posvátné písmo „věčným guruem“ sikhů.
Podstata víry
Sikhismus klade důraz na rovnost, spravedlnost, službu druhým a přímé duchovní prožitky, takže působí velmi lidsky a otevřeně. Nepodporuje dogmatický přístup ani slepý ritualismus, zdůrazňuje čestnou práci a péči o komunitu (seva), a zároveň nabízí hluboké mystické spojení s Bohem, které si každý může prožít sám.
Je to náboženství, které spojuje duchovní život s každodenní realitou – a to je hodně sympatické i pro lidi, kteří hledají smysluplný způsob, jak žít, aniž by museli opustit svět kolem sebe. Právě tato otevřenost a propojení mystiky s praktickým životem činí sikhismus náboženstvím, které působí zároveň inspirativně i přístupně.
Dnes má sikhismus 25–30 milionů stoupenců po celém světě. (Pro zajímavost sikhové dlouhodobě slouží jako odvážní a disciplinovaní vojáci – historicky v indických sborech a později v britské armádě, kde i dnes tvoří významnou menšinu a zachovávají svou tradici, například nošení turbanu během služby). Jeho jádro zůstává nezměněné: víra v jediného Boha (Ik Onkar), rovnost všech lidí, čestná práce a služba druhým (seva).
Duchovním a historickým centrem sikhismu je Paňdžáb, oblast na severozápadě Indie, kde se Guru Nának narodil a kde se formovala raná komunita sikhů. I když dnes sikhové žijí po celém světě – od Indie a Pákistánu přes Spojené státy, Kanadu či Velkou Británii – právě Paňdžáb zůstává srdcem jejich duchovního života. Zde stojí nejvýznamnější svatyně, jako Zlatý chrám (Harmandir Sáhib) v Amritsaru, a zde se odehrávaly klíčové historické události, včetně perzekuce guruů a vzniku Khalsy. Paňdžáb tak symbolizuje nejen geografický původ, ale i duchovní identitu a historickou soudržnost sikhské komunity.
Sikhové věří, že pravdu může hledat každý, kdo poctivě usiluje o spojení s Bohem – bez ohledu na náboženství, původ či kastu. V tomto postoji se odráží dědictví hinduistické bhakti i islámského súfismu. Sikhismus se tak stal mostem, který spojuje, ale sám stojí pevně jako svébytná cesta.
