Článek
Někteří viktoriánští angličtí autoři měli zájem o obnovení katolických svátků, svatých a starobylé hudby do anglikánské praxe. Václav, jako spravedlivý a dobročinný panovník, perfektně zapadal do jejich ideálu rex iustus a do konceptu vánoční dobročinnosti. Spojení středověké melodie a legendy o českém knížeti umožnilo Viktoriánům zpívat koledy, které kombinovaly náboženskou tradici, morální poselství a hudební historickou hodnotu.
John Mason Neale
John Mason Neale (1818–1866) byl anglický anglikánský kněz, učenec, překladatel starých křesťanských hymnů a skladatel, který zásadně ovlivnil anglickou církevní hudbu 19. století. Neale je dnes znám především díky koledě „Good King Wenceslas“, která propojuje středověkou legendu českého knížete Václava s viktoriánskou vánoční tradicí v Anglii.
John Mason Neale
Raný život a vzdělání
Narodil se 24. ledna 1818 v Londýně do duchovní rodiny. Jeho otec Cornelius Neale byl duchovní, mladší sestra Elizabeth Neale později založila Komunitu svatého Kříže, ženský řád anglikánské církve.
Neale se vzdělával na Sherborne School v Dorsetu a později na Trinity College v Cambridge, kde se stal vysoce ceněným klasickým badatelem. Zvláštní vliv na něj mělo Oxfordské hnutí, jehož cílem byla obnova starších katolických tradic v anglikánské církvi. V Cambridge se také zajímal o církevní architekturu a spoluzaložil Cambridge Camden Society, podporující gotické obrození kostelů a bohatší rituální výzdobu.
Církevní práce a charita
Neale byl vysvěcen v roce 1842 a krátce působil jako správce v Crawley, ale kvůli chronickému onemocnění plic musel rezignovat. V roce 1846 se stal správcem Sackville College, chudobince v East Grinsteadu, a tuto funkci zastával až do své smrti.
V roce 1854 založil Společnost svaté Markéty, ženský řád věnující se péči o nemocné.
Pro své anglokatolické smýšlení čelil silnému odporu, dokonce byl napaden davem a jeho biskup mu na 14 let zakázal činnost. Přesto pokračoval ve své práci, psal a překládal hymny, a věnoval se propagaci staré liturgie a křesťanských zpěvů.
Hymnografie a překlady
Neale přeložil desítky hymnů z latiny, řečtiny a středověkých textů, čímž zásadně obohatil anglickou hymnodii.
Díky Nealeovi získaly anglicky mluvící sbory přístup k prastaré staré církevní tradici.
Václav I., kníže český (907–935), byl za svého života považován za spravedlivého a zbožného vládce. Po své smrti se stal martyrem a svatým, a jeho legenda se rychle šířila v Čechách i Evropě. Historické prameny a životopisy z 10.–12. století zdůrazňují jeho péči o chudé, vdovy, sirotky a nemocné. Václav tak postupně získal status rex iustus – spravedlivého krále, jehož moc vycházela nejen z politické autority, ale i z piety a ctností.
Václavova legenda obsahuje motiv, který se stal jádrem koledy: král pomáhá chudému za nepříznivého zimního počasí a jeho stopa vede služebníka, aby vydržel mráz.
Koleda vznikla v roce 1853, kdy Neale spolu s hudebním editorem Thomasem Helmorem napsal text vyprávějící příběh sv. Václava I., knížete českého (907–935), který na Svátek sv. Štěpána (26. prosince) rozdává almužnu chudému poddanému.
Melodie však není původní pro tuto vánoční koledou. Neale použil skladbu ze 13. století „Tempus adest floridum“, zachovanou ve finské sbírce Piae Cantiones z roku 1582. Piae Cantiones byla sbírka středověkých písní určená pro školní i církevní použití, kterou Neale objevil díky britskému diplomatovi G. J. R. Gordonovi. Společně s Helmorem text koledy přizpůsobili této staré melodii, čímž vytvořili kombinaci středověké hudby a viktoriánského textu.
Melodie původně patřila k jarní písni, ale díky Nealeovi se stala vánoční klasikou, připomínající hodnoty dobročinnosti a soucitu. I když někteří kritici text považují za těžkopádný či moralizující, melodie a příběh z něj učinily jednu z nejtrvalejších vánočních písní.
John Mason Neale zemřel 6. srpna 1866 ve věku 48 let. Je připomínán v anglikánské a episkopální církvi jako významný obnovitel liturgie, hymnografie a překladatel církevních zpěvů. Koleda „Good King Wenceslas“ zůstává jeho nejznámějším (nikoli však jediným) odkazem, který spojuje historickou legendu Václava, středověkou melodii a viktoriánské poselství o soucitu a dobročinnosti.
„Dobrý král Václav“ v populární kultuře
Koleda se postupně stala světově známou a pronikla i do komerční kultury. Ve 6. sérii amerického seriálu Teorie velkého třesku, 11. epizodě Vánoční deziluze, odzpívá první sloku Sheldon Cooper jako soutěžní úkol při hře Dungeons & Dragons. Ve 25. sérii animovaného seriálu Simpsonovi zazní koleda v epizodě Vzpomínky na bílé Vánoce. Ve filmu Tři dny Kondora je slyšet při scénách Roberta Redforda u stánku s preclíky a také před závěrečnými titulky. Ve filmu Láska nebeská zpívá první sloku britský premiér při procházení domy, aby splnil přání dětí. V seriálu Taková moderní rodinka v 9. dílu 7. série (White Christmas) Phil Dunfee vysloví větu „Good king Wenceslaw, there is snow!“, která následuje po zázračném ukončení rodinné hádky a objevení sněhových vloček.
Proč se „Dobrý král Václav“ v češtině téměř nezpívá?
Na první pohled to působí jako paradox. Jedna z nejznámějších vánočních koled anglického světa vypráví o českém světci, o knížeti Václavovi, o krajině, která je nám důvěrně známá. A přesto u nás tuto píseň téměř neslyšíme. Nezní v kostelích ani v rodinách, nepatří k samozřejmým vánočním melodiím.
V českém prostředí má svatý Václav jinou váhu. Je patronem země, symbolem státnosti, morální autority a kontinuity. Patří k chorálu „Svatý Václave“, k zářijovým slavnostem, k tichému, někdy až vážnému přemýšlení o dějinách a odpovědnosti. Václav je u nás postavou, která se nespojuje s idylou zimního večera, ale s pamětí národa.
John Mason Neale jej však viděl jinak. Ne jako symbol, ale jako příběh.
Vzal starou středověkou melodii, jejíž kořeny sahají až do 13. století, a přepsal ji do jazyka viktoriánské citlivosti. Václav se v jeho podání stává především člověkem. Vládcem, který v mrazu vychází ze svého pohodlí, aby pomohl chudému. Neřeší politiku ani moc, jen prostý lidský soucit. To byl obraz, který anglické publikum přijalo za svůj.
Anglický svět si Václava osvojil jako vánoční postavu.
Český svět si jej uchoval jako postavu dějinnou a duchovní.
Možná právě proto se tu píseň nezabydlela. V české tradici už Václav „má své místo“ a vánoční čas vypráví jiné příběhy. O pastýřích, o dítěti, o světle přicházejícím do tmy, tiché noci. Václav stojí v tuto dobu trochu stranou, na scénu přichází v jiné kapitole roku i paměti.
Dobrý král Václav
Na Štěpána dobrý král
Václav z okna hledí,
všude kam se podívá,
závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz,
pálil jako divý,
a vtom spatří chudáka,
jak tam sbírá dříví.
,,Hola, páže," pravil král,
,,podívej se honem.
Odkud je ten sedláček,
víš-li něco o něm?"
,,Pane můj, ten sedláček
bydlí támhle kdesi
u studánky v chalupě
pod samými lesy."
,,Přines maso, přines chléb
a pár polen k tomu,
zanesem to ještě dnes
sedláčkovi domů."
A tak šli, král s pážetem,
a tak vyrazili,
i když venku vítr dul
a vyl ze vší síly.
,,Pane můj, je hrozná tma
a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu,
strach mě z toho jímá."
,,Vkládej nohy do mých stop
a pojď dál, můj hochu!
Za chvíli ti nebude
zima ani trochu."
Vkládal nohy krok co krok
do stop po svém králi,
a kam vkročil svatý král,
tam i sněhy hřály.
Proto, věřte, křesťané,
boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými,
dojde požehnání.
