Článek
Konstancie Uherská byla dcerou uherského krále Bély III. Narodila se 17. února 1180 ve starobylém Ostřihomi. Už od dětství věděla, že její život bude hlavně o povinnostech.
Jako princezna byla už v devíti letech zasnoubena se synem císaře Fridricha Barbarossy, ale její nastávající během křížové výpravy zemřel. Zůstala několik let neprovdaná, což nebylo pro princeznu obvyklé, a možná si prožila dlouhé období nejistoty, kdy nad její budoucností visel otazník.
Přemysl Otakar I. a Konstancie na dobové iluminaci
Manželství s Přemyslem Otakarem I.
Do jejího života vstoupil český vládce Přemysl Otakar I., ambiciózní muž, který chtěl upevnit své postavení nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. Přemysl byl bezesporu schopný vládce, ale také bezskrupulózní muž, který se nebál obětovat blízké ve jménu moci. Adléta Míšeňská, jeho první manželka a její rodina v čele s jejím bratrem ho podporovali, když Přemysl usiloval o moc v Čechách.
Jenže když se naskytla možnost výhodnějšího sňatku s uherskou princeznou, Přemysl Adlétu zapudil, i když s ní žil přes dvacet let a měli spolu několik dětí. Bylo to dost podlé, ale Přemysl Otakar I. byl člověk emočně i morálně pružný a flexibilní a to jak v politice, tak osobním životě.
Konstancie se stala jeho novou manželkou kolem roku 1199, čímž Přemysl získal silné vazby na uherský dvůr. Tento sňatek ale přinesl mnoho problémů, protože Adléta se svého postavení nechtěla vzdát a s podporou svého rodu i části duchovenstva podala stížnost k papeži. Spor o platnost manželství trval dlouhé roky a skončil až Adlétinou smrtí v roce 1211.
Mateřství a děti
Konstancie porodila Přemyslovi nejméně osm dětí. Jejím nejslavnějším a nejvýznamnějším dítětem byla svatá Anežka Česká, jedna z největších žen středověku s hlubokým přesahem až do moderní doby. Anežka nebyla jen pasivní princeznou, vzdala se sňatku s králem, aby mohla sloužit chudým a nemocným. Založila klášter Na Františku a byla vůdčí postavou ženské spirituality své doby.
Svatá Anežka byla svatořečena 12. listopadu 1989, pouhých několik dní před pádem železné opony a mnoho lidí v tehdejším Československu vnímalo její svatořečení jako znamení naděje a příslib svobody, která konečně přišla po desetiletích nesvobody.
Konstancie porodila také syna Václava, pozdějšího krále Václava I., který se dnes často ztrácí mezi dvěma slavnými Přemysly Otakary, což je škoda, protože Václav byl mimořádně zajímavou a hodnotnou osobností. Proslul svou zbožností, výrazně podporoval svou milovanou sestru Anežku, proslul rytířskou odvahou. Byl to on, kdo ustál tatarské vpády a dokázal vést zemi s rozvahou i pevnou rukou. Díky své manželce Kunhutě Štaufské dokázal na českém královském dvoře prosadit kultivovanější způsoby a rytířskou etiketu.
Víra a Porta Coeli
Po Přemyslově smrti v roce 1230 se Konstancie stáhla z politického života a začala se více věnovat své víře. Roku 1232 založila cisterciácký klášter Porta Coeli u Tišnova a to nejen jako projev své zbožnosti, ale také jako pokání za hříchy svého manžela i svých dětí a za složitý život, který se s mocí a vládou pojil. Klášter Porta Coeli je dodnes skvostem burgundského stylu, který byl do Čech přinesen prostřednictvím cisterciáckých stavebníků. Jeho klenby a portály patří mezi nejkrásnější příklady gotiky na našem území.
V Porta Coeli našla Konstancie místo klidu po bouřlivém životě a byla tam také pohřbena po své smrti 6. prosince 1240. Na stejném místě je pohřben i její druhorozený syn Přemysl, což je tiché připomenutí toho, jak se linie života a smrti proplétá i v příbězích královen a královských dětí.
Žena, která spojovala světy
Konstancie Uherská byla ženou, která spojovala světy, svět maďarské dynastie s českými Přemyslovci, svět politiky se světem víry a svět mateřství s odvahou chránit dynastii v těžkých dobách.
