Článek
Že jsem se asi zbláznila, protože Vlastimil Vondruška je historik a píše historické knihy (tedy nejvíce snad historické detektivky)? Změna žánru sice může být riskantní, ale zároveň obohacuje tvorbu. A přestože mám ráda historii i detektivky, historická detektivka není zrovna můj šálek čaje. Právě proto mě zaujala změna zaměření autora a vedla mě k četbě tohoto dystopického románu, který — ač má na Databázi knih hodnocení v rovině „lepší průměr“ — rozhodně stojí za přečtení a především za zamyšlení.
Názorový rozhled a osobní reflexe
V úvodu musím přiznat, že asi zcela ve všem nesouzním s některými názory pana Vondrušky a to jak v oblasti současného vnímání světa, tak v oblasti historie, i když pan Vondruška je na rozdíl ode mě odborník. Zároveň osobně vítám příležitost seznámit se s názorovým potenciálem vzdělaného člověka, který vnímá některé skutečnosti možná trochu či více odlišně než já. Umožňuje mi to podívat se na realitu z jiného zorného úhlu, zamyslet se, možná přehodnotit v duchu „aha“ efektu, nebo si potvrdit, proč mé vnímání světa je takové jaké je.
Kronika zániku Evropy: Děj a tematický rámec
Kronika zániku Evropy je velmi zajímavá sonda do života jedné rodiny, potomků sociologa Adama Wagnera. Příběh začíná v roce 1984 (podobnost se stejnojmenným románem George Orwella není náhodná, jak čtenář pochopí již po přečtení první stránky) a končí v padesátých letech dvacátého prvního století.
Do roku 2019 (kdy byl román napsán) sleduje celkem věrně politickou situaci a společenské klima nejen u nás v Česku, ale také v celé Evropě s přesahem na Blízký východ. Protože hlavní hrdina je sociolog, jedná se o velmi sofistikovanou sociologickou studii v próze. Od roku 2020 pak autor začíná psát historii budoucnosti, kde se obavy stávají realitou – bohužel se jedná o vizi nikoli nepravděpodobnou. Rozklad evropské civilizace je postupný a vlastně logický.
Nechci spoilerovat, jen pro představu: Kronika zániku Evropy zjednodušeně řečeno trochu připomíná syntézu dvou slavných románů – Podvolení Michela Houellebecqa a postapokalyptického Malevilu Roberta Merleho – přičemž v našem románu není země zničena bombou, ale důsledky lidského nezodpovědného jednání. V autorově představě se rozpad Evropy odvíjí mimo jiné od neschopnosti společnosti zvládnout migrační vlny a střet rozdílných kultur, které postupně narušují soudržnost kontinentu. K tomu se přidává i neschopnost Evropské unie řešit skutečné problémy a postupná eroze hodnotového systému.
Proč stojí za přečtení
Ač se jedná o knihu velmi rozsáhlou a člověk se chvílemi ztrácí ve stále se zvyšujícím počtu postav, lze ji přečíst velmi rychle.
Příběh, respektive celá škála příběhů, je velmi propracovaná a překvapivě uvěřitelná. Autor dokázal propojit osobní osudy postav s širším společenským kontextem tak, že čtenář má místy pocit, jako by četl kroniku skutečných událostí.
Osobně bych knihu ocenila více než na sedmdesát procent, které má na Databázi knih, a doporučila bych ji především mladým lidem – právě jim může nabídnout prostor k zamyšlení nad současností i nad tím, kam jako společnost můžeme směřovat, pokud si nebudeme vážit svých tradičních kulturních a civilizačních hodnot.
