Článek
Nikdy jsem nebyla silný kuřák, ale lhala bych, kdybych se nazývala svátečním kuřákem. Zdravotní problém mě však ze dne na den přiměl přestat a od té doby jsem již mnoho let nekuřačkou přímo militantní.
Kouření není problém, problém je bezohlednost
A nejde mi o to, že mi vadí cigarety jako takové. Pro kuřáky do jisté míry mám pochopení. Chápu, že představují pro určitý typ lidí emoční ventil, pro někoho jsou požitkem, kterému nemohou odolat, v určitých případech představující menší zlo a berličku v léčbě těžších závislostí. Cigareta je lepší než láhev rumu. Léčba kuřáků stojí prý spoustu peněz, což je nepochybně pravda, ale osobně věřím tomu, že to, co kuřáci přinesou do státního rozpočtu, je stále více než to, co z něj vezmou. Globálně vzato.
To, co nesnáším je bezohlednost kuřáků. Odhazování vajglů je nejen hnusné, ale nebezpečné. Kolik devastujících požárů způsobil odhozený nedopalek? Nebo kuřáci, kteří neberou ohledy na své okolí. Rodiče, kteří kouří v přítomnosti malých dětí. Jejich umíněná neukázněnost a nedisciplinovanost, která je společensky na hraně.
Sbližovací potenciál mezi kuřáky
Jednu věc kuřáctví nelze upřít, je to skvělý sbližovací element. Kde se kouří, tam se žije, povídá, směje a druží. Kuřáci dokážou během chvíle navázat přátelské vztahy ve skupinách. Vzpomeňte si například na Rachel ze seriálu Přátelé, která předstírala, že kouří, jen aby se dostala mezi zdroj drbů. Přesně o tom mluvím.
Snad v žádné restaurace není tak veselo jako před restaurací, kde se při spalování tabáku báječně baví lidé, kteří se ještě před okamžikem vůbec neznali.
Když jsem chodila na vysokou školu, vměstnali jsme se s kamarádkou mezi spolužáky kuřáky, kteří se v kuř pauzách družili s profesory kuřáky. Ti studentům tu a tam v dobrém kuřáckém souznění poskytli pár drobných rad, informací či doporučení ke zkouškám.
V pracovním prostředí jsou kuřácké pauzy malou společenskou událostí, kde se probírá úplně všechno od nových technologií a pracovních postupů až po pikantní drby. Nebo možná spíše naopak. A právě nyní se dostáváme k nešvaru, o kterém chci dnes mluvit….
Když kouří šéf týmu, kdykoli se mu zachce
Co se stane, když je vedoucí vášnivým kuřákem? Problém není v tom, že odchází na řádné kuřácké přestávky, problém nastává, když tyto pauzy přesahují rámec stanovený pravidly. Aby vedoucí nekázal vodu a nepil víno, často musí tolerovat, že i jeho podřízení odcházejí na kuřácké pauzy mimo oficiální čas.
Hovořím o prostředí, kde je klíčová týmová spolupráce. Samotný solitér, který pracuje na individuálních projektech a je zodpovědný jen za svou práci, může kouřit, aniž by to narušovalo pracovní proces a jde o jeho osobní zodpovědnost.
Pracuji s nemocnými lidmi, kteří potřebují podporu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Když kuřák odejde, někdo musí převzít jeho práci. Teoreticky jde o deset minut, v praxi to bývá často trojnásobek i víc a tím trpí ti, kdo kouřit nemusí. Někdy si ani nestihnou dojít na toaletu nebo se krátce nadechnout a kuřáci nenabízí žádnou protihodnotu.
Nejkritičtější moment nastává při předávkách mezi směnami. Když kuřák odchází na kuř pauzu s vedoucím právě v době, kdy je nejvíc práce a zároveň se předávají důležité informace, vzniká chaos. Vedoucí místo projeveného nesouhlasu oceňuje kuřácký doprovod. Morálka týmu klesá, lidé jsou frustrovaní a efektivita se snižuje.
Navíc není pravda, že kuřák odvede více práce než nekuřák, což je argument kuřáků, aby ospravedlnili svůj zlozvyk. Naopak, kuřák je často nervózní, neustále myslí na další přestávku a jeho práce tomu odpovídá. Často vzniká pocit napětí a spěchu, což ovlivňuje kvalitu i soustředění.
Přesah však jde dál, když se jedno pravidlo nedodržuje, vzniká pocit, že se relativizují všechna pravidla a postupy. Tým začne ztrácet důvěru v systém, přestává věřit, že pravidla platí pro všechny stejně, a to dlouhodobě oslabuje disciplínu i morálku.
Důsledky nejsou jen praktické. Podřízení často vnímají nespravedlnost. Pocit, že někdo může odcházet, kdy se mu zachce, zatímco ostatní musí držet pravidla, snižuje motivaci a důvěru. Z tohoto napětí se rodí drobné konflikty, nedorozumění ohledně úkolů a koordinace a celková frustrace.
Závěr je jednoduchý: Kouření jako takové problém není, problém je bezohlednost. Vedoucí, kteří myslí na tým a dokáže své návyky udržet v mezích pravidel, posiluje morálku, efektivitu a důvěru. Ti, kteří to nedokáží, nechtěně zhoršují pracovní prostředí, snižují morálku a mohou demotivovat celý tým.
Závěr nejen moralizující
Kuřácké pauzy možná sbližují lidi a podporují neformální vazby, ale když je kuřák zároveň vedoucím, tyto „společenské výhody“ mohou paradoxně snižovat morálku týmu. Nerovné pauzy, pocit nespravedlnosti mají kumulativní efekt a najednou se z neškodného sbližovacího elementu stává zdroj napětí. Jde o to, jak zlozvyky vedoucího ovlivňují kulturu celého týmu, kdy paradoxně dochází až k diskriminaci kuřáků. A protože spravedlivé prostředí a soudržný tým jsou klíčem k motivaci i výkonu, stojí za to se nad tím zamyslet.
Naštěstí mám za to, že mladí lidé klasickým cigaretám již neholdují, a tak mám velkou naději, že mé hořekování bude za pár let patřit do cigaretové historie, na kterou si pamětníci vzpomenou s pousmáním.
