Článek
Přitom jeho odkaz zůstává téměř neznámý. František Bakule chtěl, aby lidé s postižením byli soběstační, vedli normální životy, socializovali se do většinové společnosti, žili v běžných domácnostech a mohli pracovat. Dnes nám to připadá logické, ale před více než stoletím to byla revoluční představa. I dnes mnoho lidí stále předpokládá, že zdravotně znevýhodnění lidé patří do ústavů a tehdy to bylo běžné.
František Bakule byl český speciální pedagog, první ředitel Jedličkova ústavu. S Rudolfem Jedličkou se ale nesnesl, nicméně šlo o rozdílné pedagogické postoje, nikoliv osobní nenávist. Někdy napětí mezi dvěma schopnými lidmi není jen osobní spor, může být katalyzátorem změny, kreativity a průlomu. Historie ukazuje, že rivality často posouvaly obory vpřed, i když osobní vztahy zůstávaly napjaté.
Freud a Jung, kteří začínali jako mentor a žák, se rozešli a jejich spor vedl ke vzniku samostatných škol psychoanalýzy a analytické psychologie. Mozart a Salieri symbolizují střet revoluce a tradice v hudbě, zatímco Steve Jobs a Bill Gates urychlili rozvoj osobních počítačů prostřednictvím konkurenčního tlaku.
A v neposlední řadě tu máme Františka Bakule a Rudolfa Jedličku, dva pedagogické vizionáře, kteří sdíleli cíle, ale měli odlišné přístupy. Přesto jejich střet přinesl inovace ve vzdělávání tělesně postižených dětí. Tak jako velké rivality v historii inspirovaly průlomy, i jejich konflikt vedl k novým přístupům v české speciální pedagogice.
Rudolf Jedlička byl lékař a jeho pojetí bylo ochranitelské: chtěl, aby jeho svěřenci měli tu nejlepší možnou péči, nepředpokládal však jejich samostatný rozvoj či kreativitu. Podle něj bylo lepší, aby se tělesně postižení smířili se svým znevýhodněním co nejdříve.
František Bakule naopak věřil, že výchova má směřovat k soběstačnosti a schopnosti postarat se o živobytí vlastní prací, přičemž podporu dostávají jen v míře nezbytné vzhledem k jejich znevýhodnění.
Franntisek Bakule
Raný život, vzdělání a první pedagogické zkušenosti
František Bakule se narodil 17. května 1877 v Lidmovicích u Vodňan v muzikální selské rodině. Vyrůstal se třemi mladšími sourozenci v prostředí, kde milovali hudbu, doma se prostě vícehlasně zpívalo. Studoval gymnázium v Písku a učitelský ústav v Příbrami.
V roce 1897 nastoupil na školu ve Vrapicích a o rok později přešel do Družce, kde založil školní satirický časopis a první dětský pěvecký sbor. V roce 1900 byl převeden na školu v Kozlech, kde se poprvé střetl s autoritami, vedl právní spor s farářem Horákem a začal se věnovat lidové osvětě, pořádal veřejné přednášky a založil místní knihovnu.
V roce 1901 nastoupil na školu v Malé Skále. V prostředí s běžnou dětskou prací a alkoholismem zavedl ve svém bytě klub pro děti, kde mohly po škole hrát šachy nebo číst z Bakulovy knihovny. Experimentoval s uměleckou výchovou, volné kreslení, karikatury, sloh, vícehlasný sborový zpěv a prosazoval tzv. volnou kázeň formou diskusí. Jako jeden z prvních učitelů mládež poučoval i o sexuálních otázkách a krátce redigoval časopis Krásné čtení, kde publikoval práce svých žáků. Vzhledem ke své tuberkulóze ovšem musel své pedagogické práce načas zanechat.
Pamětní deska na Vyšehradě
Jedličkův ústav a počátky konfliktu
V roce 1912 přešel do Jedličkova ústavu, kde spolupracoval s chirurgem Rudolfem Jedličkou. Před nástupem cestoval po německých ústavech a sbíral zkušenosti. V ústavu uplatňoval manuální práci a individuální přístup k dětem, což často vedlo ke sporům s vedením. Po roce 1914 zřídil školu pro vojíny-invalidy, literární oddělení, řemeslné dílny a přírodovědnou laboratoř. Snažil se také propojit dospělé invalidy s postiženými dětmi, aby jim dodávali optimismus.
Rozdíly mezi Bakulem a Jedličkou byly zásadní. Jedlička viděl tělesně postižené jako závislé, Bakule věřil v jejich soběstačnost a pracovní uplatnění. Jejich konflikt nebyl osobní nenávistí, šlo o střet odlišných pedagogických vizí. Spor vyvrcholil ultimátem: „Buď já, nebo Bakule.“ Bakule, i když měl podporu dětí a rodičů, nakonec Jedličku neporazil a odešel v roce 1918, s sebou si odnesl část dětí, které se staly základem jeho Bakulova ústavu pro výchovu životem a prací.
Bakulův ústav pro výchovu životem a prací
František Bakule pokračoval ve své pedagogické práci a spolu se svými žáky cestoval a vystupoval po celé republice. Děti vydělávaly loutkovým divadlem a především koncerty Bakulova pěveckého sboru „Bakulovi zpěváčci“. Toto hudební těleso ovšem prorazilo za hranicemi země, koncertovali také v USA, Německu, Dánsku, Švýcarsku, Francii i Maďarsku. Koncerty sbližovaly lidi různého původu, propagovaly mírové ideje a přinášely významné finanční prostředky.
V roce 1931 František Bakule otevřel smíšené třídy, kde se vzdělávaly děti zdravé i s postižením, což bylo zásadní pro inkluzivní vzdělávání. Projekt ale narazil na odpor a ministerstvo školství ústavu odebralo oprávnění k vydávání platných vysvědčení.
V roce 1927 vzniklo Dětské výrobní družstvo z bývalých žáků Jedličkova ústavu, které vyrábělo dětské hry, nábytek, betlémy a figurky.
Bakulova činnost skončila v roce 1933. František Bakule totiž už nebyl kvůli svého špatného zdravotního stavu nadále pracovat, ústav byl proto zrušen a budova prodána.
Poslední roky
Po roce 1933 se Bakule stáhl do ústraní. Nemoc mu znemožnila aktivní pedagogickou práci, a přestože jeho zkušenosti a vizionářské nápady mohly inspirovat nové generace učitelů a rozvíjet inkluzivní vzdělávání, zůstal prakticky nečinný.
František Bakule zemřel 15. ledna 1957 v Praze a byl pohřben na hřbitově ve Sněhově u Malé Skály. Žáci na něj vzpomínají s láskou a uznáním za jeho vizionářský přístup k tělesně postiženým dětem a inkluzivní pedagogiku. Jeho zásady, které měly ohlas i ve Francii, byly v Česku znovuobjeveny až po roce 1989.
Seznam použitých zdrojů:
https://kniholib.cz/arl-li/en/detail-li_us_auth-0304126-Bakule-Frantisek-18771957/
https://www.knihovny.cz/Record/mzk.MZK01-000413478
https://npmk.gov.cz/pro-media/tiskove-zpravy/110-vyroci-zalozeni-jedlickova-ustavu-v-praze
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Bakule
https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/2121/frantisek-bakule-1877-1957-.html
