Článek
Jak se ten příběh vlastně zrodil? Stála za ním jedna bláznivá sázka mezi přáteli, která změnila literaturu navždy. Ze stejné sázky vznikl taky Vampýr od Polidoriho, dílo považované za předchůdce Draculy. Jedno léto, pár přátel, spousta nudy, bouřlivé počasí a vznikl moderní horor.
Rok bez léta a největší sopka světa
V dubnu 1815 vybuchla sopka Tambora v Indonésii. Byl to největší vulkanický výbuch v moderních dějinách a jeho důsledky si vyžádaly přes 100 000 lidských životů. Popel, který se dostal do atmosféry, ochladil počasí po celé Evropě a v roce 1816 vznikl fenomén známý jako „rok bez léta“. Obloha byla zahalena popelem z erupce sopky Tambora, slunce bledlo, dny byly chladné a mlhy těžké. Noci se zdály nekonečné a tajemné, lidé šeptem mluvili o znameních konce světa. Právě v téhle atmosféře dorazila skupina mladých umělců k Ženevskému jezeru, aby zde strávila léto ve vile Diodati. Mezi nimi byli George Gordon Byron, básník s pověstí padlého anděla, Percy Bysshe Shelley, rebelantský romantik, jeho mladá manželka Mary Godwinová Shelleyová, teprve devatenáctiletá, ale oslnivě inteligentní, Claire Clairmontová, nevlastní sestra Mary, a John William Polidori, Byronův lékař. Původně měly být jejich prázdniny pohodové snad lehce dekadentní, ale počasí rozhodlo jinak.
Parta, vila a nuda, která stvořila legendy
Co dělat, když nemůžete ven? Číst! A číst strašidelné povídky ze sbírky Fantasmagoriana, která plnila noc hrůzou, šepotem a děsivými obrazy. Mezi jednotlivými kapitolami se parta bavila, diskutovala o životě, smrti, vědě a filozofii. Vtipkovali, hádali se, řešili otázky, jestli může věda přelstít smrt, nebo zda lidská pýcha nakonec přivede svět ke zkáze.
A pak přišel moment, který změnil všechno. Byron, jako vždycky plný bláznivých nápadů, prohlásil:
„Vsadíme se, kdo napíše nejstrašidelnější příběh.“
A tak vznikla literární sázka, která měla přivést na svět něco, co nikdo nečekal. Nakonec ji ale splnili jen dva lidé – Mary Shelleyová, která napsala Frankensteina, a John William Polidori, který stvořil Vampýra.
Mary Shelley
Jak se zrodil Frankenstein
Mary zpracovala svůj někdejší sen. Jednou v noci se jí zdálo o bledém studentovi, jak pracuje nad podivným neživým tělem, které najednou ožilo. Mary si tehdy uvědomila: „Tohle je příběh, který musím někdy napsat.“
Frankenstein je víc než jen monstrum. Je to příběh o lidské pýše a zvídavosti, o tom, jak věda může stvořit život tam, kde není jeho místo, a o tragédii tvora, který se ocitne opuštěný a nepochopený. Mary dokázala spojit filozofické otázky, psychologickou hloubku a hrůzu, takže čtenář necítí jen strach, ale i soucit a zamyšlení nad tím, co znamená být člověkem.
Frankenstein se stal symbolem moderního hororu a sci-fi zároveň – příběhem, který nejen děsí, ale také nutí k přemýšlení.
John William Polidori
Polidori a upír, který měl Byronovu tvář
Polidori seděl v koutě, sledoval Byrona, jak se svým hovorem i vlastním chováním přitahuje pozornost. Měl pocit, že nikdy nebude tak slavný ani tak charismatický a tak když Byron navrhl sázku, řekl si: „Napíšu něco, co bude mrazivě elegantní a děsivé zároveň a bude to zároveň mou pomstou tomu domýšlivci.“
A vznikl Vampýr. Hlavní postava, lord Ruthven, byla aristokratická, charismatická a smrtelně nebezpečná – zcela jiný typ hrůzy než Frankensteinovo monstrum. Ruthven je predátor, který vychutnává moc nad životem ostatních, a tím se stal vzorem všech pozdějších upírů, včetně Draculy.
Polidori dokázal spojit osobní inspiraci Byronem s napětím a psychologickou hrozbou, takže čtenář cítil fascinaci i strach zároveň. Vampýr položil základy moderní upírské literatury a otevřel dveře k tajemným, elegantním a nebezpečným postavám, které lákají a děsí dodnes.
Román měl velký úspěch a to zejména proto, že byl původně vydán pod Byronovým jménem. Byron se nejen neurazil, ale dokonce propůjčil své slavné jméno jako skvělé promo pro román.
Zrod monster
Ve vile Diodati během pár týdnů vznikla dvě literární monstra.
Frankenstein, monstrum stvořené lidskou pýchou a vědeckou zvědavostí a Vampýr, aristokratický predátor jako základ upírské literatury
Jedna sázka, jedna bouřlivá noc a dvě legendy, které dodnes fascinují. Bouře venku i v hlavách mladých lidí stvořila příběhy, které přežily do současnosti.
Od vily Diodati k Netflixu
Dnes tyhle příběhy žijí dál, nejen na stránkách knih, ale i na filmovém plátně. Moderní adaptace Frankensteina na Netflixu nebo desítky filmů o upírech a monstrech připomínají, že temnota a hrůza mají pořád neodolatelnou sílu. Z jedné bouřlivé noci, pár přátel a jednoho pochmurného léta se zrodily legendy, které učí, že někdy stačí jen nápad, kapka bláznivé odvahy, možná (větší) špetka alkoholu a pořádná dávka fantazie, aby se stvořila monstra, která přežijí věky.
Percy Bysshe Shelley a George Gordon Byron patří mezi přední světové básníky, o kterých se učíme ve škole a šrotíme se jejich díla k maturitě. Ale upřímně… Kdo dnes čte Odpoutaného Prométhea nebo Childe Haroldovu Pouť? A kdo nikdy neslyšel o Frankensteinovi?
Tahle skutečnost ukazuje, že svět literatury je plný úžasných kontrastů, mezi učenými básníky a hororovými legendami, mezi školními povinnostmi a fascinací příběhy, které dokážou vyděsit, okouzlit a přežít století.
