Článek
Tento den připadá na výročí narození Valentina Haüye (1745–1822), francouzského filantropa a zakladatele první školy pro nevidomé na světě. Haüy svým přístupem a vírou ve schopnosti nevidomých položil základy speciálního vzdělávání a umožnil lidem bez zraku začlenit se do společnosti důstojně a plnohodnotně.
O několik desetiletí později na jeho práci navázal Louis Braille (1809–1852), jehož jméno dnes nese písmo, které změnilo svět.
Mezinárodní den nevidomých nám připomíná, že zraková ztráta nemusí znamenat ztrátu možností a že empatie, technologie i společenská otevřenost mohou zásadně změnit život těch, kteří svět nevidí očima, ale cítí ho srdcem.
Krátký pohled do historie
Přístup ke zrakově postiženým lidem v dějinách procházel hlubokými proměnami. Ve starověkém Egyptě byli nevidomí aktivně začleňováni do společnosti a pracovali například jako hudebníci nebo maséři. Zároveň byli někdy považováni za nositele božské milosti.
V pozdní antice se objevují první osobnosti, které dokázaly překročit hranice tehdejšího chápání slepoty. Jedním z nich byl Didymus Slepec z Alexandrie (cca 313–398 n. l.), významný teolog a filozof, který oslepl už v dětství. Naučil se číst pomocí hmatových znaků vyřezaných do dřeva a stal se uznávaným učitelem i autorem teologických spisů, které ovlivnily křesťanské myšlení na staletí.
Ve středověké Evropě však převládal spíše pohrdavý a trestající přístup. Zraková porucha byla chápána jako symbol božího hněvu či duševní vady a lidé bez zraku byli často vyloučeni z běžného života. Martin Luther dokonce považoval slepce za zplozence pekel, což je zvláštní kontrast s Ježíšovým poselstvím, který nevidomým zrak vracel a ukazoval, že slepota nesmí znamenat vyloučení ze světa ostatních.
Přesto i v těchto časech existovaly výjimky. Někteří nevidomí se uplatnili jako hudebníci či zpěváci v klášterech a církevních sborech, jiní jako mistři paměti a vypravěči příběhů, kteří díky mimořádné schopnosti zapamatovat si texty pomáhali uchovávat orální tradici. Klášterní záznamy zmiňují také nevidomé mnichy, kteří se dokázali naučit rozsáhlé pasáže Písma zpaměti a přednášeli je ostatním.
Na přelomu středověku a novověku pak slepota získala i nový duchovní rozměr. Anglický básník John Milton (1608–1674) po ztrátě zraku vytvořil své nejslavnější dílo Ztracený ráj, které se stalo symbolem vnitřního vidění a duchovní síly. Miltonův příběh ukazuje, že nevidomí mohou být nejen příjemci pomoci, ale i tvůrci krásy a myšlenek, které přesahují dobu.
Teprve s příchodem osvícenství a industriální revoluce se začaly otvírat nové obzory. Vznikaly první školy pro nevidomé a lidé jako Valentin Haüy či později Louis Braille položili základy vzdělávání, které otevíralo dveře do plnohodnotného života.
Valentin Haüy
Valentin Haüy, učenec kterého proměnilo jedno setkání
Valentin Haüy se narodil v severní Francii, v Saint-Just-en-Chaussée, jako syn tkalce. Od mládí vynikal mimořádnou inteligencí a jazykovým nadáním, ovládal latinu, řečtinu i hebrejštinu, a v Paříži působil jako tlumočník a učitel jazyků při Královské akademii věd.
Dlouho neměl se slepotou nic společného až do chvíle, kdy se náhodně setkal s nevidomým hudebníkem Françoisem Lesuerem, členem dobročinného sboru slepců při kostele svatého Oportuna. Haüy byl zdrcen tím, jak nevidomí lidé žijí a žebrají, hrají na ulicích a společnost je bere spíš jako podívanou než jako lidské bytosti. Rozhodl se to změnit.
Z Lesuera se stal jeho první žák. Haüy zkoušel různé způsoby, jak mu umožnit číst. Nakonec vytvořil systém vyražených (reliéfních) písmen běžné latinky, které bylo možné nahmatat prsty. Roku 1784 založil v Paříži první školu pro nevidomé – Institution des Jeunes Aveugles, která byla o dva roky později uznána králem Ludvíkem XVI. a stala se Královským ústavem pro mladé slepce.
Škola, která učila důstojnosti
Haüy byl přesvědčen, že slepí lidé se mohou vzdělávat stejně jako ostatní, jen potřebují jiný způsob. Jeho žáci se učili číst z reliéfního písma, hrát na hudební nástroje, počítat i pracovat v dílnách. Zřídil pro ně prádelnu a tkalcovnu, aby si mohli sami vydělávat.
Šlo o první pokus udělat z nevidomých lidí soběstačné a společensky užitečné osoby, nikoli jen objekty charity.
Haüyho abeceda ale měla zásadní slabinu, umožňovala číst, nikoli psát. Knihy se musely tisknout vyvýšením písmen, takže žáci nemohli sami tvořit text. Bylo to jako poslouchat, ale nemoci odpovědět.
Pád a vyhnanství
S příchodem francouzské revoluce přišel obrat. Haüy byl zbožný a loajální ke královské rodině, revoluci nepodporoval a stal se nežádoucí osobou. Byl dokonce obviněn z „terorismu“, tedy kontrarevolučních sympatií, a musel opustit svůj ústav. Ten byl znárodněn a jeho vedení převzali jiní.
Po několika letech ho pozval do Ruska car Alexandr I., aby založil školu pro nevidomé v Petrohradě. Tam pokračoval v práci, ale po návratu do Francie už nenašel oficiální podporu. Založil proto soukromou školu, kterou vedl až do své smrti v roce 1822.
Haüyho jméno dnes nese i pařížský Musée Valentin Haüy, které uchovává první hmatové knihy a nástroje jeho žáků.
Louis Braille
Louis Braille jako pokračovatel, který dal písmu praktickou podobu
Když Haüy umíral, bylo Louisi Braillovi třináct let. Narodil se roku 4. ledna 1809 v obci Coupvray jako syn sedláře. Ve třech letech přišel po úrazu o zrak, ale rodiče ho podporovali, aby se vzdělával. Byl přijat právě do ústavu, který Haüy kdysi založil.
Tam se učil podle jeho metody, tedy číst reliéfní písmena. Byl nadaný, naučil se hrát na varhany a působil na tamní škole dokonce jako učitel.
Brzy si ale uvědomil, že systém vyvýšeného písma je příliš pomalý a těžkopádný. V roce 1821 navštívil školu kapitán Charles Barbier de la Serre, který vynalezl tzv. noční písmo pro vojáky. Systém používal vystouplé body, které se daly číst i psát hmatem, bez světla.
Mladý Braille se tím inspiroval. Zjednodušil ho na systém šesti bodů, jejichž kombinace představovaly jednotlivá písmena. Tento systém umožňoval nejen číst, ale i psát, jednoduše, rychle a potmě. Roku 1829 Braille publikoval svou metodu, kterou později rozšířil i o notový zápis.
Po onemocnění tuberkulózou se soustředil na zdokonalování svého písma a vyvinul také speciální stroj pro psaní v braillově písmu, který usnadnil nevidomým přístup k čtení a psaní.
Jeho písmo se prosadilo až po jeho smrti, ale stalo se univerzálním jazykem nevidomých. Dnes existuje ve více než 150 jazycích a funguje i v digitální podobě na braillských monitorech, klávesnicích či chytrých telefonech.
Dědictví dvou vizionářů
Valentin Haüy otevřel svět slepých poznání a ukázal, že lidé bez zraku mohou vstoupit do světa vědění a komunikace. Louis Braille pak tento svět obohatil nástrojem, který jim umožnil nejen číst, ale také psát, tvořit a aktivně se zapojit do života kolem sebe.
Jeden z nich dokázal, že nevidomí mohou přijímat informace, druhý, že mohou vyjadřovat své myšlenky a sny. Společně ukázali, že ztráta zraku neznamená ztrátu schopnosti porozumět světu ani být jeho součástí.
Dnes, když si 13. listopadu připomínáme Mezinárodní den nevidomých, díváme se zpět na dva muže, kteří se dokázali vcítit do potřeb těch, kteří svět vidí jinak, a díky své odvaze a empatii jim pomohli vystoupit ze své izolace do plnohodnotného života.
Jejich odkaz však nekončí u nich samotných. Denně se k nim přidávají učitelé, vývojáři asistenti, organizace a dobrovolníci, kteří poskytují podporu, vzdělání, technologie a doprovod. Díky nim mohou nevidomí lépe komunikovat, učit se, pracovat, cestovat a být aktivní součástí společnosti.
To, co kdysi začalo několika dřevěnými písmeny a reliéfní abecedou, dnes pokračuje v digitálním světě. Moderní technika dává lidem se zrakovým postižením svobodu, o jaké se dříve nemohlo ani snít.Mobilní telefony a počítače s hlasovým výstupem umožňují číst, psát i pracovat. Navigační aplikace pomáhají bezpečně projít městem, rozpoznat barvy semaforu nebo najít dveře do budovy. Kamery dokážou popsat scénu před člověkem, přečíst nápis na obalu nebo převyprávět text z knihy. Moderní zařízení dokonce dokážou rozpoznávat tváře, emoce a předměty, čímž pomáhají překonávat bariéry, které dříve oddělovaly nevidomé od okolního světa.
Velké díky patří také vývojářům a technickým inovátorům,kteří svou genialitu mohou investovat do komerčních projektů a přesto se věnují vývoji technologií, které usnadňují život nevidomým a otevírají jim dveře do světa plnohodnotného života.
Tento den nám připomíná, že empatie a pomoc druhým mají moc otevřít dveře, které by se jinak zdály navždy zavřené.
