Článek
V některých zemích jsou trans lidé perzekuováni, kriminalizováni, zavíráni do vězení nebo dokonce vystaveni fyzickému útoku jen za to, kým jsou. Podle statistik každý rok zemřou desítky trans lidí v důsledku násilí motivovaného předsudky a toto číslo pravděpodobně nezahrnuje všechny oběti, protože mnoho případů zůstává neohlášeno nebo je špatně klasifikováno.
Právě jejich památce je věnován Mezinárodní den trans obětí, připomínaný každoročně 20. listopadu. Tento den slouží nejen k pietnímu uctění těch, kteří přišli o život, ale také k poukázání na celosvětový problém transfobie a na potřebu zvyšovat povědomí veřejnosti o bezpečí, respektu a rovných právech trans lidí.
Vznik Dne trans obětí: Na památku tří zavražděných žen
Mezinárodní den trans obětí (Transgender Day of Remembrance – TDoR) vznikl v roce 1999 v USA jako reakce na brutální vraždy tří trans žen černé pleti v Massachusetts: Rity Hester, Chanelle Pickett a Monique Thomas. Tyto tragické události ukázaly, jak hluboce zakořeněná je transfobie a rasová nespravedlnost a jak často jsou oběti přehlíženy či ignorovány médii a společností. Jejich smrt se stala symbolem dlouhodobého násilí, kterému čelí především trans ženy tmavé pleti, a vyvolala potřebu veřejného upozornění na tuto problematiku.
Z iniciativy aktivistky Gwendolyn Ann Smith vznikl první pietní večer, který se konal v Bostonu a San Franciscu. Tento akt připomínky se postupně stal každoroční tradicí, během níž se čtou jména všech trans lidí, kteří byli zavražděni během uplynulého roku, a pořádají se různé veřejné akce: vigílie, pochody, promítání filmů či umělecké projekty. Dnešní TDoR tak spojuje mezinárodní komunitu a upozorňuje veřejnost na to, že násilí vůči trans lidem není jen izolovaným problémem, ale globálním fenoménem.
Desítky nových jmen každý rok
Statistiky dlouhodobě ukazují, že trans lidé, zejména trans ženy černé nebo latinskoamerické pleti, patří k nejohroženějším skupinám vůbec. Každý rok se seznam obětí rozrůstá o desítky jmen, a to jen v případech, které se podaří potvrdit. Mnohé případy násilí zůstávají nepovšimnuty, neohlášeny, špatně zaznamenány nebo zaměněny za jiné příčiny úmrtí.
Tento rostoucí seznam nám připomíná nejen rozsah nebezpečí, kterému trans lidé čelí, ale i potřebu neustálé solidarity, vzdělávání veřejnosti a zlepšování ochrany a práv. Pro trans komunitu je proto 20. listopad nejen dnem smutku, ale i výzvou k akci: k podpoře rovnosti, respektu a bezpečného života pro všechny bez ohledu na genderovou identitu.
I jinde zůstává situace dramatická: v některých afrických státech jsou trans lidé kriminalizováni, vystaveni policejnímu pronásledování nebo násilí ze strany komunity, v Asii čelí trans ženy častému fyzickému útoku, pracovní diskriminaci a sociálnímu vyloučení. I tam, kde existuje právní ochrana, zůstávají hluboce zakořeněné předsudky a nenávist, které každodenně ohrožují životy a bezpečí trans lidí.
Portrét Lili Elbe, narozené jako Einar Wegener, od Gerdy Wegener – její manželky, později blízké přítelkyně – vytvořený po Liliině tranzici.
Lili Elbe první veřejně známá trans osobnost, která podstoupila chirurgickou tranzici
Při připomínce trans historie stojí za zmínku příběh Lili Elbe, narozené jako dánský malíř Einar Wegener. Je považována za první veřejně známou trans osobnost, která podstoupila chirurgickou tranzici, a její životní příběh dodnes inspiruje lidi po celém světě.
Její cesta začala nenápadně, když Wegenerova manželka, malířka Gerda, jednoho dne postrádala svou modelku, požádala Einara, aby zapózoval v dámských šatech. Tento jednoduchý akt pózování se stal zlomovým, poprvé si Einar uvědomil, že se ve skutečnosti cítí být ženou, a že jeho identita nesouhlasí s tělem, do něhož se narodil.
Ve 20. a 30. letech minulého století byla trans identita považována za duševní nemoc a lidé, kteří se odlišovali od tradičních genderových rolí, byli často zavíráni do ústavů pro „choromyslné“. Podpora lékařů či společnosti byla minimální a jakýkoliv pokus o otevřené projevení své identity byl spojen s velkým rizikem. Přesto se Lili rozhodla podstoupit na svou dobu nevídané a mimořádně riskantní chirurgické operace, které zahrnovaly postupnou přeměnu jejího těla. Její poslední zákrok, transplantace dělohy, měl umožnit možnost těhotenství. Tělo však sérii operací nezvládlo, Lili Elbe zemřela v roce 1931 na pooperační komplikace.
Její osud se stal symbolem odvahy, odhodlání a bolesti, kterou trans lidé v minulosti museli snášet. Zároveň otevřel cestu budoucím generacím, které dnes díky pokroku medicíny mají nesrovnatelně bezpečnější možnosti.
Tento životní příběh si dnes připomínáme díky populárnímu románu Dánská dívka Davida Ebershoffa, jeho filmové adaptaci a úspěšnému českému divadelnímu představení s Danielem Krejčíkemv hlavní roli.
Zdena Koubková
Zdeněk Koubek a první tranzice v českých zemích
K české historii trans osobností patří příběh Zdeňky Koubkové, atletky narozené 8. prosince 1913 v Paskově, která ve 30. letech 20. století podstoupila tranzici a změnila jméno na Zdeněk Koubek. Před tranzicí byla Zdeňka úspěšnou sportovkyní, držitelkou několika světových rekordů v atletice, včetně závodů na 100, 200 a 800 metrů. Její sportovní úspěchy přitahovaly velkou pozornost veřejnosti a médií, což činí její příběh fascinující kombinací odvahy v osobním životě i v soutěžním sportu.
Tranzice proběhla v roce 1936. Po tranzici opustil atletiku, jeho ženské rekordy byly anulovány, a postupně se přizpůsobil novému životu jako muž. Po válce se vrátil ke sportu, ale již ne jako atlet; hrál ragby s bratrem Jaroslavem.
Zdeněk Koubek pracoval jako úředník pro automobilku Škoda Worksa později se oženil, žil se svou manželkou v Praze. Komunistický režim jeho identitu zřejmě nijak dále neřešil, byl vnímán jako muž a politická moc se tím nezabývala.
Zdeněk Koubek zemřel 12. června 1986 v Praze.
Historie jeho života ukazuje, že otázky identity a genderové rozmanitosti nejsou moderním fenoménem, lidé s odlišnou identitou se snažili žít autentický život i v době, kdy společnost a medicína stály na zcela odlišných pozicích než dnes.
Příběh Zdeňka Koubka se dnes připomíná nejen v literatuře a odborných článcích, ale také prostřednictvím divadelního představení „Transky: body vteřiny“, které se hrálo například v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a sklidilo velký úspěch u veřejnosti i kritiků. Tento projekt ukazuje, že jeho životní příběh nadále inspiruje a otevírá prostor pro diskusi o trans identitě v české společnosti.
Zdeněk Koubek
Autenticita a odvaha
Mezinárodní den trans obětí připomíná tragédie, kterým trans lidé čelí v některých místech světa dodnes. Historie osobností jako Lili Elbe nebo Zdeněk Koubek ukazuje odvahu a odhodlání jednotlivců, kteří se snažili žít autenticky navzdory rizikům a překážkám. Připomínka těchto příběhů je současně i svědectvím o složitosti a rozmanitosti lidských životů.
