Článek
Jimmy Savile pomáhal dětem a nemocnicím, dokázal na charitu vybrat desítky miliónů liber, ale po jeho smrti se ukázalo, že skrýval temnou a znepokojivou pravdu, která otřásla veřejností i institucemi.
Přátelil se s významnými lidmi, s princem Charlesem, Margaret Thatcherovou, která zařídila, aby byl povýšen do šlechtického stavu, jeho činnost oceňoval i papež Jan Pavel II. Po jeho smrti jako by se svět ve Velké Británii zastavil, tak byli lidé zdrcení smrtí dobrodince, který pomáhal zakládat a modernizovat nemocnice a zároveň plnil i ty zdánlivě nejúsměvnější dětská přání, vše mu stálo za tu péči. Snad ani členové královské rodiny neměly tak medializovaný pohřeb. A pak nastalo bolestné prozření.
Jimmy Savile
Vzestup excentrické hvězdy
Jimmy Savile byl po desítky let jednou z nejznámějších tváří britské televize. Pro miliony diváků zosobňoval excentrického, energického a dobrosrdečného baviče, který vybíral desítky milionů liber na charitu, pomáhal dětem plnit sny a měl přístup tam, kam se běžní lidé nikdy nedostali: do nemocnic, škol, médií i nejvyšších pater moci.
Po jeho smrti v roce 2011 se však tento obraz zhroutil. Následná vyšetřování odhalila, že Savile byl po desetiletí sériovým sexuálním predátorem, který zneužíval děti, dospívající i zranitelné dospělé, často právě v institucích, které měly lidem pomáhat a kde se měli cítit v bezpečí.
Tento text není jen o jednom muži. Je o systémovém selhání, které umožnilo, aby se zločiny skrývaly na očích celé společnosti.
James Wilson Vincent Savile se narodil 31. října v roce 1926 v Leedsu do chudé katolické rodiny.
Za druhé světové války pracoval jako Bevin Boy v uhelných dolech, později se živil jako obchodník se šrotem a zápasník. Ve 40. letech začal hrát desky v tanečních sálech a sám o sobě tvrdil, že byl první DJ v Británii.
Skutečný průlom přišel v roce 1958 s rádiem Radio Luxembourg a brzy poté s BBC. V roce 1964 moderoval první díl Top of the Pops, pořadu, který se stal kulturním fenoménem. Následovaly desítky let v rozhlase i televizi, zejména pořad Jim’ll Fix It (Jimmy to zařídí), kde Savile „plnil přání“, obvykle dětem.
Byl všude. A byl nedotknutelný.
Charita jako vstupenka k moci
Savile se prezentoval jako neúnavný filantrop. Tvrdilo se, že na charitu vybral až 40 milionů liber. Dobrovolničil v nemocnicích, měl vlastní kanceláře ve Stoke Mandeville Hospital i v psychiatrické nemocnici Broadmoor. V roce 1990 byl povýšen do rytířského stavu.
Byl v kontaktu s premiérkou Margaret Thatcherovou, princem Charlesem i dalšími členy královské rodiny. BBC ho oslavovala jako „národní poklad“. Média ho milovala.
Právě charitativní činnost mu ale poskytla ideální krytí a přístup k těm nejzranitelnějším.
Fámy, které všichni slyšeli a nikdo neřešil
Už od 70. let kolovaly o Savileovi zvěsti. Někteří veřejně naznačovali, že je pedofil. Punkový hudebník John Lydon to řekl otevřeně už v roce 1978. BBC jeho slova před vysíláním vystřihla. Komici, novináři i zaměstnanci institucí měli „divný pocit“.
Objevily se oběti, které překonaly strach a vyhledaly Policii, která Savila několikrát vyšetřovala, ale nikdy nebyl obviněn. Stížnosti byly odkládány, svědectví zpochybňována a oběti umlčovány. Vše fungovalo podle nepsaného pravidla: příliš vlivný na to, aby padl.
Po smrti se pravda nedala zastavit
Zlom přišel až po Savileově smrti v říjnu 2011. Dokument stanice ITV The Other Side of Jimmy Savile spustil lavinu svědectví, která už nebylo možné ignorovat. Policie hovořila o bezprecedentním rozsahu zneužívání a následná vyšetřování ukázala, že obětí bylo nejméně 450. Zločiny se měly odehrávat po dobu více než půl století, od 50. let až do roku 2009, a věk obětí se pohyboval od pěti do pětasedmdesáti let, přičemž většinu z nich tvořily děti a dospívající. Ke zneužívání docházelo v nemocnicích, školách, prostorách BBC i v soukromí. Savile byl oficiálně označen za predátorského sexuálního delikventa, pravděpodobně jednoho z nejplodnějších v historii Spojeného království.
Selhání institucí
Skandál nezasáhl pouze jméno Jimmyho Savila. Otřásl samotnými základy britských veřejných institucí, včetně BBC, Národní zdravotní služby, policie, justice i politického establishmentu. Vyšetřovací zprávy potvrdily, že tyto instituce opakovaně selhávaly. Ignorovaly varovné signály, zpochybňovaly svědectví obětí a upřednostňovaly ochranu vlastní pověsti před spravedlností. Ministr zdravotnictví se za tato selhání veřejně omluvil a BBC čelila jedné z největších krizí ve své historii, která zásadně otřásla důvěrou veřejnosti v tuto instituci.
Savilova vyznamenání byla odebrána, jeho pořady se přestaly vysílat, pamětní desky zmizely a jeho jméno bylo odstraněno z veřejných míst. Jeho majetek byl použit na odškodnění obětí.
Ale skutečné dědictví Jimmyho Savila není jen příběh jednoho zločince.
Je to varování, co se stane, když charizma, sláva a moc převáží nad odpovědností a soudností, a když společnost raději chrání ikony, než naslouchá těm, kteří se ozvou se svým svědectvím.
Osobní pocity po zhlédnutí dokumentu
Po zhlédnutí dokumentu mi nebylo vůbec dobře. Johnny Savile se prezentoval v průběhu svého dlouhého života jako hluboce zbožný katolík a ukázal tu nejzvrácenější nejpokřivenější podobu víry. Špatnými skutky člověk nejen zcela znehodnotí ty dobré, ale vezme (nejen) poškozeným lidem důvěru v člověka a lidské dobro a to je to nejhorší co člověk může druhému člověku udělat.
